Operace Reinhard

Operace Reinhard (také Operace Reinhardt, německy Aktion Reinhardt nebo Einsatz Reinhardt) představovala kódové označení pro nacistický plán vyvraždit Židy žijící v polském Generálním gouvernementu. Většina badatelů se domnívá, že akce byla pojmenována po hlavním koordinátorovi tzv. konečného řešení Reinhardu Heydrichovi. Korespondence nejvyšších vůdců SS vždy hovoří o akci Reinhardt, zřejmě proto, že takto byl Heydrich pokřtěn.

Rozmístění vyhlazovacích táborů na okupovaném polském území

Operace začala v březnu 1942 a pro její potřeby byly zřízeny tři vyhlazovací tábory – Belzec, Sobibor a Treblinka – všechny na území, které náleželo do předválečného Polska.[1] Během přibližně jednoho a půl roku, kdy tyto tábory fungovaly, v nich nacisté zavraždili více než 1,5 miliónů Židů a některých dalších etnik (Treblinka asi 700–900 tisíc, Belzec 434–600 tisíc[p 1], Sobibor asi 200–250 tisíc). Začátkem roku 1943 přestal fungovat tábor Belzec, který přežili jen dva vězni, a do listopadu 1943 oba zbývající tábory. V Sobiboru a Treblince si vězni využívaní na chod tábora a „zpracování“ transportů uvědomili, že zrušení táborů znamená jejich smrt a povstali. Věděli, jak dopadli vězni z Belzce, kteří byli v souvislosti se zrušením tábora kompletně vyhlazeni. Podařilo se utéct mnoha desítkám z nich (viz Povstání v Treblince, Alexandr Pečerskij). Tábory byly následně zahlazeny a půda oseta či osázena. Operace Reinhard tímto skončila. Většina nacistických účastníků byla poté odvolána do severní Itálie na akce proti partyzánům a Židům. Po válce došlo k několika soudním procesům vůči nacistům a Ukrajincům, kteří se podíleli na zřízení a chodu táborů.