Alexandr I. Obrenović

Svatební fotografie krále Alexandra a královny Dragy

V době, kdy král Milan stále vládl zemi, byla vytvořena nová vláda v čele s Dr. Vladanem Đorđevićem. Dalším úkolem poté, co Đorđević jmenoval ministry, bylo najít ženu, která by byla hodna mladého krále. Král Milan navrhl německou princeznu Schaumburg-Lippe, která byla dcerou přítele krále Milana. V Bělehradě se už vědělo o lásce Aleksandra a Dragy. Ta často přijímala pozvání k účasti na důležitých událostech, kde společnost oceňovala její taktnost, vznešenost, krásu, intelekt i zdrženlivost. Král Milan v roce 1889 abdikoval a předal vládu svému synovi Aleksandrovi a ještě nějaký čas zůstal v Srbsku. Za krále Alexandra dočasně vládla jako regent jeho matka.

Celým Srbskem se roznesla zpráva, že král Aleksandar požádal 8. června 1900 o ruku Dragu Lunjevicu-Mašínovou, vnučku Nikoly Lunjevici, bojovníka za osvobození Srbska. Patriarchální Bělehrad nebyl schopen přijmout, že by novou královnou měla být žena, která je o 15 let starší než král a navíc je vdovou. Zejména ministr George Genčić byl zásadně proti a v policejním archívu objevil 12 dokumentů o údajných Dražiných milencích v době, kdy byla s královou matkou Natalijí Obrenovićovou v Rusku, a o tom, že byla nevěstkou a že je kvůli následkům venerické choroby neplodná.

Proti jejich manželství byl též král Milan, který na znamení protestu opustil Srbsko. Odcestoval do Bukurešti a později do Vídně, kde následujícího roku zemřel. Vedle plánovaného sňatku byla příčinou milost, kterou král Aleksandar udělil radikálům, kteří připravovali atentát na krále Milana. Aleksandar oznámil, že manželství je naplánováno na 23. července 1900, a pozval své poddané, aby viděli, že královnou bude pravá Srbka a nikoliv cizí princezna, jak si představovali někteří politici. Vláda kvůli královu rozhodnutí rezignovala a ministr zahraničních věcí Andra Đorđević přesvědčil bělehradského metropolitu, aby nežehnal mladému králi.

Mladý král chtěl, aby mu bělehradský metropolita požehnal za to, že si bere pravou Srbku, což ale metropolita odmítl. Král následně pohrozil abdikací a odchodem s Dragou do Biarritzu, čímž by země přišla o panovníka. Metropolita následně souhlasil, takže se v Bělehradě mohl konat sňatek královského páru. Mezi hosty, kteří přijali pozvání, byl i ruský car Mikuláš II.

V den svatby stáli před domem Dragy Mašínové tisíce občanů. Průvod vedl až ke katedrále, kde se konala svatba. Kněží už od ranních hodinu připravovali ikony a svíce. Král Aleksandar si kvůli svatebnímu obřadu oblékl vojenskou uniformu s epoletami a vyznamenáními, Draga Mašín byla oblečena do bílých krajkových svatebních šatů a měla briliantovou čelenku. Svatební obřad vedli dva metropolité, biskup a dvacet šest kněží. Čestný doprovod tvořili důstojníci srbské armády, mezi nimi i Dragutin Dimitrijević Apis s hodností kapitána.

Král pak pronesl slavnostní projev, ve kterém uvedl, že od toho dne přestává těsná vazba na Rakousko-Uhersko, která byla dílem krále Milana, a že do Srbska přichází mír a prosperita. Nicméně královna Natalija se pak ve veřejném dopise zřekla svého syna a král Milan prohlásil, že nevkročí do Srbska, ve kterém vládne jeho syn se ženou, která je o tolik starší než on.

Necelý rok od svatby královského páru 8. května 1901 král Aleksandar oznámil, že královna Draga je těhotná a že se Srbsko dočká následníka trůnu. Tehdy Draga pobývala v královském letohrádku ve Smederevu, kde její těhotenství potvrdili lékaři z Paříže. Na oslavu šťastné zprávy král Aleksandar propustil všechny politické vězně včetně těch, kteří byli proti jejich manželství. Navíc uspořádal ples, kterého se zúčastnilo 800 hostů. Draga v té době psala autobiografické dílo Ja Draga.

Ruský car Mikuláš II. daroval budoucím rodičům zlatou kolébku pro budoucího nástupce. Radost ale králi Aleksandarovi pokazila zpráva, že jeho otec ve Vídni zemřel. Král Aleksandar poslal na pohřeb své zástupce, v Bělehradě konal na počest svého otce mši. Další špatnou zprávu přinesl doktor Sněgirev. Toho společně s profesorem Gubarevem vyslal do Srbska v roce 1901 car Mikuláš, aby Dragu vyšetřili. Sněgirev prohlásil, že Draga nikdy nebyla těhotná. Král Aleksandar chtěl po té zprávě gynekologa pečujícího o Dragu odsoudit k smrti, protože se domníval, že ukončil Dragino těhotenství.

Jako pozornost k truchlící manželce přikázal král 23. března přejmenovat 4. jezdecký pluk krále Milana na Jezdecký pluk královny Dragy. Pár se společně vrátil do Bělehradu, ale královna Draga se od té doby netěšila velké oblibě u svého národa.

Přestěhovali se do starého královského paláce, kde jednu místnost uspořádala podle svého vkusu s řadou předmětů z Francie a Švýcarska. Měla svojí komornou, služku, švadlenu a návrhářku a často se účastnila plesů a recepcí. Začala být znovu aktivní v klubu spisovatelů, poskytovala stipendia mladým autorům, vedla dětský sirotčinec a zavedla spoření u dvora. Ocenila Branislava Nušiće, kterého jmenovala ředitelem národního divadla, a Jovanu Skerlićovi platila studium v Ženevě. Navíc financovala i Zmajevův list Neven a výstavbu pomníku Vojislava Iliće.

Krále v té době zaměstnávaly politické problémy v zemi. Měnil složení vlády podle svého uvážení. Kromě toho, že v hlavách mladých důstojníků se rodily myšlenky na spiknutí, první veřejný protest proti královi Aleksandrovi a královně Draze se uskutečnil 23. března 1902, kdy do ulic vyšli socialisté Dimitrije Tucoviće a Ljubomira Jovanoviće, protože vláda Dimitrije Cincar-Markoviće zakázala marxistické seskupení. Demonstranti přišli do Terazije, kde chtěli obsadit královský dům. Došlo ke střetu s četnictvem, který si vyžádal dvě oběti mezi protestujícími.

Královna Draga začala být nespokojená. Navrhla královi, že odejde z jeho života, aby se mohl oženit se ženou, která mu porodí dědice, ale král s takovým návrhem nesouhlasil a chtěl, aby Draga zůstala s ním.

• Draga Mašínová
• Srbské království
• Zavraždění srbské královské rodiny
• Dějiny Srbska
• Obrenovićové
• Petr I. Karađorđević