Železniční trať Hronská Dúbrava – Banská Štiavnica

Záchranou výstavby byl závazek ústředí Svazu slovenské mládeže, přijatý na konferenci 27. října 1947, že trať dokončí a předá do 28. října 1949 do užívání. Po komunistickém převratu v únoru 1948 dostal projekt název Trať mládeže. Tehdejší nejvyšší představitel Slovenska, předseda Sboru pověřenců Gustáv Husák otevíral výkop stavby 1. dubna 1948. Samotné práce na trati oficiálně začaly 5. dubna. Stavbu navštívil i Klement Gottwald.

Trať mládeže byla jedna z prvních velkých propagandistických staveb mládeže na Slovensku. Na stavbě se vystřídalo 47 162 mladých lidí. Většina z nich byla z Československa, ale 1 601[2] jich přišlo ze zahraničí (z Albánie, Alžírska, Británie, Bulharska, Francie, Indie, Maďarska, Norska, Polska, Rakouska a Ukrajiny). Pracovali většinou zdarma (kromě placených organizátorů).

„Nepřišli jsme pracovat pro peníze, spojoval nás pracovní elán a chtěli jsme dokázat, že umíme něco udělat. Každý večer se vyhodnocovalo, kdo jak pracoval a ti nejlepší byli na závěr prohlášeni za úderníky. Po odpracování šesti hodin jsme sportovali, po večerech jsme měli táboráky, při kterých jsme zpívali slovenské lidové písničky a právě odtud vzešel i soubor Lúčnica.“ — Účastnice stavby Dalma Štepáneková[3]  

Myšlenka využití stavby železnice k propagandě socialismu mezi mladými pocházela z Jugoslávie. Železniční trať Bosanski Šamac – Sarajevo byla dobudována „mládežníky“ právě v roce 1947. Důkazem podobnosti jsou stejná hesla: „Mi gradimo prugu – pruga gradi nas“ (My stavíme trať – trať staví nás), jakož i osobní vyjádření velitele hlavního štábu brigád Trati mládeže Mira Tomana, který se stavby železnice Šamac – Sarajevo zúčastnil a také zavedl pozdrav jugoslávských brigádníků „Zdravo!“ a oslovování bratr a sestra,[4] ale i vyhlašování úderníků.

Speciální vlak na stanici Kozelník 8. června 2013.

V roce 2012 Ministerstvo dopravy SR oznámilo, že z ekonomických důvodů zruší osobní dopravu na této trati od 9. prosince 2012. I díky petici místních aktivistů ze srpna 2012, kteří ji spustili po skončení připomínkového řízení k návrhu nového jízdního řádu, ve kterém jejich připomínky a argumenty nebyly vyslyšeny, ministerstvo své rozhodnutí změnilo. Petici za 44 dní podepsalo 14 762 občanů a na ministerstvo byla doručena v září 2012.[5] V roce 2012 se také banskoštiavnická samospráva obrátila na památkáře se žádostí o zápis Tratě mládeže do rejstříku národních kulturních památek.[6] Aktivisté upozorňovali, že nový grafikon (zrušení dvou nejvytíženějších spojů) na rok 2013 a zrušení návaznosti na rychlíky v Hronské Dúbravě odřízlo turisty i studenty a rozhodně nebylo záchranou tratě.[7] Trať podle odboru komunikace železnic z roku 2012 neřešil ani Cílový grafikon vlakové osobní dopravy GVD 2020 a nebyla zahrnuta ani v Programu revitalizace železničních společností.[6] V roce 2013 Železnice SR plánovaly vyčlenit do roku 2015 na opravu tunelu na Trati mládeže 600 tisíc €.[8]

Od grafikonu platného od prosince 2013 byly některé spoje prodlouženy z Hronské Dúbravy do Zvolena, kde je zajištěn přímý přestup na vlaky do Bratislavy. Eliminace jednoho přestupu funguje i v opačném směru. Na druhé straně podle prodejce lístků dosahovala naplněnost vlaků nízkých hodnot: „Během sledování za 32 dní odjížděl ze sledovaných 64 vypravených vlaků z Banské Štiavnice vlak 9krát prázdný, 11krát si do něj zakoupil lístek jen jeden cestující a 7krát si do něj zakoupili lístek dva lidé.“[9]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Železničná trať Hronská Dúbrava – Banská Štiavnica na slovenské Wikipedii.

• Seznam železničních tratí na Slovensku

• Trať na vlaky.net
• Reportáž z roku 2012: Štiavnická Anča ešte žije
• Film (online) Vladimír Bahna: Oceľová cesta (1949)
• Slavnostní otevření práce na trati na stránkách České televize