Airbus Beluga

Airbus Beluga za letu

Airbus Beluga během vykládání sekcí jiných letounů v Hamburku

Nákladový prostor "Běluhy"

Mnozí velcí letečtí výrobci jsou nadnárodními společnostmi a není pro ně neobvyklé, že mají své výrobní závody na vzájemně velmi vzdálených místech. Situace u Airbusu je ovšem unikátní, protože byl založen jako konsorcium leteckých výrobců z Francie, Velké Británie, Německa a Španělska a geografické rozmístění jeho závodů není jen otázkou nákladů a výhodnosti, je to také záležitost historie, národních zájmů a hrdosti. Důsledkem je, že každý z partnerů vyrábí celou jednu sekci konstrukce letounu, které pak musí být převezeny na jedno místo s montážní linkou. Detaily se liší u jednotlivých modelů, ale typicky se křídla vyrábějí v Británii, ocasní část ve Španělsku, trup v Německu a příď a centrální část ve Francii; všechny musí být smontovány v Toulouse nebo v Hamburku.

Když v roce 1970 začal Airbus s výrobou, první komponenty byly přepravovány po silnici, ale rostoucí výroba si brzy vynutila změnu k rychlejší a levnější přepravě vzduchem. Od roku 1972 Airbus používal flotilu čtyř výrazně upravených letounů „Super Guppy“ – původně Boeingů Stratocruiser ze 40. let. S předělanými rozměrnými trupy a turbovrtulovými motory převážely v 60. letech objemné náklady pro vesmírný program NASA. Po určitém čase ale Super Guppies přestaly postačovat. Jejich stáří neustále zvyšovalo provozní náklady (náklady na přepravu dílů činily 0,4 až 0,5 % z prodejní ceny letadel Airbus)[1] a vzrůstající objem výroby u Airbusu vyžadoval větší přepravní kapacitu.

V roce 1991 Aérospatiale a DASA, dva z hlavních partnerů v Airbusu, začaly společně vyvíjet náhradu. Za základ posloužil standardní velkokapacitní dvoumotorový Airbus A300: křídla, motory, podvozek a spodní část trupu byly zachovány a horní část trupu byla nahrazena obrovskou konstrukcí ve tvaru podkovy, která měla 7,7 m v průměru. Aby byl umožněn nerušený přístup do nákladového prostoru, byla pilotní kabina standardního A300 posunuta pod podlahu nákladového prostoru a nad kabinu byla instalována vzhůru se otevírající vrata. Ocasní část byla zvětšena a zesílena, aby byla zajištěna směrová stabilita při letu.

Práce na letounu začala v září 1992 a o dva roky později, 13. září 1994 v 9:02 hodin, se uskutečnil první let trvající 4 hodiny a 21 minut.[1] Po 335 hodinách zkušebních letů získal letoun v září 1995 všechna potřebná povolení a A300-600ST, nyní známý jako „bílá velryba“ neboli Beluga, vstoupil do služby. Byly vyrobeny ještě čtyři další Belugy, tempem asi jedné za rok a všech pět je v pravidelné službě. Jejich hlavním úkolem je převážet komponenty Airbusů z výroby na montážní linky v Toulouse a Hamburku, ale jsou k dispozici i pro charterové lety. Byly už použity pro přepravu mnoha speciálních nákladů, např. částí vesmírné stanice, rozměrných a křehkých uměleckých děl, průmyslových strojů a kompletních helikoptér. (Beluga na spodním obrázku přepravila tři vrtulníky, dva NHI NH90 a jeden Eurocopter Tiger z Evropy do Austrálie a zpět).