Židé v Japonsku

Židé v Japonsku jsou minoritní etnonáboženská skupina, čítající téměř 2000 členů (0,0016 % z celkového počtu obyvatel). První z nich se v Japonsku usadili v 16. století ve velmi malém počtu – kvůli zahraniční politice sakoku (鎖国, země v řetězech, tzn. zamknutá země). Kompletní izolace Japonska od okolního světa způsobila, že japonsko-židovské dějiny jsou velmi stručné.

Historie

19. století

Vše začalo věkem zámořských objevů, kdy Japonsko, do té doby zcela neznámá krajina, byla postupně objevována portugalskými a nizozemskými obchodníky. První zmínka o židovském usedlíkovi nicméně pochází až z roku 1853, kdy skupina Židů vytvořila v Jokohamě komunitu čítající asi 50 rodin z různých koutů světa. Zde také vznikla první synagoga v Japonsku. Po velkém zemětřesení v Kantó se v roce 1923 mnozí přestěhovali do Kóbe.

V 80. letech 19. století byla založená další židovská komunita v Nagasaki. Její populace byla dvakrát větší než jokohamská. V letech 1900 až 1960 byla židovská komunita v Kóbe jednou z největších v Japonsku a její pestrá demografie zahrnovala Židy z Blízkého východu (Irák, Sýrie), ale také ze střední a východní Evropy (Německo, Polsko, Rumunsko).

Během této doby se rozrůstala tokijská komunita (dnes v  Japonsku největší), kam proudili Židé především ze Spojených států amerických a západní Evropy.

20. století

Plán Fugu

Byl to právě plán Fugu, který přes svou antisemitskou podstatu zachránil nespočetné životy Židů za 2. světové války. Plán vycházel z antisemitského pamfletu Protokoly sionských mudrců, kde se píše, že Židé ovládají celý svět“. Zatímco Evropané se snažili tento problém vyřešit zlikvidováním všech Židů, Japonci se snažili zvelebit a využít „magické schopnosti Siónu“ pro dobro Japonska.[1]

Plán je pojmenován podle nebezpečné ryby Fugu, která v případě nesprávného zpracování je smrtelná kvůli tetradotoxinu obsaženému v jejích orgánech, respektive játrech a kůži.

Japonské císařství a Židé

Ačkoliv Japonské císařství brzy začalo spolupracovat s nacistickým Německem, premiér, ministr zahraničních věcí, ministr císařského námořnictva a další vydali dekret proti vyhoštění Židů z Japonska.[2][3]

Antisemitismus v Japonsku
Ghetto v Šanghaji (1943)

Antisemitismus v Japonsku je poměrně malý, ač zdokumentovaný fenomén. Nespočetné množství rasistických tabu zakořeněných v západním světě a klasický element antisemitismu ovlivněný křesťanstvím nicméně v japonské mentalitě chybí, jelikož největší náboženské zastoupení v Japonsku má kombinace šintoismu s buddhismem. Stereotypy (i západní stereotypy) jsou často terčem satiry v japonské populární kultuře.

Podle Davida Kranzlera zásadní rozdíl mezi evropským a japonským antisemitismem je především ten, že evropský navazuje na křesťanstvím ovlivněnou představu přirovnávající Žida k Satanovi či Antikristovi, zatímco Japonci tuto představu neznají.[1]

Protokoly sionských mudrců, dnes již známé jako klasický antisemitský podvrh, ovlivnily jisté kruhy japonské akademie a vojenství. To mělo za následek vzniku plánu Fugu, jehož cílem bylo zachránit evropské Židy před holokaustem a dopravit je přes šanghajské ghetto do Japonského císařství. Mezi ty, kteří pomáhali s přesunem, patřil například japonský konzul v Litvě Čiune Sugihara, který udělil více než 5000 japonských víz Židům, kterým hrozila smrt.

V průběhu války byla japonská vláda tlačena německými nacisty k uplatnění antisemitských zásad a ke konci války k zabití obyvatel šanghajského ghetta, nicméně japonská vláda tyto opakované snahy odkládala, až je nakonec zcela odmítla.

Rabíni

Tokijská židovská obec
  • r. Herman Dicker, 1960–1963, ortodoxní
  • r. Marvin Tokayer, 1968–1976, konzervativní
  • r. Jonathan Z. Maltzman, 1980–1983, konzervativní
  • r. Michael Schudrich, 1983–1989, konzervativní
  • r. Moshe Silberschein, 1989–1992, konzervativní
  • r. Jim Lebeau, 1993–1997, konzervativní
  • r. Carnie Shalom Rose, 1998–1999, konzervativní
  • r. Elliot Marmon, 1999–2002, konzervativní
  • r. Henri Noach, 2002–2008, konzervativní
  • r. Rachel Smookler, reformní
  • r. Antonio Di Gesù, 2009–současnost, konzervativní

Seznam japonských Židů

Velvyslanci

Ostatní
  • James Rosenberg
  • Alfred Birnbaum
  • Dan Calichman
  • Lopo Sarmento de Carvalho
  • Julie Dreyfus
  • Peter Drucker,
  • Rachel Elior
  • Ofer Feldman,
  • Péter Frankl, matematik
  • Marty Friedman
  • Ayako Fujitani, (konvertita)
  • Szymon Goldberg
  • David G. Goodman
  • Karl Taro Greenfeld
  • Manfred Gurlitt
  • Suiren Higashino, fotografka, modelka (izraelská matka)
  • Shifra Horn
  • Chaim Janowski
  • Max Janowski
  • Charles L. Kadis
  • Kanji Ishizumi, konvert
  • Rena "Rusty" Kanokogi, née Glickman
  • Abraham Kaufman
  • Michael Kogan, zakladatel Taito Corporation
  • Fumiko Kometani, autor, umělec (konvertita)
  • Setsuzo Kotsuji, profesor Hebreistiky (konvertita)
  • Leonid Kreutzer, pianista
  • Yaacov Liberman
  • Henryk Lipszyc
  • Leza Lowitz, americký japanolog
  • Alan Merrill
  • Sulamith Messerer
  • Emmanuel Metter
  • Albert Mosse
  • John Nathan
  • Emil Orlík
  • Klaus Pringsheim
  • Ludwig Riess
  • Joseph Rosenstock, dirigent NHK Symphony Orchestra
  • Jay Rubin
  • Arie Selinger
  • Ben-Ami Shillony, izraelský japanolog[4]
  • Kurt Singer
  • Leo Sirota
  • Dave Spector
  • Christopher W(ładysław Antoni). Szpilman
  • Zerach Warhaftig
  • Vladimir Ashkenazy, „částečný“ Žid (patriarchální)
  • Peter Barakan, „částečný“ Žid (patriarchální)
  • Bernard Jean Bettelheim
  • Hideo Levy, „částečný“ Žid (patriarchální)
  • Steven Seagal, „částečný“ Žid (patriarchální)

Reference
  1. Kranzler, David. Japanese, Nazis & Jews: The Jewish Refugee Community in Shanghai, 1938–1945. p.207
  2. Question 戦前の日本における対ユダヤ人政策の基本をなしたと言われる「ユダヤ人対策要綱」に関する史料はありますか。また、同要綱に関する説明文はありますか。 [online]. Ministry of Foreign Affairs of Japan [cit. 2010-10-02]. Dostupné online. (anglicky)
  3. 猶太人対策要綱 [online]. Japan Center for Asian Historical Record, 1938-12-06 [cit. 2010-10-02]. S. 36/42. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-07-26. (anglicky)
  4. (he)

Související články

Externí odkazy
Obecné
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.