Štěpánov (Lukov)

Štěpánov
	Celkový pohled z přírodní památky Štěpánovská hora
Lokalita
Charakter	vesnice
Obec	Lukov
Okres	Teplice
Kraj	Ústecký kraj
Historická země	Čechy
Zeměpisné souřadnice	50°31′44″ s. š., 13°52′18″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel	69 (2011)[1]
Katastrální území	Štěpánov u Lukova (3,36 km²)
PSČ	417 57
Počet domů	24 (2011)[1]
	Štěpánov
Další údaje
Kód části obce	88960
Kód k. ú.	688967
Geodata (OSM)	OSM, WMF
	multimediální obsah na Commons
	Zdroje k infoboxu a českým sídlům.; Některá data mohou pocházet z datové položky.

Štěpánov je vesnice, část obce Lukov v okrese Teplice. Nachází se na jižním úbočí Štěpánovské hory, asi 1,5 km na severozápad od Lukova. V roce 2011 zde trvale žilo 69 obyvatel.

Štěpánov leží v katastrálním území Štěpánov u Lukova o rozloze 3,36 km².[2]

Historie

Obec Lukov se skládá ze dvou osad – Lukova a Štěpánova. Z počátku měla každá ze vsí jiné osudy, teprve od počátku 16. století sdílejí dějiny lobkovického panství Bílina.

Výklad významu jména Štěpánov je jednoduchý. Má původ v osobním jménu Štěpán a znamenalo Štěpánův – dvůr. Jméno Štěpán má původ v řečtině. Řecký pojem „stephanos“ znamená věnec pro vítěze. Štěpán pak je ten, který je věncem ozdobený a znamená totéž co latinské Victor – vítěz.

O Štěpánovu není žádných zpráv až do roku 1470. Tehdy Anežka z Landštejna jako vdova po Hanušovi z Koldic spravovala zástavní manské panství Krupka a Bílina jako poručník svých nezletilých synů Těmy a Albrechta. Společně s nimi v roce 1470 koupila části vsi Radovesice a ves Štěpánov a připojila je panství Bílina. U Bíliny zůstaly Radovesice (zanikly v roce 1971, kdy musely ustoupit Radovesické výsypce) i Štěpánov již napořád. Když mladí Koldicové dosáhli plnoletosti, převzal majetek Těma. Obtížnou finanční situaci se snažil řešit zástavou panství Bílina a Krupka. V roce 1495 uzavřel kupní smlouvu s Jindřichem z Vřesovic a zástava měla vypršet v roce 1501. Nedostatek finančních prostředků donutil Těmu z Koldic, aby využil nabídky Děpolta z Lobkovic, který za půjčený obnos chtěl získat Krupku s cínovými doly. Nakonec byla 29. června 1502 uzavřena kupní smlouva na panství Bílina, které jako manskou zástavu získal Děpolt z Lobkovic. Jemu nakonec král Vladislav Jagellonský 3. dubna 1513 propustil Bílinu z manství a dal mu ji do dědičného držení. Od té doby byla Bílina po dalších více než 300 let vlastnictvím rodu Lobkoviců.

Když se Eleonora Kateřina Karolína (1685–1720), dcera Václava Ferdinanda z Lobkovic, jako univerzální dědička panství Bílina, vdala (1703) za Filipa Hyacinta z Lobkovic, bylo její dědictví připojeno k majetkům roudnických Lobkoviců a zůstalo tak až do konce patrimoniální správy v roce 1850.

Obyvatelstvo

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 89 obyvatel (z toho 46 mužů), z nichž byli čtyři Čechoslováci a 85 Němců. Všichni se hlásili k římskokatolické církvi.[3] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 109 obyvatel: pět Čechoslováků, 103 Němců jednoho příslušníka jiné národnosti. Kromě jednoho člověka bez vyznání byli římskými katolíky.[4]

Vývoj počtu obyvatel a domů[5][6]
	1869	1880	1890	1900	1910	1921	1930	1950	1961	1970	1980	1991	2001	2011
Obyvatelé	116	92	97	99	89	89	109	56	52	41	55	57	66	69
Domy	19	19	19	19	21	22	24	21	.	14	18	24	21	24
Počet domů z roku 1961 je zahrnut v domech místní části Lukov.

Pamětihodnosti

Severně od vesnice se ve výběžku katastrálního území Radovesice u Bíliny nachází Štěpánovská hora. Na vrcholové ostrožně se dochovaly valy pravěkého hradiště Štěpánov z období štítarské kultury.[7] Na jihozápadním úbočí hory se nachází přírodní památka Štěpánovská hora.

Reference

Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-10-01.
Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 206.
Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 58.
Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 412, 413.
Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 315.
ČTVERÁK, Vladimír; LUTOVSKÝ, Michal; SLABINA, Miloslav; SMEJTEK, Lubor. Encyklopedie hradišť v Čechách. Praha: Libri, 2003. 432 s. ISBN 80-7277-173-6. Kapitola Štěpánov, s. 309–310.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Štěpánov na Wikimedia Commons
Encyklopedické heslo Štěpánov v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
Katastrální mapa katastru Štěpánov u Lukova na webu ČÚZK

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.

[6637e77189822d525d5399b4f0d2439fc792d4f3-1] Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.

[Katastr-2] Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-10-01.

[sldb1921-3] Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 206.

[sldb1930-4] Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 58.

[sldb2001-5] Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 412, 413.

[sldb2011-6] Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 315.

[encyklopedie-hradist-7] ČTVERÁK, Vladimír; LUTOVSKÝ, Michal; SLABINA, Miloslav; SMEJTEK, Lubor. Encyklopedie hradišť v Čechách. Praha: Libri, 2003. 432 s. ISBN 80-7277-173-6. Kapitola Štěpánov, s. 309–310.