Videoherní žánr
Videoherní žánr (anglicky video game genre) je klasifikací videohry, která je spíše založena na její hratelnosti (druhu interakce), než na vizuální nebo příběhové stránce.[1][2] Je obvykle definován řadou herních výzev, které jsou určovány nezávisle na umístění hry a obsahu jejího světa. Tím se liší od jiných fiktivních děl, jako jsou filmy nebo knihy. Například střílečka je stále střílečkou, bez ohledu na to, kde nebo kdy se odehrává.[3][4]
Žánr videohry má, téměř stejně jako většina žánrů, i svou vlastní interpretaci. Jednotlivé videohry tak mohou spadat pod několik žánrů najednou.[1]
Historie
Na začátku se videohry organizovaly do různých kategorií v katalozích a knihách. Katalog z roku 1981 pro konzoli Atari VCS používal osm označení: galerie dovedností, vesmírná stanice, klasický koutek, dobrodružné území, závodní dráha, sportovní aréna, bojová zóna a výukové centrum.[pozn. 1][5] V roce 1981 vyšla kniha How to Master the Video Games od Toma Hirschfelda, ve které hry rozdělil do pěti kategorií dle jejich obsahu: typ Space Invaders, typ Asteroids, bludišťové, reflexní a různé.[pozn. 2][6] První dva typy odpovídají stále používaným žánrům fixní a vícesměrové střílečky.
Chris Crawford se pokusil klasifikovat videohry ve své knize The Art of Computer Game Design z roku 1984. V ní se Crawford soustředil hlavně na zkušenosti hráče a aktivity prováděné ve hře.[7] Také uvedl, že „stav designu počítačových her se rychle mění. Proto bychom očekávali, že taxonomie představená [v této knize] bude za krátkou dobu zastaralá nebo nedostatečná.“[8]
V roce 1985 uvedlo Nintendo na severoamerický trh svoji herní konzoli Famicom pod názvem Nintendo Entertainment System. Mimo jiné se chtělo vyhnout ztrátě kontroly nad distribucí titulů, která v roce 1983 vedla ke krachu videoherního průmyslu, a zabránit nepovoleným hrám, aby byly vydávány na konzoli.[9] Rozhodlo se tak, že všechny hry na NES budou muset být povoleny Nintendem[2] a budou rozděleny do osmi hlavních sérií: dobrodružné, akční, sportovní, light-gun, programovatelné, arkádové, robotické a vzdělávací. Série se objevovaly na prvních černých obalech her a následně byly použity i v průvodci NES Player's Guide.[10] V době nástupu konzolí Game Boy a Super Nintendo Entertainment System opustilo Nintendo od arkádové, light-gun, robotické, programovatelné a vzdělávací série. Přidalo však možnost rozdělit hry pod RPG a simulátory a logické hry.[11][12]
Další výrobci konzolí se Nintendem inspirovaly a začaly od tvůrců požadovat licenci, která by jim umožnila vydávat hry na jejich systémech. Aby si tvůrci dané licencování zajistili, rozhodli se pro stejnou konzoli vyvíjet hry s podobnou hratelností. Tím začalo vznikat ve stejném žánru více a více her.[2][13] Následně začali maloobchodníci vystavovat hry podle žánrů a firmy zabývající se průzkumem trhu zjistily, že hráči preferují určité typy her před jinými. Tvůrcům se tím otevřela možnost plánovat si své hry dopředu.[2]
S rozvojem herního průmyslu v 90. letech a většími rozpočty pro videohry začaly vznikat velké vydavatelské společnosti, jakou je například Electronic Arts, aby dostatečně pokryly marketing a distribuci her na osobní počítače i konzole. Menší vydavatelé a nezávislí tvůrci však měli nižší šanci na přežití a nemohli si dovolit experimentovat s různými žánry. Z toho důvodu vyvíjeli hry v těch žánrech, které používali větší vydavatelé.[2]
Rostoucí možnosti hardwaru a jeho využití dovolily vzniku mnoha nových žánrů, a to například díky zvýšené paměti, přechodu z 2D na 3D, novým periferiím, online funkcím a mechanikám prostředí a umístění.[2] Nezávislí tvůrci začali na sebe ke konci 10. let 20. století přitahovat více pozornosti, protože experimentovali s hratelností a nezabývali se tvorbou AAA her, na kterou se zaměřovaly velké vydavatelské společnosti a která byla extrémně riskantní.[14] Experimentální hratelnost díky nezávislým videohrám opět ožila a od té doby se objevilo několik nových žánrů.[2]
Definice
Videoherní žánry se díky „přímému a aktivnímu zapojení“ hráče liší od literárních a filmových žánrů.[7] Třebaže by se dalo říct, že Space Invaders jsou science fiction videohrou, profesor Mark J.P. Wolf napsal, že taková klasifikace „ignoruje základní rozdíly a podobnosti zkušeností hráče z hraní her.“[7] Naproti vizuální estetice her, jež se může silně lišit, se dá říci, že hlavní charakteristikou, kterou všechny hry sdílí, je interaktivita.[1]
Názvy žánrů videoher vznikaly většinou postupným porozuměním mezi publikem a tvůrci, podobně jako tomu bylo u filmových žánrů.[7] Berou v úvahu nejen cíle hry a jejího protagonistu, ale i perspektivu, kterou hráči nabízí. Například střílečka z pohledu první osoby je hrou, která se hraje z pohledu první osoby a střílí se v ní.[15] Zatímco „střílečka“ je názvem žánru, „střílečka z první osoby“ a „střílečka z třetí osoby“ jsou běžnými podžánry stříleček.[16] Dalšími příklady takových předpon jsou v reálném čase, tahový, shora dolů a side-scrolling.
Názvy žánrů nejsou pevně dané a mohou se v průběhu času měnit. Dle knihy Video Invaders z roku 1982 od Steva Blooma se plošinové hry původně nazývaly jako „lezecké hry“, protože braly inspiraci z videoher typu Donkey Kong, ve kterých se lezlo na žebřících a skákalo.[17] Stejný termín byl v roce 1983 použit americkým a britským tiskem, a to například v časopisech Electronic Games a TV Gamer.[18][19] Střílečkám z první osoby se po vydání videohry Doom v roce 1993 přezdívalo klony Doomu, přičemž s termínem „střílečky z první osoby“ se hráči začali častěji setkávat až okolo roku 2000.[20][21]
Cílové publikum, základní téma nebo účel hry se někdy používají k označení žánru. Jsou jimi například „hry pro dívky“, „křesťanské hry“ a „vážné hry“. Protože však tyto termíny neuvádějí nic o hratelnosti samotné hry, nejsou považovány za žánry.[2]
Klasifikace
Žánry videoher se liší i ve specifičnosti, přičemž někteří známí videoherní recenzenti používají názvy žánrů od „akce“ až po „baseball“. V tomto případě jsou základní témata a charakteristiky používány na stejné úrovni.[22]
Hra může kombinovat aspekty i vícera různých žánrů, a to takovým způsobem, ve kterém ji bude těžké klasifikovat podle stávajících žánrů. Například videohru Grand Theft Auto III, která kombinuje střílení, jízdu a hru na role neobvyklým způsobem, bylo obtížné klasifikovat za použití stávajících výrazů. Od té doby se začal používat termín klon Grand Theft Auto, který sloužil k popisu her s podobnými mechanikami jako Grand Theft Auto III.[15] Podobně tomu bylo i u termínu roguelike, kterým se začaly označovat hry, jež byly podobné videohře Rogue.[23]
Prvky žánru RPG, které se zaměřují na vyprávění a vývoj postav, byly použity v mnoha různých žánrech videoher. Je to z toho důvodu, že přidání příběhu a zdokonalení postav do akční, strategické nebo logické videohry nezbavuje videohru její klíčové hratelnosti, ale přidává k zážitku jiný motiv než přežití.[24]
Některé hry mohou být kategorizovány i podle jiných schémat, než jsou hratelností prvky. Takovými schématy jsou například:[1]
- Platforma: pojednává o typu počítačového hardwaru, na kterém se videohra hraje, nikoliv o specifické značce a výrobci. Zařadily by se zde běžné počítačové, konzolové a arkádové hry, dále mobilní hry, hrané na chytrých telefon, tabletech a jim podobných zařízení, či webové hry, k jejichž spuštění je potřeba webového prohlížeče. Samotná videohra samozřejmě dosahuje určitých specifikací podle toho, na kterou platformu je určena. Například mobilní hry většinou nedosahují takové akce a hratelnosti jako hry na počítače nebo konzole.
- Herní mód: odkazuje na videohru pro jednoho nebo více hráčů, potažmo na kombinaci obou těchto módů, jako jsou masivně multiplayerové hry (MMO), kooperativní hry, PvE a PvP hry a tak podobně.
- Příběh: klasifikovat videohry podle způsobu vyprávění, jako je například science fiction nebo fantasy, není v tomto odvětví běžné. Výjimku tvoří hororové hry, které většinou pokrývají jakoukoliv hru s prvky hororu.
Popularita
Podle některých analytiků je procento všech velkých žánrů v celosvětově nejprodávanějších fyzických videohrách rozděleno následovně.[25][26][27]
Žánr | Softalk (1980–1984) |
VGC top 100 | ESA | Sta | |||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
1995 | 2000 | 2005 | 2010 | 2015 | 2016 | 2017 | 2018 | ||||
Akční | 61 | 3 | 4 | 12 | 15 | 27 | 25 | 22 | 29 | 22,5 | 26,9 |
Adventury | 11 | 2 | 4 | 7 | 6 | 2 | 1 | 0 | 1 | 7,8 | 7,9 |
Bojové | 15 | 10 | 5 | 2 | 5 | 3 | 5 | 5 | 5,8 | 7,8 | |
Plošinovky | 10 | 7 | 10 | 9 | 4 | 3 | 4 | 9 | |||
Logické | 9 | 2 | 6 | 1 | 0 | 0 | 1 | 1 | |||
Závodní | 6 | 6 | 13 | 8 | 5 | 4 | 6 | 6 | 3,3 | 5,8 | |
Hry na hrdiny | 18 | 18 | 25 | 7 | 16 | 12 | 15 | 17 | 12 | 12,9 | 11,3 |
Střílečky | 11 | 1 | 8 | 14 | 22 | 24 | 19 | 13 | 27,5 | 20,9 | |
Simulátory | 6 | 7 | 5 | 0 | 4 | 4 | 0 | 2 | |||
Sportovní | 9 | 19 | 17 | 16 | 12 | 13 | 15 | 13 | 11,7 | 11,1 | |
Strategie | 10 | 7 | 8 | 3 | 1 | 0 | 0 | 2 | 1 | 4,3 | 3,7 |
Smíšené | 4 | 7 | 7 | 12 | 7 | 8 | 9 | 8 | 4,1 | 4,6 |
Logické videohry zaznamenaly v poslední dekádě pokles v prodejnosti, nicméně na mobilních platformách, kde jsou většinou dostupné bez placení, zůstávají celosvětově nejpopulárnější.[28][29][30]
Odkazy
Poznámky
- Klasický koutek odkazuje na šachy a dámu. České názvy jsou překladem anglického Skill Gallery, Space Station, Classics Corner, Adventure Territory, Race Track, Sports Arena, Combat Zone a Learning Center
- České názvy jsou překladem anglického Space Invaders-type, Asteroids-type, maze, reflex a miscellaneous
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Video game genre na anglické Wikipedii.
- Thomas H. Apperley. Genre and game studies. Simulation & Gaming. 2006, s. 6–23. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-10-05. DOI 10.1177/1046878105282278. (anglicky) Archivováno 5. 10. 2013 na Wayback Machine
- Ernest W. Adams. Background: The Origins of Game Genres [online]. Gamasutra, 2009-07-09 [cit. 2020-11-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-12-17. (anglicky)
- ADAMS, Ernest; ROLLINGS, Andrew. Fundamentals of Game Design. [s.l.]: Prentice Hall, 2006. Dostupné online. ISBN 9780133435719. S. 67. (anglicky)
- HARTEVELD, Casper. Triadic Game Design: Balancing Reality, Meaning and Play. [s.l.]: Springer Science & Business Media, 2011. Dostupné online. ISBN 1849961573. S. 71. (anglicky)
- Atari VCS Catalog English - CO16725-Rev. D. [s.l.]: Atari Mania, 1981. Dostupné online. (anglicky)
- HIRSCHFELD, Tom. How to Master the Video Games. [s.l.]: Bantam Books, 1981. Dostupné online. ISBN 978-0553201642. (anglicky)
- WOLF, Mark J.P. The Video Game Explosion: A History from PONG to Playstation and Beyond. [s.l.]: ABC-CLIO, 2008. Dostupné online. ISBN 978-0313338687. S. 259. (anglicky)
- CHRIS, Crawford. The Art of Computer Game Design. [s.l.]: [s.n.], 1982. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-10-15. Kapitola A Taxonomy of Computer Games. (anglicky)
- O'DONNELL, Casey. The Nintendo Entertainment System and the 10NES Chip: Carving the Video Game Industry in Silicon. [s.l.]: Games and Culture, 2011. DOI 10.1177/1555412010377319. S2CID 53358125. S. 83–100. (anglicky)
- The Official Nintendo Player's Guide. [s.l.]: Nintendo of America, 1987. (anglicky)
- Super Nes Nintendo Player's Guide Book. [s.l.]: Nintendo of America, 1993. (anglicky)
- Game Boy Nintendo's Player's Guide. [s.l.]: Nintendo of America, 1991. (anglicky)
- MOCHIZUKI, Takahashi; SAVOV, Vlad. Epic's Battle With Apple and Google Actually Dates Back to Pac-Man [online]. Bloomberg News, 2020-08-25 [cit. 2021-04-24]. Dostupné online. (anglicky)
- Why video games are so expensive to develop [online]. The Economist, 2014-09-24 [cit. 2021-04-24]. Dostupné online. (anglicky)
- LECKY-THOMPSON, Guy W. Video Game Design Revealed. [s.l.]: Cengage Learning, 2008. Dostupné online. ISBN 978-1584506072. S. 23. (anglicky)
- THORN, Alan. Game Development Principles. [s.l.]: Cengage Learning, 2013. Dostupné online. ISBN 978-1285427065. S. 4–5. (anglicky)
- BLOOM, Steve. Video Invaders. [s.l.]: Arco Publishing, 1982. Dostupné online. ISBN 978-0668055208. S. 29. (anglicky)
- The Player's Guide to Climbing Games. [s.l.]: Electronic Games, 1983. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-19. S. 49. (anglicky)
- Reviews Explained: The Game Categories. [s.l.]: TV Gamer, 1983. Dostupné online. S. 76. (anglicky)
- ARSENAULT, Dominic. Video Game Genre, Evolution and Innovation. [s.l.]: Eludamos. Journal for Computer Game Culture, 2009. S. 149–176. (anglicky)
- 10 Undeniable Ways Doom (1993) Shaped The FPS Genre [online]. TheGamer, 2020-02-05 [cit. 2021-04-22]. Dostupné online. (anglicky)
- EGENFELDT-NIELSON, Simon; SMITH, Jonas Heide; TOSCA, Susana Pajares. Understanding Video Games: The Essential Introduction. [s.l.]: Routledge, 2013. Dostupné online. ISBN 978-1136300424. S. 46. (anglicky)
- ManaPool Guide to Roguelikes [online]. ManaPool, 2010-11-21 [cit. 2021-04-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-11-06. (anglicky)
- Ryan Clements. RPGs Took Over Every Video Game Genre [online]. IGN, 2012-12-12 [cit. 2021-04-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-12-08. (anglicky)
- LESSARD, Jonathan. Early Computer Game Genre Preferences (1980-1984). Proceedings of the 2015 DiGRA International Conference. 2015. Dostupné online. (anglicky)
- Essential facts about the computer and video game industry [online]. Entertainment Software Association, 2016 [cit. 2020-11-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-12-27. (anglicky)
- Genre breakdown of video game sales in the United States in 2018 [online]. Statista, 2019-05 [cit. 2020-11-17]. Dostupné online. (anglicky)
- HILL, Simon. Games rule the iTunes App Store: Most popular genres revealed [online]. Gamasutra, 2014-12-16 [cit. 2021-04-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-12-28. (anglicky)
- HILL, Simon. Games Rule The App Stores: Most Popular Genres Revealed 2021 [online]. Localize Direct, 2021-03-03 [cit. 2021-04-22]. Dostupné online. (anglicky)
- Market reach of the most popular Android gaming app genres worldwide in 3rd quarter 2019 [online]. Statista, 2019 [cit. 2021-04-22]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu videoherní žánr na Wikimedia Commons