Štěpán Kobylka

Narodil se jako první syn lišovského, později rudolfovského, truhláře Štěpána Kobylky (* 1882) a jeho manželky Anny, rozené Kobilkové. V roce 1936 si celá rodina změnila příjmení z Kobilka na Kobylka (povoleno rozhodnutím zemského prezidenta z prosince 1935). Jeho otec byl politicky aktivní v národně socialistické straně. Štěpán Kobylka vychodil čtyřletou měšťanskou školu a po absolvování gymnázia v Českých Budějovicích se stal pojišťovacím agentem, vypracoval na pozici nejmladšího ředitele pojišťovny na severní Moravě.[5]

Angažoval se také v mládežnické organizaci národních socialistů. Působil v Praze, pak přesídlil do Hradce Králové, kde se stal předsedou krajského výboru mladých a v letech 1934-1938 místopředsedou celostátní mládežnické organizace národních socialistů. Před druhou světovou válkou se přestěhoval do Olomouce. Za Druhé republiky byl náčelníkem místní organizace Mladé národní jednoty za Olomouc–město.[6] Po vzniku Protektorátu se stal funkcionářem (hospodářem) krajského vedení Národního souručenství.[7]

V roce 1940 byl za svou odbojovou činnost zatčen a uvězněn v Komárně, kde potkal jako vězně i budoucího prezidenta G. Husáka.

Před koncem války se stal tajemníkem Ilegálního revolučního výboru v Olomouci. Spolu s dalšími členy výboru ho od 1. května 1945 ukrýval v Husově sboru farář Augustin Jüngling.[8]

Po roce 1945 se výrazně politicky angažoval. Stal se krajským tajemníkem národních socialistů na Olomoucku a náměstkem předsedy Místního národního výboru v Olomouci.[9]

Socialismus, který se dal na pochod celým světem, není již dnes a nemůže býti výkřikem bolesti, ale výrazem jistoty, že všude tam, kde zasel svoje sémě, bude vládnout duch vzájemného pochopení, lásky a důvěry. V praxi to znamená potvrzení rovnoprávnosti všech. A tak se mi socialismus jeví jako pevná idea, jíž nutno věřit. Já jsem v socialismus vždy věřil, proto jsem socialistou byl, zůstal a zůstanu.

— Štěpán Kobylka[10]

V letech 1945-1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za národní socialisty.[11] Po parlamentních volbách v roce 1946 se stal poslancem Ústavodárného Národního shromáždění.[12] Během únorového převratu v roce 1948 byl členem prokomunistické skupiny ve straně, která ji pak ovládla. V parlamentu byl členem akčního výboru, který přebíral moc do rukou nového režimu. Stál při přerodu národně socialistické strany v Československou stranu socialistickou.[13] Svým prokomunistickým postojem během únorového převratu se ve své domovské olomoucké organizaci strany zdiskreditoval, a tak byl v parlamentních volbách roku 1948 takticky nasazen na kandidátní listinu v Brně.[14] Byl pak zde skutečně zvolen do parlamentu. Mandát držel do června 1950, kdy rezignoval. Jako náhradnice místo něj nastoupila Růžena Skřivanová.[15]

Pro svoje dlouhodobé zdravotní potíže se vzdal mandátu poslance.

Poté, co se vzdal mandátu poslance, působil a pracoval na severní Moravě, mimo jiné v obci Branná a Žárová. Jako mládežník byl aktivní v Sokolu, v divadelních ochotnických spolcích a v Československé církvi. Koncem 60. let jako předseda Rady starších v náboženské obci v Rudolfově inicioval výstavbu nové budovy místního sboru.

V roce 1934 se oženil s Marií, roz. Kružíkovou (1909 Okříšky–1975 Velké Losiny). Rozvedli se v roce 1952. Podruhé se oženil v roce 1976 s Marií, roz. Sytařovou (1909–1985). Z prvního manželství měl dceru Naděždu (1946–2014) a syny Drahoše (1935–1963) a Petra (1945–1945). Dožil se smrti obou svých synů i úmrtí snachy Anny, rozené Dubovské (1929–1963) a vnučky Hany (1956–1963).[16] Rodinná tragédie se podepsala na dalším zhoršení jeho celkového zdravotního stavu. Pracoval pak nějaký čas v Pohřební službě v rodném Lišově a poslední roky života, už jako důchodce, pracoval jako vrátný v Jihočeských drůbežárnách v Českých Budějovicích.[17] Zemřel v nemocnici v Českých Budějovicích.

• Štěpán Kobylka v parlamentu
• Ti, kteří nás vedou (rozhovor se Š. K.). S. 2. www.digitalniknihovna.cz [online]. 1945-05-29 [cit. 2021-09-15]. S. 2. Dostupné online.