Železniční most v Táboře

Již na sklonku 19. století probíhala jednání o nutnosti a výhodách vybudování železničního spojení města Tábora s Bechyní (případně spojit až Týn nad Vltavou a Vodňany); v roce 1896 rozhodl sněm království Českého převzít záruku za stavbu dráhy z Tábora do Bechyně. V té době podnikal pokusy s elektrickým pohonem na železnici František Křižík. Na základě úspěšných zkoušek vydalo Ministerstvo dopravy 4. září 1901 stavební povolení k výstavbě trati Tábor–Bechyně s elektrickým pohonem. Výstavba trati začala na jaře roku 1902.

Největším stavebním objektem celé trasy bylo přemostění údolí řeky Lužnice v Táboře. S hloubením základů mostu začala firma J. Kubíček a spol. z Prahy-Vinohrad koncem dubna 1902[1] a stavební práce dokončila v listopadu 1902. Následovala montáž železné mostové konstrukce firmou Mostárna bratří Prášilů z Prahy-Libně Na stavbě tratě se podílela také firma B. J. Bruml v Klatovech. Vhodný stavební kámen na mostní pilíře byl těžen v lomech u řeky pod obcí Klokoty. Již po čtrnácti měsících byla celá stavba dokončena, 10. června 1903 proběhla zatěžovací zkouška mostu a 21. června 1903 byl oficiálně zahájen provoz tratě.

Po mostě vede jedna kolej. Celý most je 174 m dlouhý, 20 m nad hladinou řeky; má tři klenuté otvory ve zdivu (12 m světlost); kovová konstrukce nad pravým břehem Lužnice (k Táboru) ke zděnému pilíři měří 36 metrů, od pilíře k protějšímu levému břehu 60 metrů. Mostní konstrukce je příhradová poloparabolická s horní mostovkou.

• 
  Trať elektr.železnice Tábor-Bechyně;most přes Lužnici v Táboře, vlevo dozadu směr Větrovy
• 
  Část mostní konstrukce u levého břehu, dva oblouky ve zděné části mostu
• 
  Detail pilíře u levého břehu
• 
  Delší (60 m dl.) díl konstrukce mostu–nad tokem řeky k levému břehu