Aliza Beginová

Narodila se v městečku Drohobyč v meziválečném Polsku (dnešní Ukrajina) a měla sestru dvojče.[1] Její otec, dr. Cvi Arnold, byl místním vůdce revizionistického hnutí.[2] S budoucím manželem Menachemem Beginem se seznámila v roce 1937, když přespával v domě jejích rodičů. V té době byl ve vedení revizionistického mládežnického hnutí Bejtar, a jako takový cestoval po Polsku, aby rekrutoval nové členy. Aby ušetřil, často nocoval v domech členů hnutí a jedním takovým byl i dům Arnoldových.[3] Po dvou letech dopisování se vzali, svatbu měli 29. května 1939 a oba dva na ní byli oblečeni v uniformách Bejtaru.[4]

Po vypuknutí druhé světové války na počátku září 1939 se Beginovi podařilo pro sebe a manželku zajistit výjezdní víza, díky nimž se chtěli dostat nejprve do Rumunska a posléze lodí do britské mandátní Palestiny.[3] To se však nezdařilo, a tak odešli do Vilny (dnešní Vilnius v Litvě), toho času již obsazené Rudou armádou na základě paktu Ribbentrop–Molotov. Tam žili téměř rok, načež byl Begin, coby sionistický vůdce, zatčen sovětskou tajnou službou NKVD a umístěn ve věznici Lukiškės. Sověti jej obvinili z toho, že je „agentem britského imperialismu“[5] a 1. dubna 1941 byl jakožto „element nebezpečný pro společnost“ odsouzen k osmi letům odnětí svobody, které si měl odpykat v gulagu.[3] Ještě před jeho transferem jej 20letá manželka ve vězení navštěvovala a tajně mu pašovala balíčky s oblečením. Na jednom z propašovaných kapesníků mu skrze vyšitou šifru dala vědět, že odjíždí do mandátní Palestiny.[3]

Begin v přestrojení za ortodoxního rabína s manželkou Alizou a synem Binjaminem, prosinec 1946

Po několika měsících v gulagu byl Begin propuštěn na základě dohody mezi sovětskou a polskou exilovou vládou a následně se v řadách polské Andersovy armády dostal do britské mandátní Palestiny, kde se v květnu 1942 shledal s manželkou v Jeruzalémě.[1] V březnu 1943 se jim narodil syn Benjamin Ze'ev (znám jako Benny) a koncem roku byl Begin uvolněn z armády, načež se stal velitelem revizionistické vojenské skupiny Irgun. Později se jim narodily ještě dcery Chasja (* 1946) a Lea (* 1948).[6] Vzhledem k protibritskému odboji, který Begin a jeho skupina z podzemí vedli, se musel s manželkou a rodinou skrývat, často v přestrojení a pod falešnou identitou. Na jeho hlavu tehdy byla vypsaná odměna až padesát tisíc dolarů. Z ilegality Begin s rodinou vystoupil až po vzniku Izraele v květnu 1948.[1]

Hroby Alizy (vlevo) a Menachema Beginových na Olivové hoře

Z Begina se poté stal politik a na dlouhá léta vůdce opozice. S rodinou žil ve skromném přízemním bytě v Tel Avivu, kde jeho manželka držela přísně košer kuchyni.[1] Tam žili až do května 1977, kdy byl její manžel po osmi neúspěšných volebních střetech zvolen izraelským premiérem, načež se přestěhovali do premiérské rezidence ve čtvrti Rechavja v Jeruzalémě.[2] Do té doby, během politické kariéry svého manžela, zůstávala mimo publicitu, a i po jeho zvolení premiérem se nevyjadřovala k veřejnému dění. Angažovala se však v pomoci handicapovaným spoluobčanům, především pak raněným vojákům.[2]

Již od svého dětství trpěla astmatem a ke konci jejího života se situace zhoršovala. V říjnu 1982 byla pro dýchací potíže přijata k hospitalizaci do nemocnice Hadasa, kde po pěti týdnech zemřela ve věku 62 let na srdeční selhání.[1][7] Pohřbena byla na Olivové hoře v Jeruzalémě a o necelých deset let později po jejím boku spočinul i manžel Menachem. Oba spočinuli vedle Moše Barazaniho a Me'ira Feinsteina, jak si Begin přál. Tito dva mladí muži, příslušníci Lechi a Irgunu, spáchali v roce 1947 sebevraždu ve vězení, když čekali na popravu Brity.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Aliza Beginová na Wikimedia Commons
• (anglicky) The New York Times – Aliza Begin, 62, Dies After Illness; Wife of the Israeli Prime Minister