Alois Kolísek

Jeho otec byl chudým tkalcem.[3]

Vzdělání získal na vyšším gymnáziu v Brně. Roku 1891 byl vysvěcen na kněze.[3] Studoval biskupský ústav bohoslovecký a získal doktorát z teologie v Římě. Papež ho jmenoval čestným komořím papežským a vyznamenán křížem Pro Ecclesia et Pontifice. Působil jako kněz v Náměšti nad Oslavou a Miroslavi. Od roku 1894 učil na reálce v Hodoníně (zde setrval až do roku 1918[3]). Působil jako katecheta a duchovní správce v zemském ústavu hluchoněmých v Ivančicích.[4] Společně se svými bratry založil tradici českých (československých) poutí do Lurd. V roce 1907 byl hlavním organizátorem přednáškového turné kněze Andreje Hlinky v Čechách a na Moravě.

Za první světové války se účastnil protirakouského odboje a v Hodoníně vytvořil místní buňku Maffie. V létě roku 1917 absolvoval cestu po Slovensku, při které navazoval kontakty se slovenskými katolickými duchovními s cílem zjistit možnost spolupráce katolického politického tábora při přípravě vzniku česko-slovenského státu.[5] Již před válkou udržoval kontakty se slovenskými politiky. Přimlouval se za Andreje Hlinku v Římě a pomáhal z výzkumem slovenské problematiky Robertu Williamovi Seton-Watsonovi.[3]

V letech 1918–1920 zasedal v československém Revolučním národním shromáždění.[6] Podle údajů k roku 1918 byl povoláním profesorem reálky. Ač Čech, v parlamentu zasedal za slovenský klub (slovenští poslanci Revolučního národního shromáždění ještě nebyli organizováni podle stranických klubů), ve kterém působili tehdy i někteří Češi s vazbami na Slovensko.[7][8] Fakticky politicky tíhnul k Československé straně lidové.

Od roku 1919 byl profesorem slovenské literatury a estetiky na bratislavské teologické fakultě, při jejímž vzniku stál. Angažoval se v četných společenských organizacích (čestný předseda Spolku slovenských umělců, člen výboru Slovenského národního divadla).[4] U příležitosti 700 výročí založení Třetího řádu sv. Františka z Assisi, se v říjnu 1921 zúčastnil spolu se slovenskými římskokatolickým knězem Andrejem Hlinkou první velké společné pouti Čechů a Slováků v novodobé historii Československa.[9]

Zemřel v srpnu 1931 v nemocnici Milosrdných bratří v Brně.[3] Osudnou se mu stala lurdská pouť, kdy se na zpáteční cestě otrávil zkaženým jídlem.