AIDC F-CK-1 Ching-kuo

AIDC F-CK-1 Ching-kuo je víceúčelový dvoumotorový proudový stíhací letoun provozovaný letectvem Čínské republiky. Letoun byl vyvinut jako nouzové řešení domácím průmyslem a je pojmenován po prezidentu Chiang Ching-kuo. Vyrobeno bylo celkem 130 kusů. Letoun je též označován jako Indigenous Defence Fighter (IDF).[2] Zpočátku byla zkratka IDF veřejností vykládána jako I Don't Fly (nelétám).[3] Jedná se o první pokročilý stíhací letoun vyvinutým průmyslem Čínské republiky.[3]

AIDC F-CK-1 Ching-kuo
AIDC F-CK-1 Ching-kuo
Určenívíceúčelový bojový letoun
VýrobceAerospace Industrial Development Corporation (AIDC)
První let28. května 1989
Zařazeno1994[1]
UživatelLetectvo Čínské republiky
Výroba1990–2000
Vyrobeno kusů130
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vývoj
F-CK-1A Ching Kuo
F-CK-1A Ching Kuo

Kvůli odporu ČLR, která Čínskou republiku považuje za svou odštěpenou provincii, má Čínská republika dlouhodobě problémy se získáním moderních typů zbraní. Na počátku 80. let země usilovala o získání moderních amerických lehkých stíhacích letounů General Dynamics F-16 Fighting Falcon a Northrop F-20 Tigershark, které měly perspektivně nahradit stávající typy Northrop F-5 a Lockheed F-104 Starfighter, jejich prodej však roku 1982 odmítla americká administrativa, neboť usilovala o zlepšení vztahů s komunistickou Čínou.[3] Téhož roku tak domácí letecký výrobce Aerospace Industrial Development Corporation v Tchaj-čungu pod označením An Hsiang (bezpečný let) zahájil vývoj domácího bojového letounu.[4]

Kvůli urychlení vývoje společnost rozsáhle spolupracovala s americkými zbrojovkami a vývoj byl rozdělen na čtyři dílčí projekty – projekt Ying yang – vývoj draku letounu ve spolupráci s General Dynamics (letoun nezapře vizuální podobnost se stíhačkou F-16 Fighting Falcon), projekt Yun han – vývoj motorů ve spolupráci s Hughes Corporation, projekt Tian lei project – vývoj avioniky ve spolupráci s Westinghouse a projekt Tian chien – vývoj zbraňových systémů.[3] Dále se například na vývoji radaru podílela společnost General Electric.[4]

Postaveny byly čtyři prototypy (A-1 až A-4, poslední dvojmístný). Slavnostní roll-out prvního prototypu proběhl v prosinci 1988.[2] První let prvního prototypu, který postrádal radiolokátor a některé zbraňové systémy, provedl tovární zalétávač Wu Kang Ming 28. května 1989. Dne 27. září byl zalétán druhý prototyp, následovaný 10. ledna 1990 třetím a poslední čtvrtý měl premiérový let 10. července 1990. Zkušební program byl narušen havárií druhého prototypu 12. července 1991, kdy došlo v hladině 5000 m k utržení levé výškovky. Pilot Wu Ke Chen sice letoun pomocí katapultáže poškozený stroj opustil, avšak utonul v moři.

Celkem bylo postaveno 130 letounů tohoto typu – z toho 102 jednomístných a 28 dvojmístných. Výroba byla roku 1990 zahájena 10 předsériovými kusy, dodanými roku 1993 a skončila roku 2000.[4] Původně byla plánována stavba až 250 letounů F-CK-1, objednávka ale byla snížena poté, co na počátku 90. let země přeci jen získala americké stíhačky F-16A/B a francouzské Dassault Mirage 2000.[3]

Do výzbroje letectva byl tento typ přijat roku 1994 a ve stejném roku začaly dodávky sériových letounů.[3] Jako první byla Ching-kuo vyzbrojena 8. letka 3. taktického křídla. Následně byla typem vyzbrojena 7., 8. a 28. letka 3. křídla taktického stíhacího letectva na základně Ching-Chuan-Kang. V průběhu let 1998 a 1999 nahradily stárnoucí F-5E a F u 1., 3. a 9. letky 1. křídla taktického stíhacího letectva na základně Tai-nan. Vyrobené letouny výrazně posílily obranyschopnost ostrova, zároveň však začaly zastarávat. Proto byly roku 2001 zahájeny práce na modernizaci letounů na standard F-CK-1C/D Hsiung Ying. Modernizace se týká především avioniky (tzv. digitální kokpit) a výzbroje letounů. Celkem má být modernizováno 71 kusů, přičemž náklady budou činit 588 milionů amerických dolarů. První dva modernizované prototypy byly vyrobeny roku 2006. Přestavba byla naplánována na roky 2009–2012.[2]

Konstrukce
Kokpit F-CK-1A

F-CK-1 A/B

Avionika letounu je řešena modulárně. Kokpit je vybaven digitálními displeji Bendix a ovládáním HOTAS. Pilot má k dispozici průhledový displej HUD a vystřelovací sedadlo Martin Baker Mark 12. Řízení je digitální fly-by-wire s trojnásobným zálohováním.[4] V přídi se nachází dopplerovský radar GD-53 Zlatý drak, vyvinutý na základě amerických typů AN/APG-67 a AN/APG-66.[5]

Letouny pohánějí dva dvouproudové motory Honeywell/ITEC F-125-70 s tahem 27 kN a 42,1 kN s přídavným spalováním. Výzbroj tvoří jeden 20mm kanón M61 Vulcan a další výzbroj na šesti závěsnících – dvou pod trupem, dvou pod křídly a dvou na koncích křídel. Verze F-CK-1A/B může nést čtyři protiletadlové řízené střely krátkého dosahu Tien Chien I (Skysword I), nebo čtyři AIM-9M Sidewinder s infračerveným naváděním a dvě střely středního dosahu Tien Chien II (Skysword II), nebo AIM-120C AMRAAM s aktivním radarovým naváděním.[5] Proti pozemním cílům mohou použít různé druhy pum (Mk.82, Mk.84 a GBU-12A Paveway II) kazetových pum (CBU-87) a raket (např. AGM-65 Maverick). Na podkřídelních a podtrupových závěsnících mohou nést až tři protilodní střely Hsiung Feng II.[2]

F-CK-1C/D
Zadní část F-CK-1A

Kvůli prodloužení doletu jsou letouny vybaveny konformními palivovými nádržemi. Podvozek byl zesílen. Zásadní změn doznala avionika – byl instalován nový tříbarevný HUD displej, vylepšený radar CD-53, nový palubní počítač a systém elektronického boje.[5] Zesílena byla i výzbroj – letouny unesou o dvě řízené střely Tien Chien II více a nově mohou nést i protiradiolokační střely Tien Chien IIA a protiletadlové řízené střely dlouhého dosahu Wan Chien (dosah 250 km).[5]

Varianty
  • F-CK-1A/B Ching-kuo – základní varianta.
  • F-CK-1C/D Hsiung Ying – modernizovaná varianta.

Specifikace
F-CK-1A

Technické údaje
  • Posádka: 1-2
  • Délka: 14,21 m
  • Rozpětí: 9,46 m
  • Výška: 4,42 m
  • Nosná plocha: m²
  • Hmotnost prázdného stroje: 6500 kg[1]
  • Maximální vzletová hmotnost : 12 200 kg[1]
  • Pohonná jednotka: 2× dvouproudový motor Honeywell/ITEC F125-70
  • Výkon pohonné jednotky: 27 kN (42,1 kN s přídavným spalováním)

Výkony

Výzbroj
  • 1× 20mm kanón M61 Vulcan
  •  ? kg výzbroje, 6 závěsníků

Odkazy

Reference
  1. Ching-kuo Indigenous Defense Fighter F-CK-I Specifications [online]. Globalsecurity.org, rev. 2015-11-04 [cit. 2016-05-29]. Dostupné online. (anglicky)
  2. Ching-Kuo (IDF) Multirole Fighter Jet, Taiwan [online]. Airforce-technology.com [cit. 2016-05-28]. Dostupné online. (anglicky)
  3. Ching-kuo Indigenous Defense Fighter F-CK-I [online]. Globalsecurity.org, rev. 2015-11-04 [cit. 2016-05-29]. Dostupné online. (anglicky)
  4. STOLÁR, Michal J. Vzdušné síly Čínskej republiky. Letectví a kosmonautika. 2016, roč. 46, čís. 5, s. 60.
  5. Stolár, 2016, s. 61.

Literatura
  • DONALD, David. Kapesní encyklopedie Vojenská letadla. 1. vyd. Praha: Ottovo nakladatelství, 2002. ISBN 80-7181-701-5. S. 9.
  • KOLMANN, Petr. Tchajwanský lehký stíhač Ching-Kuo. Letectví a kosmonautika. Prosinec 2002, roč. 78., čís. 25–26, s. 59–64.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.