Adolf Zimmermann

Absolvoval základní herrnhutskou školu moravských bratří ve městě Niesky u Zhořelce, kde byla v této církvi aktivní také jeho matka Johanna Christina Zimmermannová, rozená Geislerová. Delší dobu tam bydlel a věnoval se uměleckým řemeslům. V letech 1818–1825 vystudoval figurální malířství na Akademii umění v Drážďanech u profesorů Ferdinanda Hartmanna a zhořeleckého rodáka Johanna Carla Rösslera. Za své výsledky získal saské královské stipendium, a se spolužákem – přítelem Carlem Gottliebem Peschelem odcestoval přes Stuttgart a Švýcarsko na studijní pobyt do Říma. Tam se v letech 1825–1829 připojili se ke skupině nazarénů Julia Schnorra z Carolsfeldu a Friedricha Overbecka. Zimmermann se spřátelil také s Josefem Führichem, kterého portrétoval a s nímž podnikl studijní cestu do Neapole a na Capri. Roku 1830 procestoval Toskánsko a přes Švýcarsko se dostal do Pirny, kde nějaký čas vyučoval kreslení. Od protestantské víry konvertoval ke katolicismu. V Německu se názorově přiblížil malířům nazarénům düsseldorfské školy, obrazy od 30. let do roku 1842 označoval místem vzniku Düsseldorf. Proslavil se více svými romanticko-realistickými portréty, jež nejsou tak schematické jako díla nazarénů.

Malířova matka v kroji moravských bratří, 1824

Od studentských let dvanáct let čekal na svou nevěstu Amálii Luisu Gellerovou, dceru majitele továrny na mýdlo, než byl schválen jako úspěšný ženich.[1] Portrétoval ji, podobně jako jejich tři děti. V roce 1855 onemocněl cholerou, trpěl oční chorobou, přestal malovat a zchudl. Roku 1860 byly jeho obrazy a kresby rozprodány v dražbě, většinou jsou nezvěstné. Sbírku jeho náboženských obrazů měl vratislavský kníže-biskup Jindřich Förster.

Poslední modlitba sv. Václava, Zhořelec, 1852

Na lovu, autoportrét s Carlem Gottliebem Peschelem, 1825

Klanění pastýřů

• Na lovu, autoportrét s přítelem Carlem Gottliebem Peschelem, Zhořelec 1825
• Portrét Josefa Führicha, kresba s obšírnou popiskou (Vera effigies...), Řím asi 1827
• Portrét sester Amálie Luisy a Hermíny Matyldy Gellerových, kolem 1825
• Bóaz a Rút, kolem 1833
• Kristus na návštěvě u Marie a Marty, sakristie kostela P. Marie, Pirna, 1836
• Kristus na cestě do Emauz, evangelický kostel sv. Petra, Bad Gottleuba, 1836
• Jákob s andělem, 1838; duben–květen 1840: vystaveno v Praze v Obrazárně Společnosti vlasteneckých přátel umění[2]
• Rinaldo a Armida (hrdinové eposu Torquata Tassa Osvobozený Jeruzalém), 1839
• Klanění pastýřů, kolem 1840, Státní umělecké sbírky Drážďany, (varianta ve Friedenskirche, Essen-Steele 1840)
• Svatá rodina na cestě do Egypta, kostel v Lennep(u), okres Düsseldorf, 1842
• Panna Marie s dítětem, 1842
• Judita s hlavou Holofernovou, 1843 [3]
• Portrét knížete Hanse Ernsta von Haugwitz (1780–1843), Zhořelec
• Snímání Krista s kříže, kolem 1844
• Svatá Cecílie, kolem 1844
• Lazar a boháč, 1844
• Klanění pastýřů, kolem 1840, Státní umělecké sbírky Drážďany, (varianta ve Friedenskirche, Essen-Steele 1840)
• Poslední modlitba sv. Václava, 1852, oltářní obraz v kostele sv. Kříže, Zhořelec; ke svatováclavské ikonografii Zimmermann přispěl kompozicí, v níž se světec modlí u vrat staroboleslavského kostela (s detailem románského sloupu), zatímco v přítmí se připravují jeho vrazi.