Adnan Menderes

Adnan Menderes (1899 Koçarlı – 17. září 1961 İmralı) byl turecký politik, šéf Demokratické strany Turecka a premiér země v letech 1950 až 1960. Byl svržen vojenským převratem a popraven.

Adnan Menderes
Stranická příslušnost
Členství	Liberal Republican Party Republikánská lidová strana Democrat Party
Narození	1899 Aydın
Úmrtí	17. září 1961 (ve věku 61–62 let) İmralı
Místo pohřbení	İmralı (1961–1990) Mausoleum of Adnan Menderes (od 1990)
Děti	Aydın Menderes
Alma mater	Ankara University, Law School
Profese	politik a diplomat
Náboženství	sunnitský islám
Ocenění	velkokříž Řádu Isabely Katolické rytíř velkokříže s řetězem Záslužného řádu Italské republiky velkokříž Záslužného řádu Spolkové republiky Německo
Podpis
Commons	Adnan Menderes
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pocházel z rodiny statkáře, sloužil v armádě za řecko-turecké války a poté vystudoval práva na Ankarské univerzitě. Byl funkcionářem vládnoucí Republikánské lidové strany, v letech 1937–1938 zastával post předsedy Tureckého olympijského výboru. V roce 1945 po neshodách s vedením ze strany odešel a spolu s bývalým premiérem Celâlem Bayarem založili pravicově orientovanou Demokratickou stranu. Ta dosáhla v prvních svobodných volbách v turecké historii v květnu 1950 výrazného vítězství, Bayar se stal prezidentem a Menderes předsedou vlády (později zastával i funkce ministra obrany a ministra zahraničí).

Menderes se ve své politice orientoval výrazně proamericky, pod jeho vedením se Turci zúčastnili korejské války a roku 1952 vstoupili do Severoatlantické aliance, v zemi vznikly americké vojenské základny. Výměnou za to dostával Menderes rozsáhlou hospodářskou pomoc, která umožnila modernizaci země a rozvoj infrastruktury. Menderesova hospodářská politika byla výrazně liberální, zaměřená na rozvoj soukromého sektoru.[1] Jeho vláda revidovala některá Atatürkova opatření v náboženských otázkách, byl například zrušen zákaz arabského svolávání k modlitbě (azán).[2]

V létě 1955 se mezi Tureckem a Řeckem vyhrotil spor o budoucí postavení Kypru. Dne 3. září odpálili neznámí pachatelé bombu před tureckým konzulátem v Soluni. Jako odveta následoval v Istanbulu velký pogrom proti místní řecké menšině, při němž byly drancovány domy, obchody i křesťanské chrámy, násilnosti si vyžádaly nejméně třicet mrtvých a stovky zraněných. V důsledku událostí se většina zbývajících Řeků z Turecka odstěhovala. Později byl Menderes obviněn z toho, že prostřednictvím své tajné služby inicioval atentát v Soluni i následné vraždění, aby se ukázal jako energický obránce národních zájmů.[3]

V únoru 1959 nakonec Menderes podepsal Londýnské a curyšské dohody o nezávislosti Kypru. Při cestě do Londýna se jeho letadlo zřítilo, Menderes však na rozdíl od většiny cestujících nehodu přežil. V té době však turecká ekonomika začala stagnovat a premiér musel čelit ostré kritice, na což reagoval rozsáhlými represemi vůči opozici, v březnu 1960 ustavil zvláštní komisi pro trestání politických zločinů. Armáda v tom viděla ohrožení Atatürkova dědictví, spočívajícího v sekularizaci a dělbě moci, a ustavila Výbor národní jednoty vedený generálem Cemalem Gürselem, který 27. května převzal moc ve státě a vyhlásil výjimečný stav. Demokratická strana byla rozpuštěna a její vedení internováno na ostrově Yassıada v Marmarském moři, kde s nimi byl uspořádán velký soudní proces, v němž byli obviněni z korupce, porušování ústavního pořádku a organizování pogromů v září 1955. Menderes a jeho ministři Fatin Rüştü Zorlu a Hasan Polatkan byli odsouzeni k trestu smrti a oběšeni 17. září 1961 ve vězení na ostrově İmralı.

V roce 1990, kdy byl hlavou státu Menderesův obdivovatel Turgut Özal, byl Adnan Menderes rehabilitován a pohřben v mauzoleu v Istanbulu. Byla po něm také pojmenována Menderesova univerzita ve městě Aydın nedaleko jeho rodiště a Menderesovo letiště v İzmiru.