Štěpán Pollach

Roku 1839 nastoupil do arcibiskupských služeb.[5] Od roku 1861 působil jako ředitel arcibiskupské kanceláře v Praze, od roku 1867 coby centrální ředitel arcibiskupských statků (arcibiskupský hospodářský rada). V letech 1861–1886 byl obecním starším v Praze a v letech 1862–1879 pražským městským radním. Od roku 1849 byl řádným členem Vlastenecko-hospodářské společnosti. Byl jejím právním poradcem. Byl rovněž členem Malostranské besedy a od roku 1874 členem okresní školní rady.[4]

Po obnovení ústavního systému vlády počátkem 60. let se zapojil i do politického života. V zemských volbách v Čechách roku 1861 byl zvolen na Český zemský sněm, kde zastupoval kurii městskou, obvod Praha-Hradčany. Byl tehdy uváděn jako oficiální český kandidát (Národní strana, staročeská).[6] Mandát obhájil ve volbách v lednu 1867[7] a volbách v březnu 1867,[8]

V srpnu 1868 patřil mezi 81 signatářů státoprávní deklarace českých poslanců, v níž česká politická reprezentace odmítla centralistické směřování státu a hájila české státní právo.[9] V rámci tehdejší české pasivní rezistence mandát přestal vykonávat a byl ho zbaven pro absenci v září 1868.[10] Zvolen byl manifestačně znovu v září 1869.[11] Uspěl rovněž v řádných zemských volbách roku 1870[12] a zemských volbách roku 1872.[13] Pokračující česká pasivní rezistence vedla k opakovanému zbavování mandátu a následné manifestační opětovné volbě. Takto byl znovu zvolen v doplňovacích volbách roku 1873,[14] doplňovacích volbách roku 1874,[15] doplňovacích volbách roku 1875,[16] doplňovacích volbách roku 1876[17] a doplňovacích volbách roku 1877.[18] Uspěl i v řádných zemských volbách roku 1878.[19] Tentokrát již český bojkot zemského sněmu skončil a Pollach tak vykonával mandát. Uvádí se jako staročech.[20]

Zemřel v květnu 1886 po dlouhé nemoci. Tehdy už byl uváděn jako penzionovaný arcibiskupský rada.[5]