Pracovní úraz

• smrtelný
  • pro účely evidence: takové poškození zdraví, na jehož následky postižený nejpozději do jednoho roku zemřel
  • pro účely náhrad škod: takové poškození zdraví, na jehož následky postižený zemřel

• ostatní
  • s dočasnou pracovní neschopností delší než tři kalendářní dny
    • s hospitalizací delší než pět dnů („závažný“)
  • bez dočasné pracovní neschopnosti nebo s dočasnou pracovní neschopností do tří kalendářních dnů

1. Nahlášení vzniku úrazu postiženým, pokud mu to zdravotní stav dovolí, nebo svědkem úrazu.
2. Zaměstnavatel (příslušný vedoucí zaměstnanec) zajistí poskytnutí první pomoci nebo přivolání lékaře, zajistí prošetření vzniku úrazu a rozhodne, zda se jedná o úraz pracovní.
3. Jedná-li se o pracovní úraz, zaměstnavatel jej bez zbytečného odkladu ohlásí institucím, jež jsou stanoveny v nařízení vlády č. 201/2010 Sb.
4. Zaměstnavatel provede prošetření vzniku pracovního úrazu za účelem objasnění příčin a okolností jeho vzniku. Do doby prošetření musí, vyjma vážných důvodů, ponechat místo úrazu v původním stavu.
5. Zaměstnavatel zaznamená pracovní úraz do knihy úrazů.
6. Pokud si pracovní úraz vyžádal smrt postiženého nebo dočasnou pracovní neschopnost delší než tři kalendářní dny, zaměstnavatel neprodleně, nejpozději však do pěti pracovních dnů od dne, kdy se o pracovním úrazu dověděl, sepíše v potřebném počtu výtisků záznam o úrazu.[2]
7. Jedná-li se o ostatní pracovní úraz podléhající sepsání záznamu o úrazu, zaměstnavatel jednotlivé výtisky záznamu o úrazu zašle do pátého dne následujícího měsíce institucím, které jsou uvedeny v nařízení vlády č. 201/2010 Sb. Jeden výtisk předá postiženému.
8. Jedná-li se o smrtelný pracovní úraz, zaměstnavatel jednotlivé výtisky záznamu o úrazu zašle nejpozději do pěti dnů institucím, které jsou uvedeny v nařízení vlády č. 201/2010 Sb. Jeden výtisk předá pozůstalým.
9. Dojde-li ke změnám údajů uvedeným v záznamu o úrazu, zašle zaměstnavatel na stanovené instituce záznam o úrazu - hlášení změn.
10. Vznikne-li postiženému v důsledku pracovního úrazu škoda, požádá zaměstnavatele o její náhradu. Požádat může o náhradu ztráty na výdělku (po dobu pracovní neschopnosti, po skončení pracovní neschopnosti), za bolest a ztížení společenského uplatnění, účelně vynaložených nákladů na léčení a věcné škody.
11. Zaměstnavatel posoudí oprávněnost nároků poškozeného, včetně možnosti zprostit se své povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu ve smyslu § 270 zákoníku práce (zcela nebo jen z části).
12. Zaměstnavatel vypočte celkovou výši náhrad vzniklých škody a nemajetkové újmy
13. Zaměstnavatel vyplatí náhradu škody a nemajetkové újmy poškozenému nebo podklady předá pojišťovně, u které je pro tento případ pojištěn k vyplacení poškozenému.
14. Vyplatil-li zaměstnavatel náhradu škod poškozenému, vyžádá si refundaci u pojišťovny, u které je pro tento případ pojištěn na základě ustanovení stále platného § 205d zákona č. 65/1965 Sb. - viz § 365 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb.

Vznikne-li v důsledku utrpěného pracovního úrazu zaměstnanci škoda nebo nemajetková újma, je za ni odpovědný zaměstnavatel, a to i v případě, že dodržel předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Jen v případech stanovených zákoníkem práce se může z části nebo zcela zprostit své povinnosti škodu nebo újmu uhradit. Zaměstnavatel se nemůže zprostit své povinnosti v případě, došlo-li k pracovnímu úrazu při odvracení škody hrozící zaměstnavateli nebo nebezpečí přímo hrozící životu nebo zdraví, pokud zaměstnanec tento stav úmyslně nevyvolal.[3]

Zaměstnanci, který utrpěl pracovní úraz, který neskončil jeho smrtí, musí zaměstnavatel v rozsahu, ve kterém za škodu nebo nemajetkovou újmu odpovídá podle § 270 zákoníku práce, poskytnout náhradu za:

1. ztrátu na výdělku
   • po dobu pracovní neschopnosti – rozdíl mezi průměrným výdělkem před vznikem pracovního úrazu a náhradou mzdy, při dlouhodobé pracovní neschopnosti musí být vyplácena pravidelně měsíčně, pokud se zaměstnavatel se zaměstnancem nedohodnou jinak
   • po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity nebo částečné invalidity, je-li z důvodu pracovního úrazu výdělek po skončení dočasné pracovní neschopnosti nižší než průměrný výdělek před vznikem pracovního úrazu
   • pokud byl zaměstnanec zaměstnán na dobu určitou, přísluší náhrada za ztrátu na výdělku jen po dobu, po kterou měl být zaměstnán
   • je-li zaměstnanec zaměstnán u více zaměstnavatelů, náleží mu náhrada ušlou mzdu u všech zaměstnavatelů
2. bolest a ztížení společenského uplatnění – bolestí je tělesné a duševní strádání způsobené jak při samotném poškození zdraví, tak při následném léčení; ztížení společenského uplatnění se pak chápe jako trvalý nepříznivý vliv poškození zdraví, který omezuje nebo mění společenské uplatnění poškozeného v životě. Výši náhrad za tyto újmy na zdraví upravovala až do roku 2014 vyhláška č. 440/2001 Sb., která se přes své zrušení ustanovením § 3080 bod 237 nového občanského zákoníku[4] v pracovněprávních vztazích používala i nadále,[5] opírajíc se o nenovelizované ustanovení § 394 odst. 2 zákoníku práce. Od 26. října 2015 se bolestné a náhrada za ztížení společenského uplatnění řídí nařízením vlády č. 276/2015 Sb. Při postupu podle něj zdravotní újmu bodově ohodnotí lékař, přičemž za jeden přiznaný bod náleží 250 Kč náhrady (nařízení vlády platí pouze pro pracovní úraz a nemoc z povolání v pracovněprávním vztahu, jedná-li se o služební úraz, musí být postupováno podle příslušného předpisu – u příslušníků bezpečnostních sborů podle vyhlášky č. 277/2015 Sb. a u vojáků z povolání podle vyhlášky č. 346/2015 Sb., avšak u státních zaměstnanců na základě ustanovení zákona o státní službě podle zákoníku práce).
3. účelně vynaložené náklady spojené s léčením – například doplatky cen léků, platba za posudek o bolestném
4. věcnou škodu – například rozbité hodinky, poškozený soukromý oděv, náklady na zajištění pomoci v domácnosti v době dočasné pracovní neschopnosti v důsledku pracovního úrazu

Způsob a výši náhrady škody je zaměstnavatel povinen projednat bez zbytečného odkladu s odborovou organizací a se zaměstnancem.

V případě smrtelného pracovního úrazu vznikají nároky na jiné náhrady škod – viz § 271g až § 271j zákoníku práce.

Zaměstnavatel musí odborové organizaci

• umožnit prověření, zda zaměstnavatel řádně vyšetřuje pracovní úrazy a
• zajistit účast při zjišťování příčin pracovního úrazu.[6]

Zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď, pokud zaměstnanec podle lékařského posudku nesmí dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz. V tomto případě dostane zaměstnanec od zaměstnavatele při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně dvanáctinásobku průměrného výdělku. Pokud se zaměstnavatel zcela zprostí odpovědnosti za pracovní úraz, nemá povinnost vyplácet zaměstnanci odstupné.[11]

Zaměstnavatel také může se zaměstnancem ukončit pracovní poměr, vznikl-li pracovní úraz díky porušení povinností zaměstnance.