Branislav Nušić

Nušić se narodil v Bělehradě a dětství strávil v Smederevu. Vojenskou službu v řadách srbského království strávil ve válce s Bulharskem, která se odehrála v roce 1885. Za svoji kontroverzní báseň „Dva raba“, která byla uveřejněna v novinách „Dnevni list“ byl následně odsouzen ke dvěma letům vězení. Báseň se vysmívala srbskému království, obzvláště pak tehdejší hlavě státu, králi Milanu Obrenovićovi.

V diplomatických řadách sloužil Nušić od roku 1889. Pracoval na ministerstvu zahraničních věcí, později na konzulátě v Bitole, kde se i roku 1893 oženil. Na jihu Srbska i v Makedonii strávil celkem deset let života. Jeho poslední službou v této době se stala práce vicekonzula v Prištině.

Roku 1900 získal Nušić funkci sekretáře Ministerstva školství, rychle poté se stal i dramaturgem Národního divadla v Bělehradě. Roku 1904 pak rovněž působil v divadle v Novém Sadě. Roku 1905 přesídlil zpět do srbské metropole kde se zabýval novinářstvím, psal pod pseudonymem Ben Akiba.

Znovu se vrátil k diplomatické práci v Bitole roku 1912 jako státní úředník. Roku 1913 přispěl k založení divadla ve Skopje. V tomto městě pak žil ještě do roku 1915; nedlouho po začátku první světové války odešel do Itálie, Švýcarska a Francie, kde žil až do konce tohoto konfliktu.

Po válce pracoval na uměleckém oddělení ministerstva školství v Bělehradě, kde zůstal až do roku 1923. Poté se stal pracovníkem Národního divadla v Sarajevu, odkud se roku 1927 vrátil do Bělehradu. 10. února 1933 byl zvolen řádným členem Srbské královské akademie. Zemřel 19. ledna 1938 ve věku 73 let.

Fotografii se věnoval ještě před konzulováním v Prištině (červen 1893). Je jedním z prvních srbských stereofotografů. Působil také jako spisovatel srbské fotografické historie (jako první si všiml práce putovních daguerrotypistů Josifa Kapileriho a Adolfa Dajče) a v té době některých nových technik (například rentgenová fotografie). Své tři cestovní knihy ilustroval svými fotografickými pracemi. Zúčastnil se první výstavy amatérských fotografií v Bělehradě v roce 1901. V novinách Politika publikoval krátké příběhy o fotografických tématech, které zasvětil svému kmotrovi, dvornímu fotografovi Milanu Jovanovićovi. Nušićovy fotografické práce jsou uchovávány v jeho odkazu v Muzeu města Bělehradu.