Žlutý kopec

V historických záznamech z 14. a 15. století je za Švábkou zmiňována vinice Somerberg či Summerberch (tedy Sommerberg), nejspíše na dnešním Žlutém kopci. Berní kniha roku 1355 zmiňuje vinici zvanou Santperch.[1] V prvním vojenském mapování je kopec pojmenován podobně Sandberg (Písečný vrch)[2] Kopec byl také nazýván etymologicky nevysvětleným názvem Urnberg, vinice s názvem Uhrnperg je doložena roku 1624,[3][4] v roce 1343 je však zmiňována vinice Murrnperch nacházející se za Švábkou.[1][4] Dále je název Urnberg doložen na mapě z roku 1835[5] a i na první katastrální mapě.[6] Tímto názvem byla nazvána ulice Pod kraví horou (Urnbergasse) a Tomešova, [7][3] můžeme se však setkat s případy, kdy je kopec označován jako Kraví hora.[8] Na název Kraví hora lze též narazit ve vojenských topografických mapách z druhé poloviny 20. století.[9] Na státních (civilních) mapách z téhož období (i v roce 2021[10]) je však kopec nepojmenován.[11]

Názvem Gelbe Berg je na mapách též pojmenováno i místo ležící od vrcholu kopce cca 1,1 km jihovýchodně (poblíž Onkologického ústavu) a polní tratě pod tímto místem jako Sandberg a Streitberg.[12][13] Názvem Žlutý kopec je toto místo takto pojmenováno i v roce 2021[14] a je zde viditelný skalní útvar zvaný Helgoland.[15] Na Žlutém kopci se nacházel kamenolom označený jako Spielberger steinbruch (Špilberský kamenolom) a pole.[16][17][18] Podle geologické mapy se na vrcholu kopce nachází oblast s výskytem drobnozrnného až střednězrnného křemene a plagioklasu.[19] Pojmenování kopce nicméně vychází z některého ze starých topografických názvu návrší.[20]

Během obléhání Brna Švédy roku 1645 se na Kraví hoře a Žlutém kopci nacházely šance a od roku 1655 se na nich nacházely prachárny (skladiště střeliva).[21][22][23] U skály Helgoland slavili od konce 19. století někteří Němci letní slunovrat, při čemž pálili tzv. slunovratové ohně (Sonnwendfeuer).[24][25]

• 
  Kamenolom na Žlutém kopci. Malba Josefa Altenkopfa z 2. poloviny 19. století.
• 
  Pohled z Červeného kopce na Žlutý kopec, fotil roku 1866 Josef Homolka.
• 
  Pohled z věže kostela sv. Jakuba, fotil Josef Homolka roku 1867. V pozadí je vidět Žlutý kopec a Kraví hora.
• 
  Stavba vodojemu, foceno před rokem 1900.
• 
  Prachárny na Žlutém kopci, foceno roku 1897.

Skalní útvar Helgoland

Naprostá většina Žlutého kopce je zastavěná, a to hodnotnou vilovou nebo (výjimečně) nízkou bytovou zástavbou zvanou Masarykova čtvrť. Administrativně náleží do městské části Brno-střed, katastrální území Stránice, obklopené po úbočích k. ú. Staré Brno, Pisárky, Žabovřesky a Veveří. V běžném pojetí se jako Žlutý kopec chápe především jihovýchodní hrana celého masivu, v okolí Vaňkova náměstí a Masarykova onkologického ústavu, lidově zvaného „Žluťák“. V tomto prostoru se nachází také významný krajinný prvek, rozsáhlý skalní výchoz zvaný Helgoland.[26] Na nejvyšším bodě masivu, na opačném, severozápadním konci, je umístěno Biskupské gymnázium Brno. Západně až severně od něj navazuje lesopark Wilsonův les.

Žlutý kopec je dostupný po ulici Lipová z pisárecké strany nebo po ulici Tvrdého ze směru od centra. Zajíždějí sem trolejbusové linky 35, 38 a 39, noční autobusová linka N95 a po severním úbočí vede tramvajová linka 4 a noční autobusová linka N89. Turistické značené trasy tudy nevedou.

Básník Petr Bezruč, dlouhodobě působící v Brně, zmínil Žlutý vrch ve svých básních „Stužkonoska modrá“ a „Labutinka“.[27]