Alfréd Šebek

Pocházel z rodiny učitele. Členem KSČ se stal roku 1967. Maturoval na jedenáctileté škole v rodných Klatovech a roku 1959 nastoupil do pobočky Státní banky československé v Sokolově. Zde postupně vystřídal několik pozic a roku 1977 se stal jejím ředitelem. Roku 1980 absolvoval dálkové studim VŠE v Praze. Roku 1983 nastoupil na post ředitele správy úvěrování a financování hutnictví a strojírenství a člena bankovní správy v ústředí Státní banky československé. Od roku 1986 byl generální ředitelem hlavního ústavu Státní banky československé pro Českou socialisticko republiku. Zasedal jako poslanec a předseda finanční komise na ONV v Sokolově. V roce 1987 mu bylo uděleno Vyznamenání Za zásluhy o výstavbu.[1]

V červnu 1986 se stal ministrem bez portfeje v československé vládě Ladislava Adamce. Kromě toho byl ministrem pověřeným řízením Federálního cenového úřadu.[1] Na obou těchto postech setrval do 3. prosince 1989, kdy pod vlivem událostí sametové revoluce došlo ve vládě ke změnám a na post jejího předsedy nastoupil Marián Čalfa a provedl částečné změny v obsazení jednotlivých rezortů. V této jen několik dnů trvající první vládě Mariána Čalfy zastával Šebek post ministra práce a sociálních věcí, ovšem jeho funkční období trvalo jen do 10. prosince 1989, kdy vláda skončila. V následující druhé vládě Mariána Čalfy (vláda národního porozumění) již zastoupen nebyl.[2]

V 90. letech působil jako bankéř v soukromém sektoru. Zasedal v představenstvu Investiční a poštovní banky a v důsledku jejího krachu byl pak počátkem 21. století aktérem soudního řízení, kdy byl obžalován spolu s dalšími manažery IPB v kauze Ing. Jan Klacek a spol. V kauze šlo o kontroverzní emisi dluhopisů při navyšování kapitálu IPB koncem 90. let. V dubnu 2008 byli ale všichni zproštěni viny.[3][4][5]