Spavá nemoc

V první fázi onemocnění se vyskytují horečky, bolesti hlavy, svědění a bolesti kloubů.[2] Tyto počáteční příznaky se začnou projevovat jeden až tři týdny po kousnutí.[3] O několik týdnů nebo měsíců později se začne projevovat druhá fáze, a to zmateností, špatnou koordinací, strnulostí a potížemi se spánkem.[2][3] Diagnóza se provádí prostřednictvím zjištění parazita v krevním roztěru nebo v tekutině z mízních uzlin.[3] K rozlišení mezi první a druhou fází nemoci je často nutné provést lumbální punkci.[3]

Prevence vážného onemocnění zahrnuje sledování rizikové populace pomocí krevních testů na T.b.g.[2] Léčba je snazší, pokud je nemoc odhalena brzy a před nástupem neurologických symptomů.[2] Léčba první fáze nemoci se provádí pomocí léků pentamidin nebo suramin.[2] Pro léčbu druhé fáze nemoci se používá eflornithin nebo kombinace nifurtimoxu a eflornithinu v případě T.b.g.[3] Ačkoli melarsoprol zabírá u obou typů, kvůli vážným vedlejším účinkům se obvykle používá pouze na T.b.r.[2]

Mapa s počtem úmrtí (2012)

Nemoc se pravidelně vyskytuje v některých regionech Subsaharské Afriky, přičemž ohrožená populace čítá přibližně 70 milionů osob v 36 zemích.[4] V roce 2010 spavá nemoc způsobila přibližně 9 000 úmrtí, v roce 1990 to bylo 34 000 úmrtí.[5] V současné době je nakaženo odhadem 30 000 osob, z toho 7 000 nových případů nákazy v roce 2012.[2] Více než 80 % těchto případů je v Demokratické republice Kongo.[2] V nedávné historii vypukly tři velké epidemie: první od roku 1896 do roku 1906 především v Ugandě a v Konžské pánvi a další dvě ve 20. a 70. letech 20. století v několika afrických zemích.[2] Nositeli i oběťmi nemoci mohou být i další zvířata, například krávy.[2]