Václav Draxl

Stejně jako jeho otec pracoval coby horník. Začal se angažovat v hornických spolcích a ve věku 24 let byl vyslán na říšský hornický sjezd. Původně byl členem sociálně demokratického hnutí. Byl aktivní i při stávkovém hnutí v roce 1900. Organizoval hnutí bezvěrců (ateistů). Od roku 1904 pracoval v zahraničí (Německo, Francie, Belgie). Po třech letech se vrací do severních Čech a pobýval v Chabařovicích. Od roku 1909 byl šéfredaktorem Hornických listů.[4] Už koncem 19. století patřil mezi přední anarchistické aktivisty z okruhu horníků v severních Čechách.[5] Za první světové války byl zatčen a za velezradu odsouzen k dvaceti letům těžkého žaláře. Po amnestii v roce 1917 začal znovu politicky působit. Měl spojení na český protirakouský odboj (Maffie).[4]

Po vzniku Československa se stal členem předsednictva ústředního Národního výboru menšinového pro severní Čechy v Duchcově. Začal také znovu vydávat Hornické listy organizovat horníky.[4] V roce 1919 tvořil v rámci anarchokomunistického hnutí skupinu aktivistů (jako například Bohuslav Vrbenský), kteří spojili síly s Československou socialistickou stranu, byť v jejím rámci tvořili levicové křídlo a byli kritičtí k některým jejím rysům. Podílel se tvorbě stranického programu.[6] V parlamentních volbách v roce 1920 získal poslanecké křeslo v Národním shromáždění za Československou stranu socialistickou.[1] Podle údajů k roku 1920 byl profesí bývalým horníkem a redaktorem v Duchcově.[7]

Rozkol s jeho mateřskou stranou nastal v březnu 1923, kdy Draxl a několik dalších poslanců za Československou stranu socialistickou hlasovali proti vládnímu návrhu zákona na ochranu republiky. Následovalo jejich vyloučení ze strany.[8] V březnu 1923 proto Draxl vystoupil z poslaneckého klubu své strany a přešel do klubu strany Socialistické sjednocení. Rozhodnutím volebního soudu byl pak v červnu 1923 zbaven mandátu. Do sněmovny místo něj nastoupil František Ježek.[9] Poté, co velká část členů Socialistického sjednocení později vstoupila do KSČ, Draxl zvolil vstup do Československé sociálně demokratické strany dělnické. Výrazněji už se ale v politice neangažoval. Byl správcem dětské ozdravovny a domova hornických provizionistů v Horním Litvínově.[4]