Adéla Francouzská (1160)

Královna Konstancie zemřela při Adélině porodu[3] a král Ludvík toužící po synovi, se již pět týdnů po královnině smrti potřetí oženil s mladou Adélou ze Champagne.[4]

Adélina starší sestra Markéta byla již jako nemluvně roku 1158[4] zasnoubena s anglickým následníkem trůnu Jindřichem. Jako nevěstino věno bylo určeno strategicky důležité hrabství Vexin, které leželo mezi anglickou Normandií a Ile-de-France, výsostným územím francouzských králů. V lednu 1169 se Ludvík VII. dohodl s anglickým králem Jindřichem II. o zásnubách mladší dcery Adély s Richardem Lví srdce. Poté byla Adéla odeslána na anglický dvůr, kde se postupem času údajně stala milenkou svého potenciálního tchána krále Jindřicha a plánovaná svatba s Richardem se ani na naléhání Ludvíka VII. nekonala.[2]

V červnu 1187 bylo uzavřeno francouzsko-anglické příměří a Jindřich se brzy poté rozhodl převést Richardovu Akvitánii na mladšího syna Jana,[pozn. 1] pokud uzavře sňatek s Adélou. Rozzlobený Richard se proti otci spřáhl s mladým francouzským králem Filipem II. a koncem roku 1188 na setkání v Bonmoulis předložili Jindřichovi soubor podmínek, v nichž byla zahrnuta i Adéla, která se měla konečně provdat za Richarda a ten by získal vládu nad provinciemi a byl by vazaly uznán za následníka anglického trůnu. Jindřich s návrhem nesouhlasil a Richard vzdal Filipovi lenní hold za všechny své francouzské državy. Na jaře roku 1189 začala další válka,[5] jež se stala starému králi osudnou. Zemřel 6. července 1189 v osamění s vědomím, že se dočkal zrady od obou synů.[6]

Richard Lví srdce dosedl na anglický trůn a záhy se chystal společně s Filipem II. na křížovou výpravu. Při přezimování na Sicílii se Filip pokoušel Richarda přesvědčit, aby konečně naplnil slib a s Adélou se oženil. Za zprostředkování flanderského hraběte se nakonec oba panovníci dohodli. Richard přislíbil, že vyplatí v Adélin prospěch 10 tisíc hřiven stříbra a Filip jej za to zprostil manželského slibu.[7] Richard se však neměl k jakémukoli sňatku a tak záležitost vzala do svých rukou jeho matka Eleonora Akvitánská. Místo Adély všeobecně považované za souložnici mrtvého Jindřicha II.[8] přivezla synovi na Sicílii novou nevěstu - navarrskou princeznu Berengarii.[9] Francouzský král během obléhání Akkonu vážně onemocněl[10] a na podzim roku 1191 se oproti předchozí úmluvě rozhodl odcestovat zpět do Evropy. Již v lednu 1192 pozval Jana Bezzemka do Paříže, nabídl mu Adélinu ruku a přislíbil mu být nápomocný při získání Richardova trůnu. Janovi v cestě na francouzský dvůr zabránila královna Eleonora společně s regenty.[11] Po Richardově zajetí v Rakousku se Jan skutečně do Paříže rozjel, složil Filipovi lenní přísahu za všechny kontinentální državy Plantagenetů a přestože byl ženatý, požádal o ruku Adély.[12] Opět zasáhla Eleonora a společně s regenty ostrovního království se jí podařilo donutit Jana ke stažení se na své statky.

Adéla se po mnoha letech čekání sňatku nakonec dočkala. Roku 1195 se vrátila zpět do Francie[1] a bratr Filip[13] ji provdal 20. srpna[14] za poněkud mladšího hraběte Viléma Talvase. Naposledy je Adéla společně s manželem písemně doložena v lednu 1213 v listině pro kostel Sainte-Marie v Clairvaux.[1]