Al-Valíd II.

Po svém otci byl údajně rozmařilý, velmi rychle utratil nastřádané státní finance. Místo vlády se věnoval umění, naslouchal básníkům, pěvcům, věnoval se hrátkám s otrokyněmi, lovu a gymnastice, kterou mu umožňovala jeho tělesná konstituce. [1] Díky těmto zálibám a vlastnostem se již jako následník dostal do konfliktu se svými umajjovskými příbuznými, kteří se snažili zpochybnit jeho následnictví. Proto princ ještě za života Hišámova opustil dvůr a stáhl se do zámečků na okraji pouště, kde pěstoval své záliby v soukromí. Jedním z těchto zámečků byl i princem vybudovaný Kusejr Amra.

Když zemřel chalífa Hišám dostavil se do Damašku pouze pro hold, a poté se opět vrátil na jedno ze svých sídel.[1] Jeho vláda byla na počátku přijata s nadšením, ale poddaní a úředníci velice rychle změnili názor poté, co ve státní pokladně začaly docházet peníze. Al-Valíd si proti sobě popudil i své příbuzné když chtěl na trůn prosadit své nedospělé syny, které zplodil s otrokyní. Navíc došlo k opětovnému pnutí mezi arabskými kmeny Kalb a Kajs, z nichž chalífa nadržoval Kajsovcům. [2]

Nakonec došlo k povstání, do jehož čela se postavil Jazíd, syn chalífy al-Valída I. Podařilo se mu ovládnout Damašek a s několika tisíci muži pak oblehl chalífu na jednom z jeho zámečků. Al-Valíd II. měl k dispozici pouze svou tělesnou stráž, přesto se statečně bránil a v boji nalezl smrt.[1] Jeho bratranec ho poté nahradil na trůnu jako Jazíd III.

• HAERI, Šajch Fadhlalla: Základy Islámu. Olomouc, Votobia 1997. 235 s. ISBN 80-7198-212-1.
• TAUER, Felix: Svět islámu. Praha, Vyšehrad, 1984. 303 s.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Al-Valíd II. na Wikimedia Commons