Alexandr Dugin

Dugin stál společně s Eduardem Limonovem a Jegorem Letovem u zrodu Nacionálně-bolševické strany Ruska (1993); po neshodách s Limonovem z ní však odešel, maje blíže k pravicovější a nacionalističtější Nacionálně-bolševické frontě. Roku 2003 se stal zakladatelem a čelným představitelem Eurasijského svazu mládeže. Dugin byl též poslancem ruské Státní dumy.

Duginova ideologie je obtížně popsatelná a postupně se mění. Je založena na ideji konzervativní revoluce, ruském nacionalismu, militarismu, tradicionalismu (mj. podpoře Ruské pravoslavné církve), antiliberalismu, antiamerikanismu ve smíšení s marxismem a s vlivy mnoha dalších směrů. Často je označována za fašistickou, což jiní^[kdo?] popírají např. s poukazem na Duginův článek Apologie antifašismu, kde Dugin trvá na třídním boji s tím, že třída, za niž bojuje, není ruský národ, ale „ruská třída“.[3] Tento boj má dle Dugina metafyzický a mystický rozměr.

Ve své ústřední knize Čtvrtá politická teorie tvrdí, že je potřebné vytvořit novou politickou teorii či ideologii, stavící se proti třem dřívějším ideologiím – liberalismu, komunismu a fašismu/nacismu. Přesný obsah této nové politické teorie nechává otevřený, pokouší se ho však opřít o filosofii Martina Heideggera a jeho koncept pobytu.[4]

Dugin usiluje o znovupřipojení někdejších zemí SSSR k Rusku (při zachování ruské hegemonie). Jistou dobu podporoval Vladimira Putina, který však u něj klesl „ztrátou Ukrajiny“, když nezasáhl při tzv. Oranžové revoluci. Roku 2008, při válce v Jižní Osetii, se vyslovil pro obsazení Gruzie a zřízení proruské vlády.[5]