Alaparma 65 Baldo

Firma Alaparma SpA byla založena Liviem Agostinim a Adrianem Mantellim (odtud taky používané iniciály letounů AM) v Itálii v roce 1945 s cílem vyrábět lehký, dvoumístný dvoutrupový, jednomotorový cvičný a turistický letoun, který v roce 1942 navrhl Adriano Mantelli, pilot, konstruktér letadel a bývalý generál letecké brigády. Na tento první letoun navázala série velmi podobných letadel, pod označením AM-8, AM-9 a AM-10, které se lišily jen použitými motory. Z konstrukce těchto letadel vyšel Adriano Mantelli a v roce 1948 navrhl celodřevěný letoun Alaparma 65 Baldo, který byl vybaven československým motorem Walter Mikron III o jmenovitém výkonu 48 kW/65 k.[2]

Letoun s trupem ve tvaru "vejce", s tlačným uspořádáním motoru a pouze s jednokolovým podvozkem byl méně obvyklého designu. V italském leteckém rejstříku byl zanesen s imatrikulací I-DONE a zalétán byl v roce 1949.

Alaparma 65 Baldo (L´Ala 1949)

Po roce 1949 odešel Adriano Mantelli s dalšími inženýry a piloty do Argentiny, aby dal místním letectví nový impuls. Další vývoj tedy pokračoval v Argentině stavbou typů Mantelli AM-10 s motorem Continental A-95 o výkonu 48 kW/65 k a Mantelli AM-11 Albatros (motorizovaný kluzák) s motorem Ambrosini P-25 o výkonu 16,4 kW/22 k.[3]

Letoun byl prakticky celý vyroben ze dřeva. Křídlo klasické jednonosníkové konstrukce, potažené březovou překližkou, středoplošného uspořádání, mělo šípový tvar, který nepřekážel pilotovi ve výhledu, protože jeho náběžná hrana začínala přibližně v polovině délky kabiny. Vstup do kabiny byl možný po odklopení dvířek, které se sklápěly nahoru a dozadu.[4]

Trupová gondola vejčitého tvaru nesla v přídi dvě sedadla pro letce, umístěná vedle sebe. Za kabinou byl na zadní části umístěn motor Walter Mikron III v tlačném uspořádání. Vrtule se točila mezi dvoudílným trupem tvořeným dvěma nosníky, jehož obě ramena končila ve vodorovné ocasní ploše s výškovkami. Štíhlé nosníky trupu vycházely ze zadní části kabiny na úrovni odtokové hrany křídla. Konvenční svislé ocasní plochy byly tvořeny jednoduchou kýlovkou a směrovým kormidlem.

Ramena trupu včetně ocasních ploch byla sklopná směrem nad kabinu, což umožňovalo přepravu letounu na přívěsu i za osobním automobilem.[5] Méně obvyklé bylo rovněž provedení podvozku. Podvozek se skládal z jediného, centrálního hlavního kola pod kabinou. Na konci trupové gondoly pak bylo malé pohyblivé kolečko a pod křídlem na dvou malých patkách s ližinami malá kolečka.[6]

Baldo bylo k dispozici se dvěma možnostmi osazení čtyřválcovými motory, v obou případech vyrobených v Československu: 65 Baldo s pístovým invertním motorem Walter Mikron a 75 Baldo s pístovým motorem s protilehlými válci Praga D.

Bylo postaveno 10 letounů Alaparma Baldo, které byly používány v letech 1948 až 1951 italským letectvem (Aeronautica Militare).[7] Ostatní vyrobená letadla byla využívána civilními, amatérskými piloty.

Jeden letoun byl prodán v polovině 60. let do Spojeného království. Do leteckého rejstříku byl zanesen s imatrikulací G-BCRH (původně s italskou imatrikulací I-DONP resp. MM53647 italského letectva). Tento letoun byl opatřen "kamufláží" na přídi se žraločími zuby.[8] Alaparma 75 Baldo z aeroklubu Treviso havaroval 21. dubna 1957 tak, že letoun musel být odepsán. Oba členové posádky zahynuli.[9]

Navzdory úsilí tvůrců se většího úspěchu Baldo nedočkal, vzniklo jen asi 35 strojů, podle jiných pramenů v obou verzích až 41.[3]

• Alaparma 65 Baldo – letoun s motorem Walter Mikron
• Alaparma 75 Baldo – letoun s plochým čtyřválcovým motorem Praga D (boxer) s výkonem 56 kW/75 k. Letoun dosahoval maximální horizontální rychlosti 217 km/h a cestovní rychlosti 192 km/h. Hmotnost prázdného letounu 280 kg a maximální vzletová hmotnost 490 kg[10]

• Itálie Itálie
• Spojené království Spojené království - letoun G-BCRH (původně s italskou imatrikulací I-DONP resp. MM53647 italského letectva). Tento letoun byl opatřen "kamufláží" na přídi se žraločími zuby.[8]

Alaparma 65 Baldo, skica

Data podle[6][11][12]