Ag Apolloni

Narodil se roku 1982 v kosovském Kačaniku, tehdejší součásti jugoslávské Socialistické republiky Srbsko. Po ukončení gymnázia v rodném městě vystudoval dramaturgii a literaturu na Prištinské univerzitě, kde promoval v roce 2005. Z finančních důvodů ukončil studium filosofie a do úmrtí otce roku 2007 o něj pečoval v prištinské nemocnici. V roce 2008 získal magisterský titul a o čtyři roky později doktorát z jazykovědy. Na Prištinské univerzitě, kde se habilitoval, začal přednášet v roce 2008.[1]

Působil jako novinář, editor a šéfredaktor v prištinských denících, literárních a kulturních časopisech. V roce 2010 obnovil a tři roky vedl nejstarší kosovský literární magazín Jeta e Re (Nový život), jenž byl založen v roce 1949[2] a původně ukončen roku 2006. Časopis o kultuře nazvaný Symbol pak založil v roce 2013. Přispíval do něj rozhovory s osobnostmi včetně kanadské akademičky Lindy Hutcheonové, literárního teoretika Jonathana Cullera, americké básnířky Rity Doveové,[3] umělce Gottfrieda Helnweina, německého jazykovědce a kritika Andrease Huyssena, nizozemské literární teoretičky a umělkyně Mieke Balové, britského spisovatele D. M. Thomase či španělského spisovatele Javiera Cercase.[4] Apolloniho práce a knihy byly z albánštiny přeloženy do angličtiny, němčiny, italštiny, češtiny, makedonštiny, srbštiny a dalších jazyků.

Literárně činný začal být v roce 2003. V kavárně vyslechl válečný příběh zločince, který sbíral oči svých obětí, což jej natolik šokovalo, že přes noc napsal monodrama. Později byl tento příběh otištěn v rakouském časopise Lichtungen pod názvem Stephen, aneb příběh sběratele očí.[5] Během studií si vedl básnický deník, jenž publikoval roku 2009 pod názvem Zomb. O čtyři roky později vydal románovou prvotinu Ulurima e ujkut (Vytí vlka, vlka vytí), v postmoderním stylu kombinujícím témata bolesti a vzteku.

Věnuje se také literárním studiím.[6] V této oblasti napsal knihu Parabola postmoderne (Postmoderní parabola), kde rozvinul téma své diplomové práce, monografii o prvním albánském postmoderním spisovateli Rexhepu Qosjovi. Ve druhé studii Paradigma e Proteut (Proteovo paradigma) navázal na disertaci o nejpřekládanějším albánském románu Generál mrtvé armády od Ismaila Kadareho. V roce 2016 vydal knihu Koferi i Konicës (Konicovy kufry), s odkazem na albánského spisovatele a diplomata Faika Konicu, která je sbírkou esejů nahlížejících různé aspekty albánské literatury, jakými jsou jazyk, hodnoty, témata, její role v propagandě a v historickém, politickém či náboženském diskursu.

• 2010 – Básnícká sbírka roku, Ministerstvo kultury, mládeže a sportu Kosova[7]
• 2013 – Cena Rexhaie Surroie[8]
• 2016 – Cena Katariny Josipiové[9]