Alfons Maria z Liguori

Alfons Maria z Liguori

Pocházel ze skvělého aristokratického rodu. Otec jeho, Don Josef, byl hlavou starého šlechtického rodu de Liguori; nábožná matka Anna pocházela ze šlechtického rodu Cavalieru[1]. Ve věku 16 let obhájil doktorát z práva světského a církevního. V 19 letech vedl svůj první a vítězný proces jako advokát. Brzy se stal známým i mimo Neapol. V roce 1723 však prohrál téměř vyhraný proces kvůli přehlédnutí banální formality. Z prohraného sporu utrpěl šok, zhroutil se a tři dny nic nejedl a nepil. Po zotavení se vzdal své kanceláře a po náhodné návštěvě nemocnice se rozhodl, že se dále bude věnovat práci duchovní a charitativní. Dal se na studium teologie. Poté, co byl ve svých 30 letech vysvěcen, pracoval jako kněz v Neapoli. Staral se zvláště o chudé a potřebné. Se skupinou kněží založil Kongregaci Misionářů Nejsvětějšího Spasitele, schválenou Apoštolským stolcem v r. 1732 a nazývanou redemptoristé, později nazvané (od roku 1749) Kongregace Nejsvětějšího Vykupitele. Cílem toho institutu byl především apoštolát založeny na lidových misiích, na praxi exercicií a na rozjímavé modlitbě zvané meditace podle sv. Alfonse, zaměřených tak na laiky jak na klérus. Sv. Alfons byl velmi ceněným znalcem morální teologie a vydání jeho učebnice s toho oboru (1748) bylo velmi často obnovováno. Jeho postoj v morální teologii byl úzce spojeny s jeho spiritualitou; vyznačovala se rovnováhou mezi rizikem neseným v jansenistickém rigorizmu a laxizmu patřičný pro část kazuistiky. Alfons zanechal po sobě velké množství spisů z oblasti spirituality. Mezi jeho spisy také patří polemiky a obhajoby víry proti herezi jansenismu a spisy podporující lidovou zbožnost. Jeho spiritualita a askeze opíraly se o kristocentrismus. Od 1762 do 1775 r. byl biskupem v Sant' Agata dei Goti (v 1775 r. se pro svou nemoc zřekl vedení té diecéze). Zemřel po velkém tělesném utrpení 1. srpna 1787 v Noceře dei Pagani u Neapole. Byl kanonizován v roce 1839. Mezi církevní učitele jej povýšil 23.3.1871 papež Pius IX.[2]