Židé v Brně

Brněnští Židé sídlili zcela jistě od poloviny 13. století v jihovýchodní části dnešní brněnské čtvrti Brno-město. V následujících staletích se jejich počet zvyšoval, v důsledku napětí mezi husity a katolíky se postavení židů zhoršovalo, až nakonec kazatel Jan Kapistrán podnítil brněnské měšťany, aby si roku 1454 vymohli na králi Ladislavu Pohrobkovi povolení k vyhnání židů, kteří pro měšťany představovali rovněž nepříjemnou obchodní konkurenci. Následující čtyři staletí se tak Brno pro židy stalo zapovězeným městem, usídlit se v něm mohli židé jen ve výjimečných případech.

K obnově židovského osídlení v Brně došlo po zrovnoprávnění židů březnovou ústavou roku 1849. Roku 1852 židé založili židovský náboženský spolek, zřídili židovský hřbitov a roku 1855 dokončili výstavbu nové synagogy. Roku 1859 se nakonec židovský náboženský spolek přeměnil na náboženskou obec.

Středověké židovské osídlení (cca 1254–1454)

Masarykova ulice, dříve centrální ulice středověké brněnské židovské čtvrti

Datum prvního usazení židů v Brně není přesně známé, jistě zde bydleli za vlády krále Přemysla Otakara II. (1253–1278), první písemný doklad židovského osídlení v Brně ovšem pochází až z roku 1273.[1] V této době sice museli židé bydlet v ghettu, ve své činnosti však příliš omezováni dosud nebyli, a panovník je naopak často jakožto servi camerae spíše podporoval. Z rozvoje města v následujících desetiletích těžili také židé. Židovská komunita v Brně v polovině 14. století představovala zřejmě největší židovskou obec v Moravském markrabství, neboť roku 1348 brněnští židé platili 100 kop grošů, zatímco olomoučtí a znojemští židé pouze po 40 kopách. Počet židů se v této době odhaduje asi na 1 000.[2]

Do styku s křesťany přicházeli židé většinou při své obchodní činnosti nebo při poskytování půjček. Podle záznamů v úředních knihách mohli židé v této době nabývat nemovitého majetku, dokonce i deskových statků, a obhospodařovat zemědělskou půdu. Takového majetku ovšem židovští kupci většinou využívali jen ke spekulacím: prodávali je, jakmile jejich hodnota stoupla.[3]

Od roku 1345 se počet židů ještě více zvyšoval, neboť Karel IV. povolil židům svobodné usazování ve městě. Židovská čtvrť se nakonec rozkládala v oblasti, kterou přibližně vymezovala Židovská brána (postavena roku 1350), Měnínská brána a Zelný trh. Středem této oblasti procházela Židovská ulice (Judengasse, dnes Masarykova), synagoga stála na místě dnešního kostela svaté Maří Magdaleny a židovský hřbitov se nacházel v oblasti dnešního hlavního nádraží.[4]

Po vypuknutí husitských válek roku 1419 se postavení židů zhoršilo, ve městě však zůstat mohli. V polovině 15. století však na Moravu přišel katolický kazatel Jan Kapistrán, který moravská královská města podnítil k tomu, aby si na králi Ladislavu Pohrobkovi vymohla privilegium de non tolerandis Judaeis, na základě něhož museli židé do 11. listopadu 1454 opustit také Brno. Vyhnaní židé, mezi nimiž byl i významný rabín Jisra'el Bruna, se pak zpravidla usazovali v okolních vrchnostenských městech.[5]

Zakázané Brno (1454–1848)

Židovská brána před rokem 1835

Bezmála po čtyři další staletí se židé nesměli v Brně usazovat. Mohli sice navštěvovat brněnské trhy, od roku 1546 však museli u městské brány platit dvojnásobně vyšší mýtné než křesťané. Pokusy měšťanů a zemského sněmu vyloučit židy z trhů zcela však zarazila královská komora. Právo navštěvovat výroční i týdenní trhy nakonec židé získali od císaře Ferdinanda II. roku 1627, jenž potřeboval od židů peníze na vedení třicetileté války. Po skončení války si však města vymohla opětovné zpřísnění pravidel.[6]

V první polovině 18. století několik bohatých a státu užitečných židů získalo povolení k pobytu v Brně, několik dalších mohlo do města vcházet, drtivé většině židů však město zůstalo zapovězeno.[7] Uvolnění se dostavilo až s vydáním tolerančního patentu Josefem II. roku 1782, který umožnil židům navštěvovat křesťanské školy včetně vysokých škol. Od této chvíle mohli v královských městech, a tedy i v Brně, bydlet židovští studenti a učni a jejich rodiče je mohli navštěvovat.[8] Ve městě se mohli usazovat také židé, kteří chtěli ve městě zřídit fabriku nebo zde provozovat „nějaké prospěšné řemeslo“.[9]

Toto uvolnění vedlo k tomu, že roku 1797 mohlo 12 židů žít přímo v Brně a 113 dalších v předměstí, roku 1834 jich žilo ve městě i předměstí dohromady 135. Ačkoli v celkovém počtu 17 262 obyvatel se jednalo o zanedbatelný počet, jednalo se zpravidla o bohaté židy, kteří hráli významnou roli pro rozvoj brněnského hospodářství. Jednalo se zejména o rodinu Gomperzů nebo o Jakoba Hällera, jež v Brně založil továrnu na bavlněné zboží.[10]

Židovské osídlení po zrovnoprávnění židů (1849)

Brněnský židovský hřbitov

Březnová ústava roku 1849 zaručovala všem občanům říše, tedy i židům, rovná práva a svobodu stěhování v rámci říše.[11] Židé toho využili a začali se ve značné míře do Brna z bývalých vrchnostenských měst stěhovat. Podle „prozatímního výnosu“ Moravského gubernia měli židé platit daně jedné z 52 židovských obcí existujících před rokem 1849. V Brně ovšem žádná taková obec nebyla, takže židé museli platit daně obcím, jejichž služeb téměř vůbec nevyužívali. Usilovali tudíž o zřízení vlastní obce, Moravské gubernium jim však roku 1852 dovolilo založit jen židovský náboženský spolek, což je povinnosti platit daně některé mimobrněnské obci nezbavilo. Navíc členství v náboženském spolku bylo pouze dobrovolné, takže příspěvky platila jen část židů.[12]

Přesto se židovskému náboženskému spolku podařilo v několika následujících letech zřídit židovský hřbitov v Židenicích (1852) a postavit na předměstí Křenová synagogu (1853–1855). Roku 1859 nakonec ministerstvo pro kult a vyučování povolilo, aby se brněnský židovský náboženský spolek přeměnil na židovskou náboženskou obec a od následujícího roku měli brněnští židé platit daně nikoli mimobrněnským obcím, nýbrž brněnské židovské obci.[13]

Odkazy

Reference

  1. BRETHOLZ, Bertold. Geschichte der Juden in Mähren in Mittelalter. 1. Theil (bis zum Jahre 1350). Brün, Prag, Leipzig, Wien: Rudolf M. Rohrer, 1934. S. 99.
  2. BRUNNER, Moritz. Geschichte der Juden in Brünn. In: GOLD, Hugo. Die Juden und Jugengemeinden Mährens in Vergangenheit und Gegenwart. Brünn: Jüdischer Buch- und Kunstverlag, 1929. Dále jen Brunner (1929). Dostupné online. S. 137n. (německy)
  3. Brunner (1929). s. 138.
  4. Brunner (1929). s. 139n.
  5. Brunner (1929). s. 140n.
  6. Brunner (1929). s. 142n.
  7. Brunner (1929). s. 146.
  8. Brunner (1929). s. 148.
  9. SCARI, Hieronymus von. Systematische Darstellung der in Betreff der Juden in Mähren und im k.k. Antheile Schlesiens erlassenen Gesetze und Verordneungen. Brünn: L. W. Seidel, 1835. Dostupné online. (německy)
  10. Brunner (1929). s. 150.
  11. RGBl. 150/1848. In: Allgemeines Reichs-Gesetz- und Regierungsblatt für das Kaiserthum Österreich. Wien: k.k. Hof- und Staatsdruckerei, 1850–1852. § 24, 25 a 27. Dostupné online. (německy)
  12. MILLER, Michael Laurence. Rabbis and Revolution : A Study in Nineteenth-Century Moravian Jewry. New York: Columbia University, 2004. S. 402–405. (anglicky) Dále jen Miller (2004).
  13. Miller (2004). s. 405–408.

Literatura

  • BRUNNER, Moritz. Geschichte der Juden in Brünn. In: GOLD, Hugo. Die Juden und Jugengemeinden Mährens in Vergangenheit und Gegenwart. Brünn: Jüdischer Buch- und Kunstverlag, 1929. Dostupné online. S. 137–172. (německy)
  • GRÜNBAUMOVÁ, Iva. Židé ve středověkém Brně. In: Židé a Morava. Kroměříž: Muzeum Kroměřížska, 2007. ISBN 978-80-85945-50-8. Svazek XIII. S. 7–24.
  • GRÜNBAUMOVÁ, Iva. Lidé na okraji ve středověkém Brně. Brno: [s.n.], 2008. Dostupné online. Diplomová práce obhájená na Historické ústavu FF MU.
  • KLENOVSKÝ, Jaroslav. Brno židovské: historie a památky židovského osídlení města Brna. Brno: ERA, 2002. ISBN 80-86517-44-6.

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.