Aimé Dupont

Dupont se narodil v Bruselu v Belgii, jako syn jednoho z předních světových fotografů.[1] Vzdělával se na důlní škole v Lutychu, kde se naučil lámat a leštit kámen pro sochy, stejně jako technický proces vytváření fotografických tonizačních činidel z minerálů. Po ukončení studia se přestěhoval do Paříže, aby pracoval v Maison Walery jako fotografický technik, ale ve volném čase sochařil. Na počátku sedmdesátých let 19. století se rozhodl založit na Champs-Élysées svou vlastní fotografickou a sochařskou firmu.[1] Během tohoto období se oženil s Ettou Greerovou, Američankou, která strávila hodně svého dívčího času v Paříži.[2]

Získal několik ocenění za obě umění, včetně zlaté medaile za fotografii na pařížské výstavě v roce 1878. Jako sochař byl později honorován jako chevalier z Řádu čestné legie.[1] Jedním z jeho pozoruhodných děl byla busta Elihu B. Washburneho, který byl velvyslancem Spojených států ve Francii během vlády Ulysses S. Granta.[3]

V důsledku ekonomické krize a paniky z roku 1884 řada jeho sochařských klientů zbankrotovala a Dupont zjistil, že již dále nemůže ekonomicky podnikat. Na radu své manželky se pár přestěhoval do New Yorku, kde založili fotografické studio v Harlemu, kde se Etta zabývala financemi, aby se Dupont mohl soustředit na umění.[3]

Jeho obchodní strategií bylo zaměřit se na portréty osobností. To se úspěšně osvědčilo, takže v roce 1886 přesunuli fotografické studio na Pátou Avenue čp. 574 v Midtown Manhattanu a brzy se stal oficiálním fotografem pro tehdy nedávno založenou Metropolitní operu.[4] Nové studio také zahrnovalo prostor pro sochařství, ale fotografie byla mnohem lukrativnější. [1]

Dupont byl, stejně jako jeho současník Napoleon Sarony, známý svou schopností minimalizovat nedostatky fotografovaných, a to většinou díky využití perspektivy. Podle jedné anekdoty kdysi Dupont prokázal třídě amatérských fotografů pomocí dvou modelek, jedné hubené a druhé obézní. Umístil je tváří v tvář a přesto se zdálo, že přední rameno štíhlé ženy má stejnou velikost jako zadní rameno té obézní.[5] Byl také zkušený v používání přirozeného světla a vybavil svůj ateliér stínítky a odraznými reflektory aby maximalizoval účinek slunečního světla.[1]

V devadesátých letech začal Aimé Dupont trpět rakovinou žaludku. Těsně před schůzkou se sopranistkou Emmou Eamesovou onemocněl a nebyl schopen pracovat. Navzdory tomu, že nikdy předtím nefotografovala, Etta Dupont svého muže zastoupila a fotografování úspěšně absolvovala. Od té doby byla zodpovědná za pózování portrétovaných.[6] Dupont zemřel na rakovinu dne 16. února 1900 ve svých 58. letech.[7] Poté se stala oficiálním fotografem Etta (a v pozdějších letech jejich syn Albert) pod hlavičkou Aimé Dupont Studio. Po mnoho let byla řada portrétovaných přesvědčena, že to je stále Aimé Dupont.[1] Její snaha se ukázala být dostatečně úspěšná, aby mohla otevřít další studio v Newportu na Rhode Island, a fotografovat prominenty přes léto, když studio v New Yorku bylo zavřené. V roce 1906 si však Metropolitní opera, hlavní zákazník studia, najala svého vlastního fotografa a bez uměleckého vedení začal podnik Dupont trpět.[3] Nakonec, v roce 1920, Etta musela vyhlásit bankrot.[8] Prodala firmu investorovi a studio stále pod jménem Aimé Dupont pokračovalo až do padesátých let dvacátého století.[1]

• 
  Alla Nazimova, asi 1908
• 
  Alla Nazimova, asi 1908
• 
  Ida Husted Harper, asi 1910-20
• 
  Eugene Ysaye, 1913
• 
  Geraldine Farrar as Madame Butterfly
• 
  Geraldine Farrar in the role of Madame Butterfly
• 
  Gustav Mahler, 1909
• 
  Harvard Theatre Collection - Barron Berthald
• 
  Harvard Theatre Collection - David Bispham
• 
  Marcella Sembrich
• 
  Mrs. Alice Raphael
• 
  Sarah Bernhardtová jako Duke of Reichstadt (later King of Rome), asi 1900
• 
  Anna Held, par Aimé Dupont
• 
  Anna Held
• 
  The Theatre FC, prosinec 1912
• 
  Giuseppe Campanari