Ad-Dahí

Leží Dolní Galileji v nadmořské výšce 417 metrů, na vrcholových partiích masivu Giv'at ha-More, který se severně a západně odtud svažuje do Jizre'elského údolí, respektive do jeho podčásti nazývané údolí Bik'at Ksulot.

Vesnice se nachází cca 5 kilometrů severovýchodně od centra Afuly ale jen 1 kilometr od okraje jejího předměstí Giv'at ha-More, cca 80 kilometrů severovýchodně od centra Tel Avivu a cca 40 kilometrů jihovýchodně od Haify. Ad-Dahí obývají izraelští Arabové, přičemž osídlení v tomto regionu je převážně židovské. Oblast s vyšším etnickým podílem Arabů začíná až na severovýchodních svazích Giv'at ha-More.

Ad-Dahí je na dopravní síť napojen pomocí místní komunikace, která vede do předměstských čtvrtí Afuly.

Ad-Dahí založili arabští Beduíni z klanu Zuabija, kteří dodnes tvoří převážnou část populace. Ti sem dorazili ve středověku, mezi 6. a 12. stoletím z východu. Poté, co překročili řeku Jordán se část klanu usadila zde a postupně zde utvořila trvalou osadu. Vesnice je pojmenována podle muslimského světce jménem Dihjat al-Kalbí, který tu byl pohřben a svatyně s jeho hrobem se nachází nedaleko odtud, na vrcholu Giv'at ha-More. Francouzský cestovatel Victor Guérin popisuje ad-Dahí koncem 19. století jako malou osadu s 15 chatrnými domky.[3]

Po skončení britského mandátu během války za nezávislost v roce 1948 byla tato oblast ovládnuta izraelskou armádou, ale obyvatelé této vesnice nebyli vysídleni.[4] Ad-Dachi si tak zachovala svůj arabský ráz i ve státě Izrael. Původní území pod jurisdikcí vesnice se ale po vzniku státu redukovalo z cca 8000 dunamů (8 kilometrů čtverečních) na 230 dunamů (23 hektarů).[5]

V obci funguje speciální základní škola, která slouží obyvatelům dalších arabských vesnic z Oblastní rady Bustan al-Mardž. Děti z ad-Dachi docházejí do základní školy v obci Na'ura.[3]

Vesnice je obklopena přírodní rezervaci, která pokrývá vrcholové partie Giv'at ha-More a je částečně zalesněna.[5]

Podle údajů z roku 2014 tvořili populaci v ad-Dahí výlučně Arabové.[1] Jde o menší sídlo vesnického typu s dlouhodobě rostoucí populací. K 31. prosinci 2014 zde žilo 629 lidí. Během roku 2014 populace stoupla o 2,1 %.[1]