Alois Šefl

Brzy opustil školu a pracoval zprvu jako dělník na dráze, od čtrnácti let v hlubinných dolech v okolí svého rodiště. Odtud odchází za lepšími podmínkami, hledá práci na Duchcovsku a Mostecku a nakonec je zaměstnán na dole Pokrok[2] u Oseka. V roce 1893 při katastrofě způsobené výbuchem důlních plynů byl vynesen ze závalu a téměř prohlášen za mrtvého. Z Duchcovska odchází za prací do Saska a do Porýní, odtud do Belgie a do Francie. Po návratu žije v Lomu a poté v Duchcově, kde se stává redaktorem Hornických listů, jejichž vedení převzal roku 1910. Za 1. světové války byl internován a nasazen v rudných dolech na Cínovci.

Zemřel ve Svaté Dobrotivé a pohřben byl v Nýřanech, odkud byly jeho ostatky počátkem 90. let přeneseny do Duchcova.

• Za lepší budoucnost (1922)
• Vyvrženci (1924)
• Tisícovka a jiné črty z hornického života (1925)
• Vzpoura (1927)
• Prohrál život (1929)
• Exulanti (1934)
• Z kraje černých démantů (1934)
• Uhlí a smrt (1936)

překlady:

• Abeceda syndikalismu (1908); Georges Yvetot: ABC syndicaliste, 1908
• Za osvobození proletariátu (1909); Gustave Hervé
• Co jest anarchista (1910); (Po konfiskaci opravené vydání)
• Všeobecná stávka a přímá akce v třídním boji proletariátu (1910); Pierre Ramus: Generalstreik und direkte Aktion im proletarischen Klassemkampfe 1910 (přeložil pod pseudonymem Aramis)
• Potrava pro děla (spolu s Václavem Draxlem, 1911); Manuel Devaldés: La Chair à canon 1908

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Alois Šefl na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Alois Šefl
• Duchovské noviny