AgustaWestland AW109

V 60. letech minulého století byl navržen první prototyp vrtulníku Agusta A109. Jednalo se o jednomotorovou civilní variantu. S ohledem na ostatní výrobce bylo rozhodnuto o vývoji dvoumotorového vrtulníku. V roce 1969 byl navržen první prototyp, který nesl dva turbohřídelové motory Allison 250-C14. Plánovaná vojenská verze s označením A109B nebyla vyrobena a konstruktéři se soustředili na vývoj osmimístné varianty A109C.[1] První ze tří prototypů vzlétnul 4. srpna 1971.[2] Po období dlouhého vývoje se začaly stroje vyrábět až v dubnu 1975. První vrtulník byl pro komerční účely dodán na konci roku 1976. V průběhu následujících let se stal vrtulník oblíben a začal být používán i pro jiné účely než civilní, např. pro potřeby letecké záchranné služby nebo služby SAR – pátrání a záchrana. V roce 1975 se společnost Agusta vrátila znova k myšlence zkonstruovat vrtulníky i pro vojenské účely. V letech 1976 a 1977 bylo zhotoveno pět testovacích prototypů (A109As) ve vojenské úpravě. Vrtulníky byly vybaveny protitankovými řízenými střelami BGM-71 TOW. Později byly zhotoveny další dva prototypy, jeden pro podporu vojenského útoku a druhý pro námořní operace.

Trupy vrtulníků A109 jsou dodávány také polskému výrobci vrtulníků PZL-Świdnik. V červnu 2006 byl polskému výrobci dodán již 500. trup.

V roce 1988 vedl prodej vrtulníků A109 belgickým ozbrojeným silám k úplatkářské aféře, kdy byly dány úplatky špičkám belgické socialistické strany až v hodnotě 50 mil. belgických franků. V souvislosti s touto aférou rezignoval na post generálního tajemníka NATO belgický politik Willy Claes.

V srpnu 2008 pokořili Scott Kasprowicz a Steve Sheik nový světový rekord v nejrychlejším letu přes celou planetu. Se sériově vyráběným strojem AgustaWestland A109S Grand obletěli planetu za 11 dní, 7 hodin a 2 minuty. A109 drží také rekord v nejrychlejším letu z New Yorku do Los Angeles.

Agusta A109 Grand

Vojenský vrtulník ve službách Jihoafrické republiky

SAMU, vrtulník letecké záchranné služby ve Francii

• A109A: První prototyp, poháněn byl dvěma motory Allison 250-C20 a vzlétnul 4. srpna 1975. Zpočátku byl vyráběn pod označením Hirundo, ale od tohoto názvu bylo upuštěno.
  • A109A EOA: Vojenská verze pro italskou armádu.
  • A109A Mk II: Vylepšená varianta A109A
  • A109A Mk.II MAX: Verze pro evakuace osob s širokou kabinou a speciálními dveřmi ve spodní části vrtulníku.
• A109B: Nikdy nevyrobená vojenská varianta.
• A109C: Osmimístná civilní verze poháněná dvěma turbohřídelovými motory Allison 250-C20R-1.
  • A109C MAX: Verze pro evakuace osob s širokou kabinou a speciálními dveřmi ve spodní části vrtulníku.
• A109D: Vyroben pouze jediný prototyp.
• A109E Power: Modernizovaná civilní verze poháněná dvěma motory Turbomeca Arrius 2K1, později s možností pohonu motory Pratt & Whitney PW206C.
  • A109E Power Elite: Prodloužená verze A109E Power, vrtulníky využívá Royal Air Force.
  • A109LUH: Vojenská varianta postavená na základě A109E; tuto verzi využívá především vojenské letectvo Jihoafrické republiky, Švédska a Malajsie.
  • MH-68A Stingray: Vojenská varianta s americkým značením
• A109K: Vojenská varianta.
• A109K2: Verze A109K2 je rozšířena především pro potřeby policejních sborů, letecké záchranné služby a služby SAR. Na Slovensku je vrtulník celoplošně rozšířen pro potřeby letecké záchranné služby, jediným provozovatelem je ATE.[3]
• A109M: Vojenská varianta
  • A109KM: Vojenská varianta pro operace ve vysokých výškách a teplotách.
  • A109KN: Námořní verze.
  • A109CM: Standardní vojenská varianta.
  • A109GdiF: Verze pro Guardia di Finanza
  • A109BA: Verze pro potřeby belgické armády.
• AW109S Grand: Prodloužená verze se dvěma turbohřídelovými motory Pratt & Whitney Canada PW207
• CA109: Čínská verze A109 vyráběná licenčně Changhe Aircraft Industries Corporation.
• AW109 Grand New: Využití především pro záchranné účely.