6. základní expedice (Mir)

6. základní expedice, zkráceně EO-6 (rusky 6-я основная экспедиция, ЭО-6), na Mir byla šestá dlouhodobá (celkově jedenáctá) expedice vyslaná Sovětským svazem na jeho vesmírnou stanici Mir. Expedice byla zahájena 11. února 1990 startem kosmické lodi Sojuz TM-9 a trvala do přistání téže lodi 9. srpna 1990. Výprava byla dvoučlenná a skládala se z velitele Anatolije Solovjova a palubního inženýra Alexandra Balandina.

6. základní expedice
(EO-6)
Údaje o expedici
Na stanici Mir
Členů expedice 2
Datum zahájení 11. února 1990
Trvání 179 dní, 1 hodina a 18 minut
Datum ukončení 9. srpna 1990
Zásobovací lodě Progress M-3, 42
Počet výstupů do vesmíru 2
Délka výstupů do vesmíru 10 hodin a 47 minut
Anatolij Solovjov, Alexandr Balandin
Datum startu 11. únor 1990, 06:16 UTC
Kosmodrom Bajkonur
Startovací loď Sojuz TM-9
Spojení se stanicí 13. únor 1990, 06:38 UTC
Délka letu 179 dní, 1 hodina a 18 minut
z toho na stanici 176 dní, 21 hodiny a 31 minut
Odlet ze stanice 9. srpen 1990, 04:09 UTC
Datum přistání 9. srpen 1990, 07:34 UTC
Místo přistání Kazachstán, 72 km severovýchodně od Arkalyku
Přistávací loď Sojuz TM-9
Navigace
Předcházející Následující
5. základní expedice 7. základní expedice

Posádka

Posádka
Pozice Kosmonaut
Velitel Anatolij Solovjov, (2) CPK
Palubní inženýr Alexandr Balandin, (1) NPO Eněrgija

V závorkách je uveden dosavadní počet letů do vesmíru včetně této expedice.

Záložní posádka
Pozice Záložní posádka
Velitel Gennadij Manakov, CPK
Palubní inženýr Gennadij Strekalov, NPO Eněrgija

Průběh expedice

Sestavení posádky a zahájení expedice

Příprava kosmonautů k šestému dlouhodobému letu na stanici Mir začala v září 1989, kdy se záložní a posádka 5. expedice posunula na místo hlavní posádky expedice šesté. Byli v ní Anatolij Solovjov (velitel) a Alexandr Balandin (palubní inženýr),[1] Zálohu tvořili Gennadij Manakov a Gennadij Strekalov.[2]

Expedice začala startem kosmické lodi Sojuz TM-9 z kosmodromu Bajkonur 11. února 1990 v 06:16 UTC, se stanicí Mir se loď spojila o dva dny později v 6:16 UTC.[3]

Průběh letu

Po spojení se stanicí se kosmonauti přivítali s Alexandrem Viktorenkem a Alexandrem Serebrovem z 5. základní expedice. Během následujících dní převzali stanici. Viktorenko a Serebrov se vrátili na Zem 19. února 1990. O dva dny později Solovjov s Balandinem přeparkovali svůj Sojuz (z uzlu modulu Kvant na čelní stykovací uzel +X. [3]

V dalších dnech propojovali systémy modulu Kvant-2 se zbytkem stanice. Začátkem března přijali zásobovací Progress M-3. Nezanedbávali ani nejrůznější experimenty – na zařízení Gallar připravovali monokrystaly GaS (později i CdTe, GaAs, ZnO, Ge, Si), prováděli biotechnologické výzkumy, mimo jiné i československo-sovětský experiment, ve kterém se v aparatuře Inkubator 2 sledoval vliv kosmického letu na vývoj křepelek (Cotumix japonica; ze 35 nasazených vajec se vylíhlo 8). Instalovali též nový palubní počítač Saljut 5B namísto starého Argonu 16B.[3]

Dne 27. dubna odletěl Progress M-3, náhradou přijali 7. května Progress 42.[4] Poté se rozběhlo nové kolo biotechnologických, technologických, lékařských experimentů, posádka pozorovala a fotografovala Zemi i hvězdy (oblast Jižního kříže, v ultrafialovém spektru).[3]

Dne 27. května odletěl Progress a na druhý den kosmonauti přeletěli se Sojuzem zpět na uzel Kvantu. desátý den června se ke stanici připojil na osový uzel +X nový modul – Kristall, na druhý den ho kosmonauti přemístili na boční uzel -Y, symetricky k modulu Kvant-2. Modul Kristall byl určen především k provádění technologických experimentů, stanice po jeho připojení vážila 83 tun. 3. července posádka se Sojuzem přeletěla zpět na osový uzel +X.[3]

Dne 17. července Solovjov a Balandin podnikli výstup do otevřeného vesmíru. Za úkol měli upevnění textilní tepelné izolace přistávacího modulu Sojuzu TM-9, uvolněné při startu. Výstup provázely problémy. Poklop přechodové komory kosmonauti otevřeli předčasně, pod tlakem zbylého vzduchu se prudce vyklopil a zdeformoval jeden ze závěsů. Pak se zdrželi při přemisťování, takže stihli upevnit je dva ze tří plátů izolace. Navíc se jim nepodařilo hermeticky zavřít přechodovou komoru (poklop nedoléhal o 1,5 mm). Výstup se protáhl na 7 hodin a 16 minut. Při druhém výstupu 28. července se poklop zavřít podařilo.[3]

Loď Sojuz TM-10 s novou, 7. základní posádkou přiletěla 3. srpna 1990. Solovjov a Balandin se přivítali s hosty – Gennadijem Manakovem a Gennadijem Strekalovem. Během týdne nováčci převzali stanici a 9. srpna 1990 ve 04:09 UTC stará posádka z Miru odletěla se svou lodí Sojuz TM-9 a 130 kg nákladu, především výsledků experimentů. Přistáli ve 07:34 UTC v Kazachstánu 72 km severovýchodně od Arkalyku.[3]

Reference

  1. IVANOV, Ivan, a kol. Космическая энциклопедия ASTROnote [online]. Moskva: rev. 2011-4-18 [cit. 2012-01-20]. Kapitola Александр Николаевич Баландин. [dále jen Ivanov]. Dostupné online. (rusky)
  2. Ivanov. Rev. 2007-5-11 [cit. 2012-01-16]. Kapitola Геннадий Михайлович Манаков.
  3. HOLUB, Aleš. MEK. Malá encyklopedie kosmonautiky [online]. Rev. 2001-11-4 [cit. 2012-01-20]. Kapitola Sojuz TM-9. [dále jen Holub]. Dostupné online.
  4. VÍTEK, Antonín. SPACE 40. Velká encyklopedie družic a kosmických sond [online]. Praha: rev. 2009-03-19 [cit. 2012-01-20]. Kapitola 1986-017A - Mir v roce 1990. Dostupné online.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.