Alice Prinová

Alice Ernestine Prinová řečená Kiki z Montparnassu (2. října 1901 – 29. dubna 1953) byla modelka pařížských umělců, zpěvačka v nočních klubech, herečka a malířka.

Alice Prinová
Rodné jménoAlice Ernestine Prin
Narození2. října 1901
Châtillon-sur-Seine
Úmrtí23. března 1953 (ve věku 51 let)
7. obvod
Místo pohřbeníCimetière parisien de Thiais (1953–1974)
Montparnasse
Povoláníherečka, malířka, modelka, zpěvačka, tanečnice a modelka
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Alice Prinová se narodila ve městě Châtillon-sur-Seine v departementu Côte-d'Or. Jako nemanželské dítě žila v bídě a chudobě a starala se o ní její babička. Ve věku dvanácti let byla poslána za svou matkou do Paříže, aby si tam našla práci. Nejprve pracovala v obchodech a pekárnách, ale ve čtrnácti letech začala stát modelem pro sochaře, který se nepohodl s její matkou.

Kiki z Montparnassu stala symbolem společenské scény Montparnassu, byla populární umělkyní a modelkou pro desítky umělců, mezi jinými byli například i Chajim Soutine, Julian Mandel, Tsuguharu Foujita, Francis Picabia, Jean Cocteau, Arno Breker, Alexander Calder, Per Krohg, Hermine David, Pablo Gargallo, Mayo a Tono Salazar. Moise Kisling namaloval portrét Kiki z Montparnassu s názvem Nu assis, který se stal jedním z jeho nejznámějších děl.

Společníkem a souputníkem Prinové po většinu dvacátých let byl fotograf Man Ray, který nasnímal několik stovek jejích portrétů. Kiki z Montparnassu je na některých jeho nejlepších a nejznámějších obrazech, včetně pozoruhodného surrealistického díla Le violon d'Ingres[1] a Noire et blanche.[2]

„ ...„ta Kiki“, slavná montparnasská Múza, jež stála modelem pro řadu Man Rayových fotografií včetně světoznámého „ingresovského aktu“ s dvěma houslovými „f“ na zádech...[3] “
— Lucie Vonková

Alice Prinová zemřela v roce 1953 v Paříži ve věku padesát jedna let, zřejmě po komplikacích s alkoholismem nebo kvůli drogové závislosti. Jejího pohřbu se zúčastnil velký zástup umělců a jejích obdivovatelů.

Dílo
Pablo Gargallo – Kiki de Montparnasse, bronzová socha, Louvre

Jako malířka malovala Alice Prinová portréty, autoportréty, společenské aktivity, fantaskní zvířata a zasněné krajiny v lehkém expresionistickém stylu, který byl odrazem jejího snadného způsobu života a nekonečného optimismu.[4]

Její autobiografie byla vydána v roce 1929 pod názvem Kiki's Memoirs ve spolupráci Ernestem Hemingwayem a Tsuguharu Foujitou, kteří napsali úvodní slovo.

Filmografie

Alice Prinová se objevila v devíti krátkých a často experimentálních filmech bez jakéhokoliv honoráře.

  • 1923 L'Inhumaine (režie Marcel L'Herbier)
  • 1923 Le Retour à la raison (Man Ray) – krátkometrážní
  • 1923 Ballet mécanique (Fernand Léger) – krátkometrážní
  • 1923 Entr'acte (René Clair) – krátkometrážní
  • 1923 La Galerie des monstres (Jaque Catelain)
  • 1926 Emak Bakia (Man Ray) – krátkometrážní
  • 1928 L'Étoile de mer (Man Ray)
  • 1928 Paris express / Souvenirs de Paris (Pierre Prévert) a (Marcel Duhamel) – krátkometrážní
  • 1930 Le Capitaine jaune (Anders Wilhelm Sandberg)
  • 1933 Cette vieille canaille (Anatol Litvak)

Odkazy

Reference
  1. Le violon d'Ingres, Getty Museum
  2. Noire et blanche, Getty Museum
  3. VONKOVÁ, Lucie. Modigliani aneb Jak by neměla vypadat výstava. Ateliér – čtrnáctideník současného výtvarného umění. 2011, čís. 4, s. 6. ISSN 1210-5236.
  4. "Kiki of Montparnasse" Archivováno 27. 7. 2009 na Wayback Machine, Zabrieski Gallery

Literatura
  • Catel & Bocquet, Kiki de Montparnasse, Bruxelles: Casterman 2007 (francouzsky)
  • Frederick Kohner, Kiki of Montparnasse, London: Cassell 1968, ISBN 0-304-93242-6 (anglicky)
  • Lou Mollgaard, Kiki: Reine de Montparnasse, Paris: Laffont, 1988 (francouzsky)
  • Kiki's Memoirs, 1996 (anglicky)
  • Kiki's Paris, 1989 (anglicky)

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.