Ahmad Ismáíl Alí

V roce 1938 absolvoval egyptskou Královskou vojenskou akademii a nastoupil do pěšího pluku. Druhou světovou válku absolvoval na straně Spojenců. Jako velitel pěšího praporu se zúčastnil v roce 1948 války proti Izraeli, v roce 1956 bojoval proti britsko-francouzsko-izraelské alianci v suezské válce. V roce 1967, již na pozici velitele divize absolvoval šestidenní válku. Poté byl jmenován velitelem operačního úřadu egyptské armády, kde působil do března 1969, kdy byl jmenován náčelníkem generálního štábu egyptské armády. Po prohrách, které egyptská armáda utrpěla během opotřebovací války byl prezidentem Gamalem Násirem ze své funkce odvolán.

V roce 1970 byl Násirovým nástupcem Anwarem Sádátem jmenován do funkce ředitele egyptské zpravodajské služby Muchabarat. V roce 1972 úspěšně potlačil pokus o svržení prezidenta Sadáta. Následně nahradil ve funkci ministra obrany Muhameda Ahmeda Sadeka. Je mu připisován podíl na kvalitativním vzrůstu egyptské armády a zvýšení její bojeschopnosti, což se projevilo během jomkipurské války. V roce 1973 byl jmenován maršálem.

Zemřel 26. prosince 1974 na rakovinu.

Kromě absolvování egyptské Královské vojenské akademie asolvoval Frunzeho vojenskou akademii v SSSR a vojenský výcvik ve Velké Británii.