Adolf Schaffer

Jeho otec byl úředníkem v armádě. Adolf se narodil v Bregenzu, ale ve věku devítí let se přestěhoval do Lublaně. Zde vystudoval gymnázium a pak absolvoval práva na Vídeňské univerzitě. Promoval v roce 1863. Po studiích se vrátil do Lublaně. Po několik let působil na právní praxi, pak se stále více věnoval politickým aktivitám. V roce 1871 se stal tajemníkem německého liberálního ústavního spolku. V období let 1871–1883 zasedal v městské radě v Lublani a zaměřoval se především na školské otázky. Slovinské národní hnutí ale postupně získávalo pozice a v roce 1882 Slovinci převládli v městské samosprávě v Lublani. Schaffer tehdy patřil mezi zbylých 13 Němců v zastupitelstvu. Protestoval proti zavádění slovinštiny jako jednacího jazyka radnice. Jeho slovinským protějškem v komunální politice byl Ivan Hribar.[1]

Zasedal i jako poslanec Říšské rady (celostátního parlamentu), kam usedl v prvních přímých volbách do Říšské rady roku 1873 za kurii obchodních a živnostenských komor v Kraňsku, obvod Lublaň.[3] V roce 1873 se uvádí jako Dr. Adolf Schaffer, majitel nemovitostí, bytem Lublaň.[4] V roce 1873 zastupoval v parlamentu blok Ústavní strany (centralisticky a provídeňsky orientované). V jejím rámci patřil k mladoněmeckému křídlu.[5] Zpočátku byl členem poslaneckého Pokrokového klubu, pak společně s dalšími kraňskými Němci odešel do Klubu levice.[1] V roce 1878 byl členem poslaneckého klubu levice.[6] Ve volbách do Říšské rady roku 1879 kvůli špatnému zdravotnímu stavu již nekandidoval.[1]

Od roku 1877 byl též poslancem Kraňského zemského sněmu za kurii obchodních a živnostenských komor. Ve volbách v roce 1883 mandát neobhájil a do zemského sněmu se vrátil až v roce 1889, nyní za kurii velkostatkářskou. Zemským poslancem pak zůstal až do své smrti. Po smrti Josefa Suppana byl předákem kraňských Němců.[1] Zasedal v zemském výboru a byl členem Strany ústavověrného velkostatku.[2]

Zemřel v lednu 1905 po krátké nemoci.[2]