Turgut Özal
Halil Turgut Özal (13. října 1927, Malatya – 17. dubna 1993, Ankara) byl turecký politik, jedna z klíčových postav turecké politiky 2. poloviny 20. století.
Turgut Özal | |
---|---|
Turgut Özal | |
8. prezident Turecké republiky | |
Ve funkci: 9. listopadu 1989 – 17. dubna 1993 | |
Předchůdce | Kenan Evren |
Nástupce | Süleyman Demirel |
Předseda vlády Turecka | |
Ve funkci: 13. prosince 1983 – 31. října 1989 | |
Prezident | Kenan Evren |
Předchůdce | Bülend Ulusu |
Nástupce | Yıldırım Akbulut |
Stranická příslušnost | |
Členství | Anavatan Partisi |
Narození | 13. říjen 1927 Malatya Turecko |
Úmrtí | 17. duben 1993 (ve věku 65 let) Ankara Turecko |
Místo pohřbení | Topkapı Cemetery |
Choť | Ayhan İnal (od r. 1952, rozvod 1952) Semra Özal (od r. 1954) |
Děti | 3 |
Alma mater | İstanbul Teknik Üniversitesi |
Profese | elektrotechnik |
Náboženství | Sunnitský islám |
Ocenění | čestný společník Řádu Austrálie (1991) |
Podpis | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
V letech 1983–1989 byl premiérem Turecka, v letech 1989–1993 pak prezidentem. Roku 1983 založil liberálně-konzervativní stranu Anavatan Partisi a do roku 1989 byl jejím předsedou (strana se roku 2009 sloučila s jinými pravicovými subjekty a vytvořila Demokrat Parti). Již v letech 1980–1982 byl po vojenském převratu Kenana Evrena pověřen řízením vlády. Jako regulérní premiér pak proslul širokým programem privatizace státních podniků. Jako prezident, v éře po rozpadu Sovětského svazu, se zasadil o navázání silných vztahů se středoasijskými exsovětskými republikami, zejména s Ázerbájdžánem. Velmi též usiloval o mírovou dohodu s Kurdskou stranou pracujících (sám byl z půlky kurdského původu), po jeho smrti však mírové rozhovory ztroskotaly. Právě vstřícnost ke Kurdům zavdala příčiny ke spekulacím, že byl roku 1993 zavražděn. Oficiální příčinou smrti však byl infarkt myokardu. Již roku 1988 přežil pokus o atentát.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Turgut Özal na Wikimedia Commons
- Heslo v encyklopedii Britannica
- Analýza Özalovy zahraniční politiky v Turkish Weekly