Alfred Marshall

Vyrostl na předměstí Londýna v Claphamu. Jeho otec byl zaměstnán jako pokladník banky a byl oddaný evangelík. Nejdříve chodil do obchodní školy a poté do St. John's College na Cambridge, kde začal vynikat v matematice. Tam se začal věnovat i filozofii, teologii a následně ekonomii, z čehož vznikla jeho další práce. Po ukončení střední školy se stal součástí skupiny matematiků a postupně začal spadat pod vliv myšlenek a smýšlení skupiny filosofů, kteří byli stále více a více zaneprázdněni společenskými problémy průmyslové Anglie. Marshallovy zájmy v té době byla filosofie a etika, což v té době byla hlavní sféra společenských věd a při svých studiích si uvědomil, že veškeré společenské podmínky a chudoba jsou původcem společenských nedokonalostí a to ho přivedlo na myšlenku zabývat se ekonomií, kterou považoval se společenskými vědami za úzce spojenou[2]. Později, roku 1868 se na této škole stal vyučujícím morálních věd a roku 1885 se stal profesorem politické ekonomie. Zůstal zde až do roku 1908 kdy odešel do důchodu. V letech 1891–1894 by členem Královské komise za Labouristy[3] a podílel se na založení Ekonomické asociace a Ekonomického časopisu.

Z ekonomie chtěl udělat více vědeckou disciplínu. Kolem roku 1870 napsal několik pojednání o mezinárodním obchodu a o problémech protekcionismu. Mnoho z těchto prací bylo v roce 1879 svázáno a pracovně nazváno The Pure Theory of Foreign Trade: The Pure Theory of Domestic Values. Tentýž rok publikoval se svou ženou Mary Paley Marshall Economics of Industry.

Stal se profesorem Mary Paley na Cambridge. Oženili se spolu roku 1877 a proto byl nucen opustit své místo na škole kvůli „celibátním“ předpisům na univerzitě. Poté se stal ředitelem na fakultě v Bristolu, která byla základem Bristolské univerzity. Opět přednášel politickou ekonomii a ekonomiku. V Bristolu zdokonalil svou Economics of Industry a více ji rozšířil po Británii jako učební pomůcku. Největší proslulost získal právě z této své práce. Krátkou dobu strávil na Balliol College, Oxford a poté se vrátil na Cambridge.

Alfred Marshall, jako jeden z nejhlavnějších ekonomů dvacátého století,[1] se soustředil zejména na mikroekonomii[1] a je označován za jednoho ze zakladatelů a propagátorů neoklasické ekonomie.[4]

Ke studiu ekonomie se dostal přes náboženství a filosofii[5], kterou velmi oceňoval, sám se jí dlouhá léta zabýval a těžil z přístupu Jowetta. Oba dva našli smysl v myšlenkách ekonomických překážek jakožto opravdové rovnocennosti příležitostí. Marshall se ve svém celoživotním díle nesnažil pouze studovat a prohlubovat své myšlenky, ale také pomoci světu. Studium jako takové bral jako prostředek svého pomáhání. Ekonomii propojil i s psychikou, jelikož myšlenka slabosti, úpadku či podobného neštěstí se ho vždy dotýkala. Došel k závěru, že aby člověk předešel těmto nešťastnostem, musí být zasvěcen do pravdy, funkce systému ekonomiky. Tuto tezi také interpretuje ve své první knize Economics of Industry, kterou sepsal se svou ženou v roce 1879.[5]

V objektivním smýšlení, které podporoval svým subjektivním názorem, se stal s Jevonsem spoluzakladatelem marginalismu v raných 70. letech 19. století, ale teorii publikovali až v roce 1890 i přesto, že to byla jejich hlavní dedikace. I přes Marshallovy veškeré přínosy a kvality, které Schumpter hodnotí velmi kladně, také zároveň doplňuje, že neuvažuje v ekonomické teorii objektivně a komplexně.[6]

Marshall svoji práci na Ekonomické teorii započal v roce 1867, pod vlivem Davida Ricarda a Johna Stuarta Milla, rozvojem diagramových metod s důrazem na problematiku zahraničního obchodu. Okolo roku 1872 pracoval na zobecnělém diagramovém schématu, který zveřejnil v díle The Pure Theory of Foreign Trade: The Pure Theory of Domestic Values, vydaném v roce 1879. Roku 1877 začal se svou ženou, Mary Paley Marshall, psát knihu The Economics of Industry, která mu jako první přinesla velkou pozornost.[7] V ní se v rámci zásad J. S. Milla pokusili vytvořit teorii hodnoty, mzdy a zisku. V tomto díle se také objevují termíny jako běžná hodnota, výdělek a úrokový fond, nebo čistá výhoda.[5]

Principles of Economics (1890)

Kniha Principles of Economics je Marshallovým nejdůležitějším příspěvkem ekonomii a přinesla mu největší uznání.[3] Marshall na ní začal pracovat v roce 1881[8] a první edici vydal roku 1890. Knize se dostalo celosvětového ohlasu,[8] a nakonec byla v roce 1920 vydána její poslední osmá edice.

V knize Marshall uvádí jeden z jeho největších příspěvků mikroekonomii, a to cenovou elasticitu poptávky,[8] která zkoumá, jak se mění množství poptávaného zboží vzhledem k jeho ceně. Marshall totiž popírá teorii, že vždy s nárůstem ceny zboží klesá jeho poptávka. Tvrdí, že poptávka, nabídka, cena produkce a cena spolu elasticky pracuje.[9]

Další známý prvek, který se v Principech objevil byl přebytek spotřebitele, též známý jako přebytek Marshallianský. Ten Marshall demonstroval na diagramu nabídky a poptávky, který se dodnes používá jako ukazatel rovnováhy trhu.[9] Jako první pozoroval tzv. kvazi, nebo také Marshallovu rentu, kterou také vyznačil v diagramu.[8] Kvazi renta se od renty klasické liší tím, že je pouze dočasná. V této knize se také objevuje pojem reprezentativní firma, která nemusí existovat, ale používá se jako abstrakce k ilustraci fungování trhu jako celku.[10] Všechny tyto Marshallovy poznatky hrály důležitou roli v pozdějším vývoji ekonomie.[3]

Marshallův diagram nabídky a poptávky

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Alfred Marshall na Wikimedia Commons