Alcantara (látka)

Alcantara v metráži

[2] Surovina, resp. polotovar k výrobě alcantary je rouno z ultrajemných bikomponentních vláken (PES 0,044 dtex) zpevněné vpichováním.

Laminování rouna polyuretanem je spojeno s rozpouštěním polystyrenu (plášť obalující polyesterovou složku během zvlákňování), výsledný laminát pak obsahuje cca 70 % polyesterových vláken impregnovaných 30 % polyuretanu (podrobnosti technologie laminování nejsou veřejně známy).

Po laminování následuje broušení povrchu speciální fólií a barvení výrobku.

Alcantara je laminát (vláknový kompozit) s obsahem nejméně 200 000 jednotlivých, vzájemně překřížených vláken na 1 cm² plochy. Látka je na povrchu podobná semišové kůži, prodyšná, ohebná, nemačkavá, odolná proti opotřebení, dá se snadno čistit, prát a udržovat.[3]

Potah sedadel z Alcantary

K nevýhodám patří: po delším použití je alcantara náchylná ke žmolkování a je poměrně drahá.[4]

Použití: vnitřní stěny a potahy aut, nábytkové potahy, svrchní oděvy.[2]

[5] Začátkem 60. let minulého století vyvinuly firmy DuPont a Kuraray první imitáty kůže, hlavně pro obuvnický průmysl. V roce 1971 přišla pak firma Toray s Alcantarou (vynálezce Osam Fukuschima), která se v Japonsku nazývá Escaine a v USA Ultrasuede. Od té doby vyrábí podobné produkty několik japonských firem buďto jako jednovrstvé materiály (např. Amaretta™) nebo jako lamináty s podkladovou tkaninou (Lamous®). Rozsah výroby laminátů z mikrovláken není v současné době známý ani celkově ani u jednotlivých druhů.

• Walter Fung: Coated and laminated textiles, Woodhead Publishing, 2002 ISBN 1-85573-576-8, str. 239

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Alcantara (látka) na Wikimedia Commons