Abigail Horáková

Abigail Horáková, rozená jako Hedvika Černovická, křtěná Hedvika Františka (17. ledna 1871 Turnov[1]7. listopadu 1926 Turnov[2]), byla česká spisovatelka, prozaička, dramatička, herečka a recitátorka.

Abigail Horáková
Abigail Horáková
Rodné jménoHedvika Černovická
Narození17. ledna 1871
Turnov
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí7. listopadu 1926 (ve věku 55 let)
Turnov
Československo Československo
Místo pohřbeníhřbitov Turnov
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Narodila se v Turnově v rodině truhláře Josefa Černovického a jeho ženy Kateřiny, roz. Zichové. V rodině vyrůstala spolu se sourozenci, nejstarším Otakarem a staršími sestrami Marií, Klárou a Kateřinou. Již od útlého dětství ráda popouštěla uzdu fantazii, což mělo za následek její nepozornost ve škole. Jakmile se Hedvika naučila číst, našla velké zalíbení v knihách, ráda měla vyprávění, záhy sama vymýšlela příběhy, ale ze všeho nejvíce ji uchvátilo loutkové divadlo. Svou první drobnou roli ztvárnila u kočovného divadla ve hře „Princezna Majolena“, které přijelo do Turnova. U obecenstva sklidila ohromné ovace, ale její otec příliš nadšen nebyl.

V roce 1882 napsala Hedvika svou první hru „Hrabě Zorţo“, avšak její rodina tento počin brala spíše jako „neškodnou“ dětskou hru; dílo samé se nedochovalo. Do školy v Turnově chodila Hedvika pouhé tři roky, pak byla poslána k příbuzným do Chlen. Změna prostředí jí evidentně prospěla, školní prospěch se výrazně zlepšil a vzrostl její zájem o literaturu. V deseti letech přečetla mnoho her od W. Shakespeara a sama se pokoušela o verše, pohádky a příběhy. Ve zálibě v psaní pokračovala i po návratu do rodného Turnova, ale už ne jako Hedvika Černovická, ale pod vymyšleným uměleckým pseudonymem „Všemila Hruboskalská“. To už se rodiče začali strachovat, aby se jejich dcera náhodou nestala umělkyní, a proto bylo rozhodnuto, že se vyučí švadlenou. Hedviku šití příliš nenaplňovalo a dál snila, že se jednou stane herečkou.

V roce 1888 v Turnově pobývala divadelní společnost[3] Vendelína Budila a Hedvika využila nabídku na své první angažmá. První cesta Hedviky s divadelní společností V. Budila vedla do Loun a následně setrvala delší dobu v Plzni. Nejprve byla obsazována do menších rolí, avšak později ji začal sám ředitel Budil obsazovat do těch významnějších. Po čase se s Budilem rozloučila a další angažmá získala v Kratochvílově divadelní společnosti.[4] Bohužel, ani zde nevydržela příliš dlouho a přešla ke společnosti Josefa Viléma Suka[5] a dále pak k Elišce Zöllnerové.[6] Kolem roku 1892 získala angažmá u Muškovy společnosti,[7] kde již setrvala déle. Zde konečně vystupovala i v hlavních rolích a ztvárnila mimo jiné i svou osudovou roli „Abigail“ ve hře „Sklenice vody“, kterou napsal Eugène Scribe. Tato role jí natolik přirostla k srdci, že si podle ní vybrala svůj pseudonym a od té doby už žádná Hedvika, ale pouze Abigail. Díky tomuto angažmá poznala i svého budoucího životního partnera, Josefa Horáka,[8] který působil u Muškovy divadelní společnosti jako nápověda.

V únoru roku 1893 se Abigail Černovická za Josefa Horáka provdala[9] Novomanželé Horákovi po čase odešli z Muškovy společnosti a přidali se ke společnosti Trnkově.[10] V lednu roku 1894 s touto divadelní společností vystoupili v rodném Turnově ve hře G. Preissové Gazdina roba a Abigailin výstup byl kritikou ohodnocen kladně. Bohužel ani v Trnkově divadelní společnosti se nezdržela příliš dlouho a manželé Horákovi vystřídali ještě společnosti J. Janovského a M. Kozlanské.

V roce 1899 se Abigail s manželem přestěhovala do Prahy a začala zde navštěvovat Pivodovu operní školu.[11] Josef Horák začal zanedlouho působit jako recitátor a Abigail manžela na cestách doprovázela a podporovala. Jeho vystoupení nejprve zpestřovala pěveckými výstupy a později se pokusila o umělecké pohádkové večery pro děti. Abigail nechtěla pohádky pouze vyprávět, a tak je dramatizovala nejen slovem, ale i gestikulací a také se ke každé pohádce patřičně oblékala. Ve velkých městech se zdrželi déle, třeba týden, jinde setrvali jen několik dní. Během dne navštěvovali školy, odpoledne hráli pro nejmenší děti a neváhali přijet tam, kde cítili, že najdou porozumění a obdiv. Jejich vystoupení po Čechách, Moravě a Slezsku trvala přes deset let.

Abigail se v manželství narodily dvě děti, dcera Eva, která zřejmě zemřela záhy po narození, a syn Josef, narozený v Praze roku 1908. V roce 1911 se Abigail pokusila s manželem založit trvalou recitační síň v pražském Merkuru. Nápad byl uvítán, ale bohužel záhy svou činnost pro mizivý zájem ukončili. V roce 1915 byl její manžel povolán do vojenské služby na východní frontu, a tak se musela o syna starat sama. Psala ještě pilněji než kdy předtím, jezdila po městech a recitovala. V roce 1916 se natrvalo přestěhovala z Prahy zpět do rodného Turnova, kde se nadále věnovala umělecké tvorbě. V roce 1918 se shledala manželem, který se vrátil z války, a manželé opět společně pokračovali v započaté umělecké tvorbě.

Během cest si umělkyně podlomila zdraví, což mělo za následek krom jiného i zánět pobřišnice. V roce 1925 postihla A. Horákovou při výstupu v Chrudimi mrtvice a o jejím kolapsu informoval i tehdejší tisk. Po lékařském ošetření v pardubické nemocnici se sice vzpamatovala, ale nemohla chodit. Po krátkém odpočinku se opět pustila do práce a koncem roku 1925 dokončila hru „Libuňský jemnostpán“, která později sklidila značný úspěch. V roce 1926 byla Abigail zaměstnána přepracováváním čerstvě dopsané hry, neboť ředitelství Národního divadla o toto dílo sice projevilo zájem, ale s určitými pasážemi nebylo zcela spokojeno. Uvedení této hry v ND se Abigail Horáková již nedočkala, neboť v podvečer 7. listopadu 1926 ve věku 55 let zemřela. Pohřeb se konal o dva dny později a byla pochována na městském hřbitově v Turnově.

Dílo

Divadelní hry

  • Máma, divadelní drama (1901)
  • Ejhle člověk!, divadelní drama (1902)
  • Očista, divadelní drama (1903)
  • Signora Čiči, divadelní fraška (1903)
  • Dolorosa, drama o čtyřech dějstvích (1903)
  • Na pevné půdě (1913)
  • Vojťánek, drama (1915)
  • Hoře (Plané růže), drama (1915)
  • Žena legionářova (cca 1918)[12]
  • Malá diva (před 1921)
  • Libuňský jemnostpán (1925)

Galerie

Odkazy

Literatura

  • 1893 – Ottův slovník naučný: Ilustrovaná encyklopedie obecných vědomostí. díl VII, Praha: J. Otto
  • 1908 – Ottův slovník naučný: Ilustrovaná encyklopedie obecných vědomostí. díl XXVII, Praha: J. Otto
  • 1977 – ČERNÝ, František. Dějiny českého divadla 3, Činohra 1848–1918. Praha: Academia

Reference

  1. SOA Zámrsk, Matrika narozených v Turnově, sign. 5797, ukn 9881, str.262.
  2. Kramerius. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2019-10-29]. Dostupné online.
  3. Budilova společnost – Divadelní Encyklopedie. encyklopedie.idu.cz [online]. [cit. 2019-10-29]. Dostupné online.
  4. Kratochvílova společnost – Divadelní Encyklopedie. encyklopedie.idu.cz [online]. [cit. 2019-10-29]. Dostupné online.
  5. Česká divadelní encyklopedie, Sukova společnost
  6. Zöllnerova společnost – Divadelní Encyklopedie. encyklopedie.idu.cz [online]. [cit. 2019-10-29]. Dostupné online.
  7. Muškova společnost – Divadelní Encyklopedie. encyklopedie.idu.cz [online]. [cit. 2019-10-29]. Dostupné online.
  8. SOA Zámrsk, Matrika narozených v Radvánovicích, sign.5751, ukn 3301, str.262. Dostupné online.
  9. Matriční záznam o sňatku Josefa Horáka s Hedvikou Černovickou farnost Benátky nad Jizerou.
  10. Trnkova společnost – Divadelní Encyklopedie. encyklopedie.idu.cz [online]. [cit. 2019-10-29]. Dostupné online.
  11. Český hudební slovník. www.ceskyhudebnislovnik.cz [online]. [cit. 2019-10-29]. Dostupné online.
  12. Kramerius. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2019-10-29]. Dostupné online.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.