Airbus A400M

Airbus A400M Atlas[2][3] je evropský čtyřmotorový turbovrtulový transportní letoun. Vyvinutý byl společností Airbus Military (nyní Airbus Defence and Space) jako taktický letoun se strategickými schopnostmi jako náhrada za starší letouny jako Transall C-160 a Lockheed C-130 Hercules.[4] Co do velikosti je A400M někde mezi C-130 a C-17; je schopný přepravovat těžší náklad než C-130 a schopný provozu na nezpevněných plochách. Pokud je vybaven příslušným zařízením může letoun A400M vedle přepravní role provádět tankování paliva za letu a lékařskou evakuaci.

A400M Atlas
A400M německého letectva
Určenítransportní letoun
VýrobceAirbus Military
První let11. prosince 2009[1]
Zařazeno2013
CharakterVe službě
UživatelRoyal Air Force
Francouzské letectvo
Německé letectvo
Turecké letectvo
Výroba2007–dosud
Vyrobeno kusů87
Cena za kus152,4 milionů € (2013)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

První let byl plánován na rok 2008, ale nakonec se uskutečnil 11. prosince 2009 v Seville ve Španělsku.[5] Mezi lety 2009 a 2010 čelil A400M stornování v důsledku zpoždění vývojového programu a překročení nákladů; zákaznické země se však podporu projektu rozhodly zachovat. V červenci 2011 se 8 zemí rozhodlo celkem objednat 174 letounů A400M.[6] V březnu 2013 letoun obdržel certifikaci Evropské agentury pro bezpečnost letectví (EASA) a první letouny byly francouzskému letectvu dodány v srpnu 2013. Mimo Evropu byl objednán Tureckem a Malajsií.

Vývoj
Druhý prototyp A400M "Grizzly2" během Farnborough Airshow v roce 2010
A400M (druhý odspodu) a letadla, které má nahradit nebo doplnit C-160, C-130, C-130J-30 a C-17.
Let Prototypu nad Berlínem v roce 2012
A400M přiletá na RIAT v 2019, Anglie
A400M zespodu
Nákladový prostor

Na počátku projektu byla skupina firem Future International Military Airlifter (FIMA) založená v roce 1982, kterou tvořily Aérospatiale, British Aerospace, Lockheed Corporation a MBB. FIMA měla vyvinout náhradu za stroje C-130 Hercules a C-160 Transall. Měnící se požadavky a komplikace mezinárodní politiky se podepsaly na pomalém pokroku. V roce 1989 Lockheed skupinu opustil a soustředil se na vývoj druhé generace C-130 Hercules (C-130J). Poté, co se přidaly Alenia a CASA, se ze skupiny Future International Military Airlifter stala Euroflag.

Na počátku požadovaly partnerské země, Francie, Německo, Itálie, Španělsko, Velká Británie, Turecko, Belgie a Lucembursko celkem 212 letadel. Poté, co od projektu odstoupila Itálie a ostatní státy přehodnotily své požadavky, bylo objednáno celkem 180 letadel. První let nového typu je naplánován na rok 2008 a první dodávky na rok 2009. 28. dubna 2005 se k projektu připojila Jihoafrická republika.

Airbus A400M nahradí v leteckých silách příslušných zemí stroje C-130 Hercules a C-160 Transall, které v nich po desítky let zastávaly funkci hlavních transportních letounů. A400M bude prvním letadlem od Airbusu od počátku projektovaným jako vojenské.

Airbus A400M zvýší přepravní kapacitu a dolet oproti letounům, které nahradí. Očekává se, že přepravní kapacita vzroste na dvojnásobek (jak v hmotnosti nákladu, tak i v objemu) a dolet se rovněž významně prodlouží. Stejně jako ostatní letouny od Airbusu bude mít A400M „skleněný kokpit“ a fly-by-wire systém a bude představovat velký technologický skok oproti srovnatelným starším letounům C-130 a C-160.

A400M bude možné provozovat v mnoha různých konfiguracích. Mezi ně bude patřit konfigurace pro přepravu nákladu, přepravu vojáků, MEDEVAC, vzdušný tanker a elektronický průzkum.

Problematickou otázkou byl výběr dodavatele motorů EuroProp. Až do poslední chvíle byl za jistého vítěze považován Pratt & Whitney Canada díky výhodnějším nákladům a technologiím. Ale tlak evropských vlád na poslední chvíli změnil postoj Airbusu.

Politické a finanční průtahy s A400M způsobily, že britské letectvo odstartovalo program Short Term Strategic Aircraft (STSA), v kterém si vybralo C-17 jako prozatímní řešení nedostatku strategické přepravní kapacity než A400M vstoupí do služby. Následující zkušenosti s letouny C-17 vedly RAF k prodloužení původního pronájmu. 21. července 2004 oznámil Geoff Hoon, že RAF své čtyři stroje C-17 po skončení pronájmu odkoupí. Navíc si RAF objednala ještě jeden kus.

9. prosince 2004 jihoafrické letectvo oznámilo, že zakoupí osm strojů a šest opcí na A400M. Tím se Jihoafrická republika připojila k týmu Airbus Military jako průmyslový partner. Stroje měly být dodávány od roku 2013. (Objednávka však byla o pět let později zrušena.)

18. července 2005 chilské letectvo podepsalo memorandum o porozumění o nákupu tří letounů mezi lety 2018 a 2022.[7] Tato objednávka byla ale později zrušena.[8][9]

8. prosince 2005 si Malajsie objednala čtyři A400M, které nahradí její flotilu stárnoucích C-130.

Dalším potenciálním zákazníkem je Kanada. Na konci roku 2005 kanadské Ministerstvo národní obrany oznámilo, že 13 z celkem 19 stárnoucích strojů CC-130E bude nahrazeno 16 novými taktickými transportními letouny. Mezi typy, které by Kanada mohla nakoupit, patří mimo Airbusu A400 i Lockheed C-130J a Boeing C-17.

A400M se začal vyrábět v Seville v závodě EADS Spain (součást Airbus Military) v říjnu 2006 tempem tři letouny za měsíc. První zkušební let se očekával v druhém čtvrtletí roku 2008[1], uskutečnil se ale až 11. prosince 2009 v Seville.[5]

A400M obdrželo certifikaci v březnu 2013. První letadlo bylo Francouzskému letectvu doručeno v srpnu téhož roku.

Operační nasazení

Francouzské letectvo poprvé využilo A400M Operaci Serval 29. prosince 2013.[10]

10. září 2015 bylo Royal Air Force prohlášeno za lídra flotily A400M, pokud jde o letové hodiny, přičemž bylo nalétáno 900 hodin během 300 letů s flotilou čtyř letadel. V březnu 2015 došlo k první operační misi RAF na základnu RAF Akrotiri na Kypru.

JAR

V prosinci 2004 Jihoafrická republika oznámila, že nakoupí osm letadel typu A400M v ceně zhruba 837 milionů eur, zároveň se vstupem do klubu Airbus Military jako průmyslový partner. Dodávky byly očekávány mezi roky 2010 a 2012.[11][12] V roce 2009 Jihoafrická republika zrušila všech osm objednávek. Dne 29. prosince 2011 Airbus Military souhlasili s refundací plateb v plné výši – 837 milionů eur jihoafrické agentuře Armscor.[13]

Ostatní

Airbus Military v roce 2006 nabídlo A400M Kanadě v tendru na 17 nových taktických letounů jako náhradu za staré letouny Lockheed C-130E.[14] Kanada však místo toho objednala čtyři letouny Boeing C-17 Globemaster III s 17 Lockheed C-130J Super Hercules.[15]

Turecko s 5,5 % podílem v programu A400M obdrželo svůj první letoun 4. dubna 2014.[16]

V prosinci 2005 Malajsijské královské letectvo objednalo 4 A400M pro doplnění jejich flotily letadel Lockheed C-130 Hercules.[17][18]

Uživatelé
Operační rozsah A400M s 20 a 30 tunami při vzletu z Paříže
Uživatelé A400M k 30. červnu 2019
Datum Země Objednávky Dodáno Vstup do služby Poznámky
27. května 2003 Německo Německo5332[19]prosinec 2014Objednávka snížena z 60 na 53 (plus 7 možností),[20] a se pokusí 13 integrovat do mezinárodní transportní aliance.[21]
Francie Francie5015[22]srpen 2013
Španělsko Španělsko274[23][24]listopad 2016Původní rozpočet €3,453M zvýšen na €5,493M v roce 2010.[25] Dodávka 13 letounů zpožděna na roky 2025–2030.[26]
Spojené království Spojené království2220[19]listopad 2014[27]Objednávka snížena z 25 na "minimálně 22".[28]
Turecko Turecko108[29]duben 2014[30]
Belgie Belgie70Očekáváno 2020[31]
Lucembursko Lucembursko11říjen 2020[32]Umístěny v Belgii jako součást flotily více zemí.[33]
8. prosince 2005Malajsie Malajsie44[34]březen 2015[35]První země mimo NATO, která obstarala A400M. Poslední A400M dodán v březnu 2017.[35]
Celkem:174[19]84[19]

Specifikace

Obecná charakteristika
  • Posádka: 3–4 (2 piloti, možnost volby tří pilotů, 1 nákladový důstojník)
  • Kapacita: viz Hmotnosti
  • Délka: 43,8 m
  • Rozpětí: 42,4 m
  • Výška: 14,6 m

Hmotnosti
  • Prázdná operační: 70 tun
  • Max. vzletová: 130 tun
  • Max. přistávací: 114 tun
  • Max. náklad: 37 tun
  • Celkové množství paliva: 46,7 tun

Výkony
  • Cestovní rychlost: cca 780 km/h (0,68–0,72 M)
  • Cestovní dostup: 11 300 m
  • Max. operační výška: 12 200 m
  • Dolet s max. nákladem: 3 300 km
  • Dolet s 30 tunovým nákladem: 4 800 km
  • Dolet s 20 tunovým nákladem: 6 950 km
  • Přeletový dolet: 9260 km
  • Délka vzletu: 940 m (hm. letounu 100 tun, nezpevněná plocha, ISA, hladina moře)
  • Délka přistání: 625 m ditto

Pohon
  • 4 turbovrtulové motory EPI (EuroProp International) TP400-D6, 8 250 kW[36][37]
  • Digitální ovládání motorů
  • Vrtule:
    • průměr 5,33 m, 8listé kompozitní Ratier-Figeac FH386
    • stavitelný úhel náběhu listů, plný revers

Ostatní
  • Poloměr zatáčky (na zemi): 28,6 m
  • Cena: kolem 100 milionů eur

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Airbus A400M na anglické Wikipedii.

  1. Airbus military: A Single-Phase Programme [online]. Airbus Military S.L. [cit. 2007-11-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-12-14. (anglicky)
  2. "A400M naming ceremony at RIAT." Archivováno 17. 12. 2013 na Wayback Machine Airbus Military, 6 July 2012. Retrieved: 6 July 2012.
  3. Hoyle, Craig. "RIAT: A400M reborn as 'Atlas'." Flightglobal 6 July 2012. Retrieved: 6 July 2012.
  4. "RAF – A400m." Archivováno 30. 4. 2009 na Wayback Machine RAF, MOD. Retrieved: 15 May 2010.
  5. "Updated- Pictures & Video: Airbus celebrates as A400M gets airborne." Flight International, 11 December 2009. Retrieved: 1 July 2011.
  6. "A400M Contract Amendment Finalised With Customer Nations." Archivováno 29. 11. 2014 na Wayback Machine Airbus Military. Retrieved: 9 September 2011.
  7. Airbus military: Press Releases: Airbus Military signs agreement with Chile [online]. Airbus Military S.L., 2005-07-18 [cit. 2007-11-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-12-18. (anglicky)
  8. EU defence projects: A400M military airlifter [online]. european-defence.co.uk [cit. 2007-11-16]. Dostupné online. (anglicky)[nedostupný zdroj]
  9. Yahoo! Finance: Airbus's A400M plane delayed [online]. Paříž: Reuters, 2007-10-16 [cit. 2007-11-16]. Dostupné online. (anglicky)[nedostupný zdroj]
  10. "Airbus A400M tactical airlifter makes combat debut in Mali". The Aviationist, 2 January 2014.
  11. "EADS welcomes South Africa's intention to become an A400M partner" Archivováno 2. 12. 2008 na Wayback Machine. EADS, 15 December 2004.
  12. "South Africa signs for A400M transports." Flight International, 3 May 2005.
  13. Roberts, Janice. "Airbus refunds A400M payments to Armscor." Moneyweb, 19 December 2011.
  14. Airlift Capability Project – Tactical MERX website – Government of Canada
  15. Warwick, Graham. "Canada signs $1.4bn contract for 17 Lockheed Martin C-130Js." Flight International, 16 January 2008.
  16. Turkey Accepts First A400M. In: Defensenews.com [online]. 2014 [cit. 2014-04-08]. Dostupné z: http://www.defensenews.com/article/20140407/DEFREG01/304070015/Turkey-Accepts-First-A400M
  17. "Annual Report and Registration Document 2005." Archivováno 10. 8. 2011 na Wayback Machine European Aeronautic Defence and Space Company EADS N.V., December 2005 Retrieved: 25 April 2011
  18. "A400M price tag stays at RM600m each." Archivováno 28. 6. 2011 na Wayback Machine Malay Mail, 13 November 2009.
  19. Orders, Deliveries, In Operation Military aircraft by Country - Worldwide [online]. 30 June 2019 [cit. 2019-09-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 19 August 2019. (anglicky)
  20. "Durchbruch im Streit über A400M" (German) Archivováno 28. 10. 2010 na Wayback Machine Sueddeutsche Zeitung. Retrieved: 27 October 2010.
  21. Bundestag-Haushaltsausschuss: Grünes Licht für Drohnen [online]. [cit. 2017-06-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 4 July 2017. (anglicky)
  22. Direction générale de l'armement: Le ministère des Armées réceptionne le 15e avion de transport militaire A400M Atlas, tisková zpráva, [cit. {{{accessdate}}}], Dostupné on-line.
  23. HOYLE, Craig. A400M deliveries hit new high in 2017 [online]. London: 17 January 2018 [cit. 2018-01-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 18 January 2018. (anglicky)
  24. Spain receives its first A400M transport [online]. 17 November 2016. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 18 November 2016. (anglicky)
  25. "Evaluación de los Programas Especiales de Armamento (PEAs)" (in Spanish). Archivováno 24. 10. 2013 na Wayback Machine Ministerio de Defensa, Madrid (Grupo Atenea), September 2011.
  26. "Avión de transporte A400M." Archivováno 7. 5. 2018 na Wayback Machine Ministerio de Defensa. Retrieved: 6 May 2018.
  27. UK's first A400M arrives at Brize Norton home [online]. [cit. 2015-05-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2 July 2015. (anglicky)
  28. "UK approaches Airbus Military, Thales for A400M training service" Archivováno 22. 5. 2014 na Wayback Machine flightglobal.com, August 2010.
  29. Yedinci A400M ATLAS uçağı teslim alındı [online]. 22 June 2018 [cit. 2018-06-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 19 October 2018. (turecky)
  30. Airbus Defence and Space delivers A400M to Turkish Air Force [online]. [cit. 2014-05-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 22 May 2014. (anglicky)
  31. ANALYSIS: Airbus gearing up for A400M export push [online]. 14 June 2017 [cit. 2017-10-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 23 October 2017. (anglicky)
  32. UHER, Michal. První nákladní A400M Atlas pro belgicko-lucemburskou letku. armadninoviny.cz [online]. [cit. 2020-10-08]. Dostupné online.
  33. Airbus-Lieferung wird auf 2020 verschoben [online]. lessentiel.lu, 9 March 2018. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 12 March 2018. (německy)
  34. Fourth and Final A400M Delivered to Malaysia [online]. 9 March 2017. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 10 March 2017. (anglicky)
  35. WALDRON, Greg. Malaysia receives first A400M [online]. 10 March 2015. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 12 March 2015. (anglicky)
  36. Airbus: Press Releases: A400M engine decision [online]. Airbus S.A.S., 2003-05-06 [cit. 2007-11-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-12-09. (anglicky)
  37. EuroProp International TP400 [online]. Teal Group Corporation, prosinec 2005 [cit. 2007-11-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-09-27. (anglicky)

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.