Tav

V moderní hebrejštině se obvykle tav čte jako neznělá alveolární ploziva [t].

Tav může též obsahovat dageš, ovšem v případě tav v moderní hebrejštině nijak nemění výslovnost. Výslovnost tav kolísá u jednotlivých slov.

V tradiční aškenázské výslovnosti hebrejštiny se tav bez dageš čte jako neznělá alveolární frikativa [s] a s vepsaným dageš se mění na plozivu.

V oblasti kolem Jemenu a u některých sefardských Židů se tav bez dageš čte jako neznělá dentální frikativa [θ].

V systému hebrejských číslic představuje tav číslovku 400. Jelikož je tav poslední písmeno, čísla od 500 výš se zapisují kombinací písmene tav a příslušného rozdílu (500 se zapíše jako ת״ק, tedy 400+100 atd.) Alternativně lze pro čísla 500–900 použít také koncových forem písmen kaf, mem, nun, pe, cade.