Švarc systém

Počátkem 90. let patřil tento způsob k velmi rozšířeným a nebyl v rozporu se zákony.

Od roku 1994 v Česku zákon o zaměstnanosti v § 13 stanovil, že právnická nebo fyzická osoba je povinna plnění běžných úkolů vyplývajících z předmětu její činnosti zajišťovat svými zaměstnanci, které k tomu účelu zaměstnává v pracovněprávních vztazích podle zákoníku práce,[1] což bylo někdy vykládáno jako přímý zákaz švarc systému.[2][3] Zákon o zaměstnanosti však zároveň uváděl výjimky, podle kterých fyzická osoba mohla zajišťovat výkon práce též sama nebo pomocí svého manžela nebo dětí[2] právnická osoba též prostřednictvím svých společníků nebo členů, a fyzická i právnická osoba též dočasně přidělenými zaměstnanci agentury práce nebo jinému zaměstnavateli za podmínky, že svěřené úkoly (činnosti) má tento zaměstnavatel zahrnuty ve svém předmětu činnosti a bude je zajišťovat svými zaměstnanci zaměstnávanými v pracovněprávních vztazích podle zákoníku práce.

Zákon o zaměstnanosti i s tímto ustanovením byl ale s přijetím nového zákoníku práce č. 262/2006 Sb. zákonem č. 264/2006 Sb. zrušen a toto ustanovení bylo do nového zákoníku práce převzato jen zčásti.[4] Pak podle některých výkladů nebyl švarc systém přímo zakázán, nicméně byl stále státní správou považován za jeden ze způsobů daňových úniků.^[zdroj?!]

Nový zákoník práce z roku 2006 stanoví v § 74 odst. 1, že „zaměstnavatel má zajišťovat plnění svých úkolů především zaměstnanci v pracovním poměru“.[5]

Novela zákoníku práce od 1. 1. 2012 vložila do § 3 ustanovení, že závislá práce může být vykonávána výlučně v základním pracovněprávním vztahu, není-li upravena zvláštními právními předpisy, přičemž základními pracovněprávními vztahy jsou pracovní poměr a právní vztahy založené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr.[6] Toto ustanovení je opět někdy vykládáno jako zákaz švarc systému.

Podle Státního úřadu inspekce práce se o tzv. "švarcsystém" (tedy protiprávní zastírání faktického pracovněprávního vztahu jinou smlouvou) jedná tehdy, pokud jsou splněny všechny následující rysy závislé práce vyplývající z §2 zákoníku práce:

• dodavatelem práce je fyzická osoba, která ji vykonává osobně,
• panuje vztah nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance,

přičemž práce je vykonávána:

• jménem zaměstnavatele,
• podle pokynů zaměstnavatele,
• za mzdu, plat nebo odměnu za práci,
• na náklady a odpovědnost zaměstnavatele,
• v pracovní době na pracovišti zaměstnavatele, popřípadě na jiném dohodnutém místě.

Pokud jsou všechny tyto charakteristiky práce naplněny, jedná se o práci závislou a musí být vykonávána v pracovněprávním vztahu, tedy na pracovní smlouvu nebo dohodu o pracích konaných mimo pracovní poměr. Naopak, pokud alespoň jedna z těchto podmínek naplněna není, o švarcsystém se podle Státního úřadu inspekce práce nejedná.[7]

V roce 2008 se o definici švarcsystému na webu FinExpert.cz pokusil Vít Doležálek, který uvedl 7 pravidel pro posouzení:[8]

• stav, v jehož důsledku není naplněno právo fyzické osoby na zaměstnání, přestože vykonává činnosti a je v obdobném postavení jako zaměstnanci
• nejde o mimořádně nebo nahodile využitou speciální činnost ani o krátkodobé posílení nedostačující kapacity
• předmětem smlouvy je samotný výkon činnosti, nikoliv zhotovení díla nebo jeho části včetně použití vlastního nástroje či upotřebení vlastního materiálu apod.; odpovědnost za kvalitu práce, nikoliv za kvalitu díla
• stav nadřízenosti a podřízenosti
• při výkonu činnosti vystupuje osoba jménem zadavatele (odběratele), nikoliv vlastním jménem
• odpovědnost osoby za škodu není omezena jako u zaměstnance
• typicky je práce vykonávána pouze nebo převážně pro jednoho objednatele (odběratele)

Takový způsob může být pro zaměstnavatele i zaměstnance výhodný, a to zejména kvůli odlišnostem ve výpočtu daňového zatížení a sociálního pojištění. Pracující osoba zde nemusí odvádět tu část sociálního pojištění, kterou v případě zaměstnanců platí zaměstnavatel, nemocenské pojištění OSVČ je pouze dobrovolné. Navíc je možné vykázat náklady procentem příjmů. Pokud pracovníkovi zajišťuje prostředky pro práci firma, dochází pak často fakticky k dvojímu vykázání nákladů, jednou v účetnictví firmy a podruhé procentem na straně pracovníka. Obě strany se prostřednictvím švarc systému mohou chtít vyhnout i příliš svazujícímu zákoníku práce. Běžně se lze setkat se švarc systémem například ve stavebnictví, pohostinství, u programátorů nebo realitních a burzovních makléřů.

Nevýhodou švarc systému je přenos části administrativy ze zaměstnavatele na takto pracující osobu. Mezi další nevýhody patří mimo jiné to, že v tomto vztahu nemá osoba pracující tzv. „na švarc systém“ ze zákona nárok na dovolenou a pokud si dovolenou udělá, tak je neplacená, tj. nemá nárok na náhrady mzdy za dovolenou (dle rozhodnutí Evropského soudního dvora v roce 2017 vzniká nárok na dovolenou i osobám pracujícím jako OSVČ) . Dále nemá ze zákona automatický nárok na poskytnutí pracovních pomůcek ani na přestávku na oběd, netýkají se jí ustanovení o minimální mzdě a další. V případě ukončení spolupráce nemá nárok na odstupné (pokud si jej smluvně nesjedná).

V případě pracovního úrazu se na takto pracující osobu nevztahuje zákonné pojištění zaměstnavatele, tj. případné odškodnění může implicitně získat z vlastního pojištění (popřípadě si sjednat odškodnění explicitně se zaměstnavatelem, ale ten takovou záležitost bude muset hradit z vlastních nákladů). Taktéž se na takto pracující osobu nevztahuje omezení z hlediska možné maximální výše požadované náhrady škody způsobené z nedbalosti definované v § 257 odst. 2 zákoníku práce. Případná omezení náhrad za škody, včetně dalších záležitostí, si může takto pracující osoba opět explicitně sjednat.

Takže je třeba brát v úvahu celou řadu záležitostí, které se mohou postupem času měnit se změnami zákonů a které pro zaměstnance v pracovním poměru vyplývají automaticky ze zákona, zatímco osoby pracující tzv. „na švarc systém“ si je musí buď explicitně sjednávat, nebo pro ně opominutí může mít v některých případech nepříjemné následky.

Kontrolou nelegálního zaměstnávání (mezi něž patří Švarc systém) byl Zákonem o zaměstnanosti od ledna 2012 pověřen Inspektorát práce. Při tom jisté kompetence má i Úřad práce, takže t. č. se kontrol účastní obě instituce (únor 2012).[9] V první polovině 2012 bylo uloženo 1 936 pokut v celkové výši 106 milionů korun.[10]