6. ústřední výbor Komunistické strany Číny

6. ústřední výbor Komunistické strany Číny (čínsky pchin-jinem Zhōng​guó​ Gòng​chǎn​dǎng dìliùjiè Zhōng​yāng​ Wěi​yuán​huì, znaky zjednodušené 中国共产党第六届中央委员会) byl nejvyšší orgán Komunistické strany Číny v letech 1928–1945, mezi VI. a VII. sjezdem. Na VI. sjezdu pořádaném v červnu–červenci 1928 jeho delegáti zvolili ústřední výbor o 23 členech a 13 kandidátech. Během svého funkčního období se výbor sešel sedmkrát, poprvé v závěru sjezdu, kdy zvolil užší vedení strany – 6. politbyro, stálý výbor politbyra a generálního tajemníka ÚV.

Složení

Členové ústředního výboru zvolení na VI. sjezdu:[1]

  1. Jang Fu-tchao (杨福涛; zemřel v červnu 1928)
  2. Ku Šun-čang (顾顺章, do dubna 1931, zatčen Kuomintangem)
  3. Siang Čung-fa (向忠发, v červnu 1931 zatčen a zabit Kuomintangem)
  4. Pcheng Pchaj (彭湃, v srpnu 1929 zatčen a zabit Kuomintangem)
  5. Sü Si-ken (徐锡根, 1932 zatčen)
  6. Lu Fu-tchan (卢福坦, zatčen v lednu 1933)
  7. Li Ti-šeng (李涤生, vyloučen ze strany v listopadu 1928）
  8. Čang Ťin-po (张金保, žena, do července 1931 a od dubna 1945)
  9. Su Čao-čeng (苏兆征, zemřel v únoru 1929)
  10. Kuan Siang-jing (关向应, Mandžu, uvězněn v srpnu 1931, zakrátko propuštěn)
  11. Luo Teng-sien (罗登贤, zatčen Kuomintangem v březnu 1933, zabit v srpnu 1933）
  12. Mao Ce-tung (毛泽东)
  13. Jang Jin (杨殷, v srpnu 1929 zatčen a zabit Kuomintangem)
  14. Čou En-laj (周恩来)
  15. Li Jüan (李源)（do podzimu 1928）
  16. Cchaj Che-sen (蔡和森, uvězněn a v srpnu 1931 zabit)
  17. Siang Jing (项英, padl v lednu 1941)
  18. Žen Pi-š’ (任弼时)
  19. Jü Mao-chuaj (余茂怀, do září 1932)
  20. Wang Cao-wen (王藻文, do listopadu 1928)
  21. Čchü Čchiou-paj (瞿秋白, v únoru 1935 uvězněn Kuomintangem a v červnu 1935 zabit)
  22. Li Li-san (李立三)
  23. Čang Kuo-tchao (张国焘, vyloučen ze strany v dubnu 1938)

Kandidáti ústředního výboru zvolení na VI. sjezdu:[1]

  1. Sü Lan-č’ (徐兰芝, člen od listopadu 1928)
  2. Wang Feng-fej (王凤飞, člen od listopadu 1928)
  3. Wang Čuo (王灼, člen od listopadu 1928)
  4. Tchang Chung-ťing (唐宏经, člen od listopadu 1928)
  5. Liou Ťien-jü (刘坚予, uvězněn a zabit v květnu 1930)
  6. Sia Wen-fa (夏文法, uvězněn Kuomintangem v únoru 1929, zabit v březnu 1929)
  7. Š’ Wen-pin (史文彬, vyloučen v červenci 1931)
  8. Li C’-fen (李子芬, uvězněn v srpnu 1932, zemřel v prosinci 1935)
  9. Čou Siou-ču (周秀珠, žena, do ledna 1931)
  10. Kan Čuo-tchang (甘卓棠, v únoru 1929 uvězněn a zabit)
  11. Teng Čung-sia (邓中夏, uvězněn Kuomintangem a zabit v květnu 1933)
  12. Luo Čang-lung (罗章龙, vyloučen ze strany v lednu 1931)
  13. Wang Čung-i (王仲一, odvolán v listopadu 1928)

Řada členů a kandidátů ÚV byla zatčena a popravena vládou Kuomintangu nebo různými režimy militaristů, část jich byla odvolána, vyloučena, nebo odešla ze strany. Ústřední výbor byl proto doplňován o nové členy a kandidáty. Tak v listopadu 1928 byli politbyrem

  • převedeni z kandidátů na členy: Sü Lan-č’ (徐兰芝, odvolán v lednu 1931), Wang Feng-fej (王凤飞, odvolán v lednu 1931), Wang Čuo (王灼, do září 1931), Tchang Chung-ťing (唐宏经, vyloučen ze strany v červenci 1931).[1]

V září 1930 byli na třetím zasedání ÚV

  • zvoleni členy: Wen Jü-čcheng (温裕成, odvolán v květnu 1931), Li Wej-chan (李维汉, odvolán a odjel do Moskvy v lednu 1931), Čchen Jü (陈郁), Sü Ping-ken (徐炳根, zatčen Kuomintangem v září 1932), Lu Wen-č’ (陆文治, také jako Lu Jung čch’ /卢永炽/, Lu Te-kuang /卢德光/, do listopadu 1931), Che Čchang (贺昌, do ledna 1931), Teng Fa (邓发);[1]
  • zvoleni kandidáty: Jüan Ping-chuej (袁炳辉, uvězněn Kuomintangem v říjnu 1932), Čchen Jün (陈云, člen od ledna 1931), Lin Jü-jing (林育英, také jako Čang Chao /张浩/ nebo Čung Tan /仲丹/, člen od listopadu 1938), Wang Kche-čchüan (王克全, člen od ledna 1931), Ču Te (朱德, člen od ledna 1934), Chuang Pching (黄平, v prosinci 1932 uvězněn, v lednu 1933 vystoupil ze strany), Jün Taj-jing (恽代英, v květnu 1930 uvězněn, v dubnu 1931 popraven), Čchen Tchan-čchiou (陈潭秋, uvězněn a v září 1943 popraven).[1]

V lednu 1931 byli na čtvrtém zasedání ÚV

  • převedeni z kandidátů na členy: Čchen Jün (陈云), Wang Kche-čchüan (王克全, odvolán v lednu 1931);[1]
  • zvoleni členy: Čchin Pang-sien (秦邦宪, také jako Po Ku /博古/), Chan Lien-chuej (韩连会, odvolán v únoru 1931), Liou Šao-čchi (刘少奇), Čchen Šao-jü (陈绍禹, také jako Wang Ming /王明/), Šen Sien-ting (沈先定, odvolán v lednu 1931), Sü Wej-san (许畏三, do 1932);[1]
  • zvoleni kandidáty: Sia Si (夏曦, padl v únoru 1936), Šen Ce-min (沈泽民, zemřel v listopadu 1933) , Wang Ťin-žen (王荩仁, zatčen v únoru 1933), Ceng Ping-čchun (曾炳春, zabit v květnu 1932).[1]

V září 1931 byli prozatímním politbyrem

  • jmenováni členy: Čang Wen-tchien (张闻天, také jako Luo Fu /洛甫/) a Kchang Šeng (康生);[1]
  • jmenován kandidátem: Li Ču-šeng (李竹声, do 1934).[1]

V lednu 1934 byli na pátém zasedání ÚV

  • převedeni z kandidátů na členy: Ču Te (朱德);[1]
  • zvoleni členy: Wang Ťia-siang (王稼祥), Che Kche-čchüan (何克全, také jako Kchaj Feng /凯丰/), Ku Cuo-lin (顾作霖, zemřel v květnu 1934), Fang Č’-min (方志敏);[1]
  • zvoleni kandidáty: Pcheng Te-chuaj (彭德怀, člen od 1936), Jang Šang-kchun (杨尚昆), Čchen Tchie-čeng (陈铁铮, také jako Kchung Jüan /孔原/), Li Fu-čchun (李富春), Li Wej-chan (李维汉, člen od ledna 1935).[1]

V lednu 1935 byl politbyrem

  • převeden z kandidátů na členy: Li Wej-chan (李维汉).[1]

V srpnu 1935 byli politbyrem

  • jmenováni členy: Sü Siang-čchien (徐向前), Čcheng Čchang-chao (陈昌浩), Čou Čchun-čchüan (周纯全);[1]
  • jmenováni kandidáty: Che Wej (何畏), Li Sien-nien (李先念), Fu Čung (傅钟).[1]

V lednu 1936 byli politbyrem

V listopadu 1938 byli na šestém zasedání ÚV

  • převeden z kandidátů na členy: Lin Jü-jing (林育英, také jako Čang Chao /张浩/ nebo Čung Tan /仲丹/ zemřel v březnu 1942)
  • zvoleni členy: Lin Po-čchü (林伯渠), Tung Pi-wu (董必武), Wu Jü-čang (吴玉章).[1]

Jednání
1. zasedání 18. července 1928 v Nikolském u Moskvy
Jednání na závěr VI. sjezdu, ústřední výbor zvolil užší vedení strany – politbyro o sedmi členech (Siang Čung-fa, Su Čao-čeng, Siang Jing, Čou En-laj, Čchü Čchiou-paj, Cchaj Che-sen a Čang Kuo-tchao) a sedmi kandidátech (Kuan Siang-jing, Li Li-san, Luo Teng-sien, Pcheng Pchaj, Jang Jin, Lu Fu-tchan a Sü Si-ken), stálý výbor politbyra o pěti členech (Siang Čung-fa, Čou En-laj, Su Čao-čeng, Siang Jing, Cchaj Che-sen) a třech kandidátech (Li Li-san, Jang Jin, Sü Si-ken), generální tajemník ÚV (Siang Čung-fa), Čchü Čchiou-paj a Čang Kuo-tchao vybráni za reprezentanty KS Číny v Kominterně
2. zasedání 25.–30. června 1929 v Šanghaji
Zasedání přijalo několik rezolucí o mezinárodních i vnitrostranických otázkách. V souladu s linií Kominterny odmítlo levý radikalismus i pravici, přičemž za nebezpečnější prohlásilo pravou „úchylku“, celkově plénum pod vlivem Li Li-sana a jeho skupiny posunulo stranu doleva proti závěrům VI. sjezdu.
3. zasedání 24.–28. září 1930 v Šanghaji[pozn. 1]
Pléna se účastnili Čou En-laj a Čchü Čchiou-paj, kteří se v srpnu 1930 vrátili z Moskvy (kde pobývali od jara 1930, resp. od roku 1928), Li Li-san tím ztratil dominanci ve vedení strany. Rezoluce pléna v zásadě potvrdila soulad „Li Li-sanovy linie“ s pokyny Kominterny, avšak kritizovala Li Li-sana za taktické chyby při jejím naplňování.[3]
4. zasedání 7. ledna 1931 v Šanghaji[pozn. 2]
Odsouzení Li Li-sanovy politiky jako ideologicky chybné. Reorganizace vedení strany po prosincovém odjezdu Li Li-sana do Moskvy na žádost Kominterny, stranu od ledna vedl stálý výbor politbyra ve složení Siang Ču-fa, Čou En-laj a Čang Kuo-tchao, od února i Wang Ming; ovšem generální tajemník Siang Ču-fa nebyl silnou osobností a Čang se vrátil z Moskvy koncem ledna 1931, ale už v dubnu 1931 se přesunul k sovětu E-Jü-Wan na pomezí Chu-peje, Che-nanu a An-chueje.
5. zasedání 15.–18. ledna 1934 v Žuej-ťinu
Předneseny tři hlavní zprávy – o situaci ve straně (Čchin Pang-sien, který tehdy vedl ÚV a politbyro), o sovětské vládě (Čang Wen-tchien) a o situaci komunistů v „bílých oblastech“ (to jest oblastech ovládaných Kuomintangem a militaristy, Čchen Jün); přijato několik rezolucí. Místo stálého výboru ustaven ústřední sekretariát (Čchin Pang-sien, Čou En-laj, Čang Wen-tchien, Čchen Jün, Wang Ming a Čang Kuo-tchao),[6][pozn. 3] celkovým řízením sekretariátu a strany byl i nadále pověřen Čchin Pang-sien.
6. zasedání 29. září – 6. listopadu 1938 v Jen-anu[pozn. 4]
První zasedání po dokončení Velkého pochodu. Hlavní zprávu přednesl Mao Ce-tung.
7. zasedání 21. května, 5. června, 9. listopadu a 7.–9. prosince 1944, 18. února, 31. března a 20. dubna 1945 v Jen-anu
Po dobu zasedání pravomoci politbyra a sekretariátu převzalo předsednictvo zasedání (Mao Ce-tung, Ču Te, Liou Šao-čchi, Žen Pi-š’ a Čou En-laj). Připravovalo VII. sjezd, Čou En-laj a Mao Ce-tung přednesli zprávy o jednáních s Kuomintagem a o aktivitách strany ve městech, na závěr přijata Rezoluce o některých otázkách historie naší strany vyzdvihující Mao Ce-tunga a odsuzující politické linie Čchen Tu-sioua, Li Li-sana, a poprvé i Wang Minga a Čchin Pang-siena.

Odkazy

Poznámky
  1. Zasedání se neučastnil žádný z takzvaných osmadvaceti bolševiků,[2] přítomni byli
    • členové politbyra Siang Čung-fa, Čou En-laj, Siang Jing, Čchü Čchiou-paj a Li Li-san;
    • kandidáti politbyra Sü Si-ken a Luo Teng-sien;
    • členové ÚV Čang Ťin-pao, Jü Mao-chuaj a Ku Šun-čang;
    • kandidáti ÚV Wang Feng-fej, Š’ Wen-pin, Čou Siou-ču a Luo Čang-lung;
    • hosté Žuan Siao-sien, Čang Kchun-ti, Che Čchang, Čchen Jü, Teng Fa, Li Wej-chan, Lin Jü-jing, Čchen Jün, Wang Kche-čchüan, Li Fu-čchun, Wen Jü-čcheng, Jüan Ping-chuej, Lu Ting-i, Chu Ťün-che, Wu Čen-pcheng, Nie Žung-čen, Pchan Wen-jou a Teng Jing-čchao.[2]
  2. Zasedání se účastnili
    • členové politbyra Siang Čung-fa, Čou En-laj, Čchü Čchiou-paj a Kuan Siang-jing;
    • kandidáti politbyra Li Wej-chan, Sü Si-ken, Luo Teng-sien, Ku Šun-čang a Wen Jü-čcheng;
    • členové ÚV Žen Pi-š’, Che Čchang, Jü Fej, Čang Ťin-pao a Čchen Jü;
    • kandidáti ÚV Jüan Ping-chuej, Čchen Jün, Š’ Wen-pin, Čou Siou-ču, Luo Čang-lung, Wang Feng-fej, Wang Kche-čchüan a Sü Lan-č’;
    • hosté Ku Cuo-lin, Sia Si (28), Čchen Jüan-tao (28), Wang Ťia-siang (28), Wang Ming (28), Čchin Pang-sien (28), Šen Sien-ting, Che Meng-siung, Šen Ce-min (28), Chan Lien-chuej, Čchiou Pchan-lin, Sü Wej-san, Kche Čching-š’, Siao Tao-te a Jüan Naj-siang;
    • a představitel Kominterny Pavel Mif.
    Členství v takzvané „skupině 28 bolševiků“ značeno (28).[4] V západní literatuře se od 50. let traduje, že „28 bolševiků“ ovládalo vedení strany, fakticky však od ledna 1931 pouze jeden (Wang Ming) zasedal v politbyru a dva (Sia Si, Šen Ce-min) byli zvoleni kandidáty ÚV[5] a Čchin Pang-sien členem ÚV.
  3. Wang Ming a Čang Kuo-tchao byli členy sekretariátu pouze formálně, první žil v Moskvě, druhý se nenacházel s ostatními v Ťiang-si, ale v oblasti E-Jü-Wan na pomezí Chu-peje, Che-nanu a An-chueje.[6] V literatuře je sekretariát uváděn i ve složení Čchin Pang-sien, Čou En-laj, Čang Wen-tchien a Siang Jing;[7][8] či Čchin Pang-sien, Čou En-laj, Čang Wen-tchien, Čchen Jün, Wang Ming, Čang Kuo-tchao a Siang Jing.[1][9]
  4. Zasedání se účastnili
    • členové politbyra Mao Ce-tung, Ču Te, Čou En-laj, Wang Ming, Čang Wen-tchien, Siang Jing, Čchin Pang-sien, Kchang Šeng, Wang Ťia-siang, Pcheng Te-chuaj a Čchen Jün;
    • kandidát politbyra Liou Šao-čchi;
    • členové ÚV Kuan Siang-jing, Li Wej-chan;
    • kandidáti ÚV Jang Šang-kchun, Li Fu-čchün a Lin Jü-jing;
    • hosté celkem cca 35 lidí, mimo jiné Che Lung, Teng Siao-pching, Luo Žung-chuan, Pcheng Čen, Pchan Chan-nien, Sü Tche-li, Ceng Šan a Wu Jü-čang.[10]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 7th Central Committee of the Communist Party of China na anglické Wikipedii.

  1. 人民网 (www.people.com.cn). 第六届中央委员会（1928年7月—1945年6月） [online]. 人民网 (www.people.com.cn), 1997–2006 [cit. 2020-05-25]. Dostupné online. (čínsky)
  2. KAMPEN, Thomas. Mao Zedong, Zhou Enlai and the Evolution of the Chinese Communist Leadership. Copenhagen, Denmark: NIAS Press, 2000. ISBN 8787062763. S. 35. (anglicky)
  3. SAICH, Tony; YANG, Benjamin. The Rise to Power of the Chinese Communist Party: Documents and Analysis. Abington, Oxon: Routledge, 2015. 1500 s. ISBN 1315288206. S. 286. (anglicky)
  4. Kampen, s. 41.
  5. Kampen, s. 43.
  6. Kampen, s. 63–64.
  7. GAO, Hua. How the Red Sun Rose. The Origin and Development of the Yanan Rectification Movement, 1930-1945. Hong Kong: The Chinese University of Hong Kong, 2018. ISBN 978-962-996-822-9. S. 84. (anglicky)
  8. HU, Angang. China’s Collective Presidency. Heidelberg: Springer, 2014. ISBN 978-3-642-55278-6. S. 137–138. (anglicky)
  9. PANTSOV, Alexander V. Mao : the real story. New York: Simon & Schuster, 2012. Dostupné online. ISBN 978-1-4516-5447-9. S. 270. (anglicky)
  10. Kampen, s. 94.

Externí odkazy
  • 人民网 (www.people.com.cn). 第六届中央委员会（1928年7月—1945年6月） [online]. 人民网 (www.people.com.cn), 1997–2006 [cit. 2020-05-25]. Dostupné online. (čínsky)
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.