Alexandr Sokurov

Alexandr Nikolajevič Sokurov (Алекса́ндр Никола́евич Соку́ров, * 14. června 1951 Irkutská oblast) je ruský filmový režisér, kameraman a scenárista. Působí jako vedoucí filmové katedry Kabardino-balkarské státní univerzity v Nalčiku.

Alexandr Sokurov
Narození14. června 1951 (70 let)
Irkutsky District
Alma materGerasimovova všeruská státní univerzita kinematografie (do 1979)
Povolánífilmový režisér, scenárista a spisovatel
OceněníZlatý lev (2011)
Státní cena Ruské federace (2014)
Dmitry Likhachev Foundation Prize (2014)
Evropská filmová cena za celoživotní dílo (2017)
zasloužilý umělecký činovník Ruské federace
Řád umění a literatury
důstojník Řádu umění a literatury
… více na Wikidatech
Webová stránkasokurov.spb.ru
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Biografie

Narodil se v sibiřské vesnici Podorvicha, zaplavené při stavbě Irkutské hydroelektrárny. Jeho otec byl voják z povolání a rodina se často stěhovala po celém Sovětském svazu. Alexandr Sokurov vystudoval historii na univerzitě v Gorkém a pracoval pro místní televizní studio, pak nastoupil na VGIK, kde byl jeho učitelem a uměleckým vzorem Andrej Tarkovskij.[1] Jako výrazný talent obdržel stipendium, ale ponuré meditativní ladění jeho filmů vedlo k řadě konfliktů s cenzurou, Sokurov byl nakonec ze školy vyloučen a jeho filmy byly uvedeny do distribuce až v období perestrojky.[2]

Tvorba

První Sokurovovy filmy vznikaly ve spolupráci se scenáristou Jurijem Arabovem a vycházely z literárních předloh. Osamělý hlas člověka je adaptací prózy Andreje Platonova Řeka Potudaň, Truchlivá netečnost vznikla podle hry George Bernarda Shawa Dům zlomených srdcí, Dny zatmění volně vycházejí z prózy bratří Strugackých Miliardu let před koncem světa a Zachraň a zachovej je aktualizací Flaubertovy Paní Bovaryové. Pozdější Sokurovově tvorbě dominuje tetralogie na téma moci: Moloch pojednává o Adolfu Hitlerovi, Býk o Vladimiru Iljiči Leninovi, Slunce o císaři Hirohitovi a Faust (natáčený v České republice) vychází z německé mytologie. Prvky dokumentu a fikce autor spojuje ve filmu Frankofonie, pojednávajícím o evakuaci Louvre za druhé světové války a přinášejícím úvahu o smyslu kulturního dědictví. Jeho filmy se vyznačují experimentálními postupy: Ruská archa, odehrávající se v petrohradské Ermitáži, je natočena v jediném záběru trvajícím 95 minut.[3]

Ocenění

Je držitelem Státní ceny Ruské federace, titulu Lidový umělec Ruské federace a francouzského Řádu umění a literatury. Na festivalu v Locarnu obdržel v roce 2006 Čestného Leoparda a v roce 2017 mu byla udělena Evropská filmová cena za celoživotní dílo. Za Býka získal v roce 2002 cenu Nika, za film Otec a syn v Cannes v roce 2003 Cenu FIPRESCI a za Fausta na Benátském filmovém festivalu 2011 Zlatého lva.

Citát
„ Nikdy jsem film nepovažoval za něco velkého. Jsem z těch, kteří jej k životu nepotřebují. “

Filmografie
  • 1987 Truchlivá netečnost
  • 1987 Osamělý hlas člověka
  • 1988 Dny zatmění
  • 1989 Zachraň a zachovej
  • 1990 Druhý kruh
  • 1992 Kámen
  • 1993 Tiché stránky
  • 1996 Východní elegie
  • 1997 Matka a syn
  • 1999 Moloch
  • 2001 Býk
  • 2002 Ruská archa
  • 2003 Otec a syn
  • 2005 Slunce
  • 2007 Aleksandra
  • 2011 Faust
  • 2015 Frankofonie

Reference
  1. Cinepur
  2. Československá filmová databáze
  3. Česká televize

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.