Ahmet Ayık

Narodil se a vyrostl v obci Eskiköy v provincii Sivas. Od mala se věnoval tradičnímu tureckému zápasu karakucak. Ve 13 letech ho otec Ömer poslal na studia do Istanbulu, kde se poprvé setkal s olympijským zápasem v tělocvičně Fatih u stejnojmenné mešity. Po skončení studií se vrátil do rodné obce a v roce 1957 narukoval do armády. Byl přidělen k vojenské policii (četnictvo) do Ankary. V Ankaře se věnoval olympijskému volnému stylu, ale po skončení vojenské služby v roce 1960 se na žádost otce vrátil domů a pomáhal s pracemi na rodinné farmě. Ve volném čase zápasil v národním stylu během náboženských a státních svátků. V roce 1961 byl v národním zápase karakucak neporažen a neunikl pozornosti trenérům volného stylu.[1]

Zápasu ve volném stylu se opět věnoval od roku 1962 v Ankaře. V roce 1964 startoval na olympijských hrách v Tokiu ve váze do 97 kg. V úvodním kole remizoval zápas s Bulharem Saidem Mustafovem, za který dostal hned na úvod 2 negativní klasifikační body. Ve třetím kole remizoval zápas s úřadujícím dvojnásobným mistrem světa minským Alexandrem Medveďem ze Sovětského svazu. Ve čtvrtém kole ho čekala další volnostylařská osobnost, Íránec Golamrezá Tachtí. S nožem na krku (nesměl prohrát ani znovu remizovat) dokázal Tachtího porazit na technické body a s pěti negativními klasifikačními body zůstal nadále v turnaji. V pátém kole měl štěstí na volný los a v šestém kole (finále) zůstal v soutěži sám s Bulharem Mustafovem a Sovětem Medveďem. S oběma v dřívějších kolech remizoval a čekal na vzájemný souboj Mustafova s Medveďem. V případě remízi by o olympijských medailích rozhodovala tělesná hmotnost při předturnajovém vážení. K této variantě však nedošlo, Medveď porazil Mustafova na lopatky a získal zlatou olympijskou medaili. Ayık získal stříbrnou olympijskou medaili a Mustafov bronzovou.

V roce 1968 startoval na olympijských hrách v Mexiku jako úřadující mistr světa. Od úvodního kola potvrzoval roli favorita a bez většího zaváhání postoupil do tříčlenného finále s Maďarem Józsefem Csatárim a Gruzíncem Šotou Lomidzem ze Sovětského svazu. V úvodním finálovém zápase porazil na lopatky Maďara Csatáriho. Sovět Lomidze však porazil Csatáriho pouze na technické body. Do vzájemného souboje s Lomidzem tak vstupoval s vědomím, že k zisku zlaté olympijské medaile mu stačí remíza. Zápas s Lomidzem dovedl po taktické stránce k remíze a získal zlatou olympijskou medaili.

Sportovní kariéru ukončil před mistrovstvím světa v Edmontonu v létě 1970 kvůli neshodám s vedením tureckého zápasnického svazu ohledně odvolání reprezentačního trenéra.[2] Věnoval se trenérské a především funkcionářské práci. Byl dlouholetým předsedou turecké zápasnické federace.[3]