Štefan Suroviak

Po studiu na vyšší obchodní škole pracoval v letech 1911–1912 jako železniční praktikant v Popradě. V letech 1921-1938 byl přednostou dopravního úřadu v Žilině. Po vzniku Československa rovněž zakládal Svaz slovenských železničářů (napojený na odborovou ústřednu křesťanských odborů), v němž pak dlouho zastával přední funkce.[2]

V parlamentních volbách v roce 1925 získal mandát v Národním shromáždění. Obhájil ho v parlamentních volbách v roce 1929 i v parlamentních volbách v roce 1935, naposledy ovšem již za Autonomistický blok, jehož vznik iniciovala Hlinkova slovenská ľudová strana. Poslanecké křeslo si oficiálně podržel do zrušení parlamentu 1939.[3] Profesí byl předsedou Svazu slovenských železničářů. Podle údajů z roku 1935 bydlel v Žilině.[4]

Ve volbách v prosinci 1938 byl zvolen do slovenského sněmu.[5] Politicky se angažoval i během slovenského štátu. Zasedal nadále v slovenském sněmu. V roce 1942 se stal předsedou Sdružení státních a veřejných zaměstnanců. V letech 1942-1945 vydával čtrnáctideník Verejné právo, v letech 1944–1945 čtrnáctideník Hlas dopravy. Po válce byl roku 1947 odsouzen Národním soudem na osm let odnětí svobody.[2]