Adolf Sigmund

Narodil se 10. dubna 1892 v obci Majdalena u Třeboně[2] jako syn sedláka, majitele usedlosti.[1] Po absolvování třeboňského gymnázia studoval od roku 1911 medicínu na pražské lékařské fakultě.[3] Roku 1914 byl povolán do armády jako poručík (Leutnant) zdravotní služby.[3] Na ruské frontě byl raněn do kolena a v důsledku zánětu mu byla ve Vídni amputována noha. Obtížná pohyblivost, se kterou se po zbytek života potýkal, nejspíš vedla k tomu, že si jako lékař vybral obor, kde se nevyžadovala rychlá chůze.[2]

Vrátil se do Prahy, kde dokončil studium (promován byl 3. července 1917)[4] a nastoupil do zaměstnání jako sekundář v nemocnici sv. Alžběty.[2] Během války pracoval ještě jako chirurg v posádkové nemocnici ve Vídni, získal ale také první radiologické zkušenosti ve vídeňském institutu pro rentgenologii u prof. Guida Holzknechta a v Reinerově nemocnici u Martina Haudeka.[3]

Roku 1918 se stal vedoucím rentgenologického oddělení v posádkové nemocnici v Praze,[3] kde vynikl přesnými diagnózami.[2] Zásluhou profesora Kukuly byl od 1. května 1921 přijat jako asistent na 1. chirurgickou kliniku Všeobecné nemocnice.[5] Vedle běžných úkolů tam také dále studoval a psal první vědecké práce. V letech 1922, 1923 a 1924 se účastnil studijních pobytů v Německu, v roce 1924 také v Paříži.[2]

Roku 1926 se habilitoval z rentgenologie a jako docent pak tento obor přednášel na lékařské fakultě UK. Účastnil se mezinárodních konferencí, byl členem výboru Československé společnosti pro röntgenologii a radiologii.[2] Roku 1927 si otevřel soukromou praxi.[3]

V květnu 1934 přestal ordinovat[6] a 12. července téhož roku zemřel[7] po dlouhé nemoci, na infekci plic a pohrudnice.[8] K předčasnému úmrtí přispělo, že jeho organismus byl oslaben dlouhodobým vystavením rentgenovému záření.[8] Pohřben byl 16. července ve strašnickém krematoriu za účasti řady významných lékařů.[9] Jmenování mimořádným profesorem, na kterého byl navržen, se již nedožil.[2]

Byl pokračovatelem profesora Rudolfa Jedličky.[2] Prokázal badatelské, učitelské a organizační schopnosti. Po Jedličkově smrti se stal autoritou v otázkách rentgenové diagnostiky a techniky.[9] Zasloužil se o propagaci rentgenu jako diagnostického prostředku a o zvýšení důvěry v něj.[7] Přednáškami a publikacemi přibližoval tento prostředek praktickým i odborným lékařům.[2] Jeho diagnózy byly přesné a spolehlivé.[2] Měl smysl pro estetiku, výstižně se vyjadřoval, přednášky měl vždy poutavé a pečlivě připravené.[5]

Roku 1931 mu jugoslávský král Alexandr I. Karađorđević udělil Řád svatého Sávy IV. třídy.[10][11] (Ocenění dostala spolu s ním řada dalších českých lékařů, kteří se o rok dříve účastnili Všeslovanského lékařského kongresu.)[10]

Vědecká činnost doc. Sigmunda se zaměřila především na rentgenovou diagnostiku chorob žaludku a střev. Věnoval se také onemocněním žlučníku. Většina jeho prací vyšla v odborných časopisech.[2] Knižně publikoval:[12]

• O elongacích duodena : příspěvek k otázce tzv. gastroptosy (1923)
• O diagnostickém významu Stierlinova zjevu (1924)
• Dva vzácné případy divertiklů traktu zažívacího (1925), viz Divertikulitida

• 7. srpna 1926 se v pražském kostele sv. Apolináře oženil s Annou Marií Sládkovou (1902-???) z Vršovic, dcerou zedníka.[13]
• Bratr Jan Sigmund[14] (1890-1940) byl profesor veterinární medicíny. Působil v kladrubském hřebčíně, od roku 1930 přednášel na české technice.[15]