1-fenylethylamin

1-Fenylethylamin je organická sloučenina se vzorcem C6H5CH(NH2)CH3. Podobně jako u benzylaminu jde o poměrně silnou zásadu, která vytváří soli a iminy.

1-fenylethylamin

Strukturní vzorec

Obecné
Systematický název 1-fenylethan-1-amin
Ostatní názvy (±)-1-fenylethylamin
Sumární vzorec C8H11N
Vzhled bezbarvá kapalina[1]
Identifikace
Registrační číslo CAS 618-36-0
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) 210-545-8
PubChem 7408
SMILES CC(C1=CC=CC=C1)N (racemická směs)
C[C@H](C1=CC=CC=C1)N ((R)-(+))
C[C@@H](C1=CC=CC=C1)N (S)-(-)
InChI 1S/C8H11N/c1-7(9)8-5-3-2-4-6-8/h2-7H,9H2,1H3
Vlastnosti
Molární hmotnost 121,18 g/mol
Teplota tání −65 °C (208 K)[1]
Teplota varu 188,5 °C (461,2 K)[1]
Hustota 0,9535 g/cm3 (20 °C)[1]
Rozpustnost ve vodě 4,2 mg/100 ml (20 °C)[1]
Rozpustnost v nepolárních
rozpouštědlech
rozpustný v uhlovodíkových rozpouštědlech[1]
Tlak páry 0,07 kPa (20 °C)[1]
Bezpečnost

GHS05

GHS07
[1]
Nebezpečí[1]
H-věty H302 H312 H314 H318[1]
P-věty P260 P264 P270 P280 P301+312 P301+330+331 P302+352 P303+361+353 P304+340 P305+351+338 P310 P313 P321 P322 P330 P363 P405 P501[1]
Teplota vzplanutí 79 °C (352 K)[1]
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lze jej zapojit do reduktivních aminací acetofenonů za mnoha různých podmínek. Jedním z nejvýznamnějších způsobů takového využití je Mignonacova reakce, což je reakce prováděná v jediné nádobě využívající jako redukční činidlo plynný vodík:[2]

Dalším způsobem je Leuckartova reakce, při níž se používá mravenčan amonný.[3][4]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 1-Phenylethylamine na anglické Wikipedii.

  1. 1-Phenylethylamine. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-24]. Dostupné online. (anglicky)
  2. JOHN C. ROBINSON, JR. AND H. R. SNYDER. α-Phenylethylamine. Org. Synth.. 1955. Dostupné online. (anglicky); Coll. Vol.. S. 717. (anglicky)
  3. F. G. Mann; B. C. Saunders. Practical Organic Chemistry, 4th Ed.. London: Longman, 1960. Dostupné online. ISBN 9780582444072. S. 223–224.
  4. A. W. INGERSOLL. α-Phenylethylamine. Org. Synth.. 1937. Dostupné online. (anglicky); Coll. Vol.. S. 76. (anglicky)

Související články

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.