Štěpán VI.

Štěpán VI. (VII.) (* -? Řím – říjen 897 Řím) byl papežem katolické církve od 22. května 896 až do své smrti. Nechvalně se proslavil svoláním tzv. synody mrtvých, na kterou nechal dovléct mrtvolu svého předchůdce Formosa, která byla souzena (a odsouzena) za údajné zločiny.[1] (Problematika číslování papežů jména Štěpán je vysvětlena v článku Štěpán II.)

Jeho Svatost
Štěpán VI.
113. papež
Papež Štěpán VI.
Církevřímskokatolická
Zvoleníkvěten 896
Uveden do úřadu22. května 896 (konsekrace)
Pontifikát skončil14. srpna 897
PředchůdceBonifác VI.
NástupceRoman
Osobní údaje
Datum narození?
Místo narozeníŘím, Papežský stát
Datum úmrtíříjen 897
Místo úmrtíŘím, Papežský stát
Místo pohřbeníBazilika svatého Petra
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Předcházející události

Po Formosově smrti nastal v Římě chaos, během kterého byl papežem zvolen Bonifác VI. Ten však nevládl ani tři týdny, když zemřel. Lambert ze Spoleta, zapřisáhlý Formosův nepřítel, proto na papežský stolec dosadil Štěpána VI. [2]

Synoda mrtvých

Hlavní článek: Synoda mrtvých

Štěpán VI. nechal exhumovat Formosovu mrtvolu, která byla posazena na papežský trůn, oblečena do papežského hávu a poté souzena.[3] Dle historika Ferdinanda Gregorovia celá synoda proběhla za přítomnosti mnoha církevních úředníků v Lateránu. Veškerá Formosova svěcení byla zneplatněna, tři prsty jeho pravé ruky (tj. ty, kterými žehnal) byly useknuty a za divokého řevu byla mrtvola vlečena římskými ulicemi a nakonec hozena do Tibery.[4]

Další průběh Štěpánova pontifikátu

Mnozí duchovní, kteří byli vysvěceni Formosem, byli zbaveni svých prebend, když Štěpán VI. tato svěcení zneplatnil. Navíc i po skončení „synody mrtvých" papež úporně pronásledoval všechny, jimž Formosus propůjčil nějakou hodnost. To mělo za následek, že zástup jeho nepřátel neustále vzrůstal a brzy sahal až do nejváženějších římských rodin. Začala kolovat řada anonymních letáků, které prohlašovaly Formosa za mučedníka a dobrodince Říma. Navíc se krátce po odsouzení Formosa za velikého rachotu zřítila bazilika sv. Jana v Lateránu, kde se soud uskutečnil, což pověrčivý lid považoval za projev boží nespokojenosti. Nic nevadilo, že bazilika byla již delší čas ve špatném stavu. Rostoucí nepřátelství vůči papeži nakonec přerostlo v aktivní odpor. V srpnu 897, osm měsíců po soudu nad mrtvolou, došlo k povstání. Povstalci Štěpána VI. zajali, zbavili ho papežského roucha i insignií a uvrhli ho do vězení, kde byl zardoušen.[5][6]

Odkazy
Synoda mrtvých

Externí odkazy

Reference
  1. GELMI, Josef. Papežové : Od svatého Petra po Jana Pavla II. Praha: Mladá fronta, 1994. ISBN 80-204-0457-0. S. 78. [dále jen Gelmi. Papežové.].
  2. Gelmi. Papežové, str. 78
  3. MAXWELL-STUART, P. G. Papežové : Život a vláda : Od sv. Petra k Janu Pavlu II. Praha: Svoboda, 1998. 240 s. ISBN 80-902300-3-2. S. 72.
  4. RENDINA, Claudio. Příběhy papežů : Dějiny a tajemství : Životopisy 265 římských papežů. Praha: Volvox Globator, 2005. 714 s. ISBN 80-7207-574-8. S. 227. [dále jen Rendina. Příběhy papežů.].
  5. OBERMEIER, Siegfried. Mezi touhou po moci a zbožností: životy hříšných papežů. Praha: Brána, 2005. 238 s. ISBN 80-7243-256-7. S. 27–28.
  6. LEWIS, Brenda Ralph. Temná historie papežů: neřesti, korupce a vraždy ve Vatikánu. 1. vyd. Praha: Deus, 2009. 252 s. ISBN 978-80-87087-94-7. S. 17–18.

Literatura
  • GELMI, Josef. Papežové : Od svatého Petra po Jana Pavla II.. Praha: Mladá fronta, 1994. 328 s. ISBN 80-204-0457-0.
  • MAXWELL-STUART, P.G. Papežové, život a vláda. Od sv. Petra k Janu Pavlu II.. Praha: Svoboda (servis) 240 s. ISBN 80-902300-3-2.
  • RENDINA, Claudio. Příběhy papežů : dějiny a tajemství : životopisy 265 římských papežů. Praha: Volvox Globator, 2005. 714 s. ISBN 80-7207-574-8.
Papež
Předchůdce:
Bonifác VI.		 896–897
Štěpán VI.		 Nástupce:
Roman
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.